Pravý červenoplodý jedlý jeřáb byl nalezen kolem roku 1820 v okolí obce Ostružná na Jesenicku. Pastevce ovcí tam zaujal strom, jehož jeřabiny mu zachutnaly.
Plody byly příjemné sladkokyselé chuti, jen mírně natrpklé. Až v následujícím století, v roce 1954, byla odrůda jeřábu původem z Moravy zapsána do listiny povolených odrůd pod jménem jeřáb Moravský červenoplodý. Udržovací šlechtění bylo svěřeno Šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách. Moravský jeřáb stále patří k nejznámějším a vyhledávaným ovocným dřevinám tohoto rodu.
Jeřabiny, podzimní ozdoby stromu, krajiny i zahrady
Kultivar jeřábu obecného dnes známý jako Moravský sladkoplodý (Sorbus aucuparia var. moravica nebo edulis) se pěstuje ve všech polohách, velmi dobře prospívá především ve vyšších a drsnějších. Tvoří vysoké, krásné a velmi dekorativní stromy, které se vysazují jako solitérní či tvoří nádherná stromořadí kolem cest.
Na podzim se velké listy červenožlutě vybarvují a také plody na větvích září. Stromy dosahují výšky kolem 10 až 15 m, s pyramidální korunou o šířce asi 3 až 4 m. Ve velké zahradě se jeřáby mohou stát výrazným prvkem i pro okolí
Jeřabiny jeřábu obecného, variety Moravský sladkoplodý
Jeřáb je samosprašný, jeho zdravotní stav je velmi dobrý, jen někdy bývá napadán mšicí a v nepříznivém období v době zrání trpí plody strupovitostí.
Plodí již brzy po vysazení a je u něj nutný zmlazovací a prosvětlovací řez. Plody jsou poměrně velké červenooranžové malvičky.
Jedlé jeřabinky jsou kyselosladké s mírně natrpklou chutí, obsahují velké množství vitaminů C, A, dále cukry, organické kyseliny, pektin, třísloviny, hořčiny a velmi cenný rutin a řadu dalších látek jako je jod, železo, vápník.
Čím později se jeřabiny sklízejí ze stromu, tím jsou sladší.
Pro lidský organismus jsou jedlé jeřabiny velmi cenné.
Také je milují ptáci, pro ně jsou významnou podzimní a zimní potravou.
Při množení se jako podnož používá nejedlý jeřáb ptačí (obecný). Na něj se časně zjara roubuje jedlý jeřáb a také je možné na tuto podnož jeřáb na přelomu léta očkovat.
Listy jeřábu obecného, var. Moravský sladkoplodý
Poznávací odlišnost: Zatímco listy moravského sladkoplodého jeřábu mají pilovité okraje jen v horní polovině lístků, ptačí jeřáb má pilovitý celý okraj lístu.
Obecný jeřáb snáší i velmi nízké teploty a lze jej spatřit v nadmořských výškách nad 1000 m. Horské stráně pak zdobí výrazné červenooranžové plody na osamělých jeřábech, mnohdy ošlehaných větrem.
Foto autorka
Klimatické změny přinášejí zájem o zkušenosti s tím, které rostliny lze nově v Česku pěstovat a jak. Pozornosti se v tom ohledu těší i kaki.
Role, které člověku přináší život, bývají různé. I pěstitelem se můžete stát až jednoho dne. Dříve či později se pak vynoří přání sklízet ovoce, které zatím nemáme.
Na kvetoucí lísce se objevují jehnědy. Tím spíše přehlédneme ty drobné samičí. Právě ty se posléze přeměňují na oříšky. Podívejte se, jak vypadají.
Strom zdobí parky a jiná místa veřejného prostoru. Výrazné květy ukáže v květnu a červnu, pozoruhodné jsou plody v ostnité slupce a také listy.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
Dobrý den, nemohu poznat jeřabinu ptačí nejedlou od jeřabin jedlých. Nebylo to také v počtu lístků na listu? Sudý a lichý počet?
V počtu lístků to není. Ale v počtu zoubků na jednotlivých lístcích. Var. edulis je má od špičky, možná do třetiny délky lístku.
Ony jeřabiny se nedělí na jedovaté a jedlé, spíše na chuťově přijatelné a nechutné. Můžete jít alejí semenáčů a ochutnávat z jednotlivých stromů /semenáčů/. No a ty, které Vám budou chutnat jsou ty pravé. A mohou mít lístek zubatý klidně dokola celého lístku.