Příznivcům historických odrůd ovoce se mnohde daří poskytnout letitým stromům potřebnou péči, aby pěkně plodily a dál zdobily krajinu Česka.
Se starými ovocnými stromy v krajině to bývá tak: Mohutný kořenový systém bujné podnože zásobí ovocný polokmen či vysokokmen dostatkem vody a živin, a tak hlavní podíl péče o velký ovocný strom představuje jeho řez. Jde o to, aby koruna byla chráněna před rozlomením pod tíhou velké úrody a také aby si strom udržel dobrý zdravotní stav.
Od ledna do března je vhodná doba na ošetření velkých stromů i hlubším řezem zdravotním či zmlazovacím. U velkého stromu je to práce nejenom těžká, ale i náročná na kvalifikaci a bezpečnost.
V rámci svého odborného programu zaměřeného na staré ovocné odrůdy pamatuje Český svaz ochránců přírody i na péči o koruny stromů:
„V krajině bohužel nacházíme nejvíce stromy úplně bez péče. Několik let je potom nezbytné strom velmi kvalifikovaně vést k novému zapěstování koruny.
Toto není hluboký řez, ale pomalá vražda stromu, naprosto nenáročná na bezpečnost a kvalifikaci. Práce neznámého pachatele.
Pokud už nějaká péče o strom proběhne, poměrně často jde o nevhodné odřezávání zdravých kosterních větví. Bohudík se najdou i dobře ošetřované stromy, i když ne tak často, jak bychom si přáli.
Připomeňme si trojici starobylých odrůd jabloní, které v rámci programu zajímají nás i naše partnery a spolupracující pěstitele,“ popisuje Martin Lípa, garant programu.
Odrůda, kterou lze potkat v krajině relativně často, pochází z Bludova v Jeseníkách. Odrůdu vyšlechtil koncem 19. století Jan Marek zkřížením Ananasové renety, Kanadské renety a Gdánského hranáče. Jedná se o jednu z nejstarších záměrně vyšlechtěných odrůd na českém území.
Sudetská reneta má sklon k přeplozování hojností drobnějších plodů. Pokud se nám to nehodí kvůli moštování, je lepší plody protrhávat.
Lépe prospívá v pohorských vlhčích a chladnějších polohách, než v teplých nížinách. Na nižších tvarech dává větší ovoce a je tedy zajímavá do malých zahrádek u chalup a chat na vrchovinách. Z velkých stromů bývá ovoce drobnější, ale každopádně i taková jablka poskytují velmi dobrý mošt. Chuť skladovaných jablek je od října do prosince dobrá s jemnou kořenitou příchutí. Později se svěžest vytrácí.
Jedná se o nejznámější český malináč. Pochází z konce 18. století z Holovous u Hořic. Je to hezké voňavé podzimní jablko, které sice vydrží do Vánoc, ale od konce listopadu ztrácí svoji jedinečnou chuť. Ta má výraznou malinovou příchuť a v době správné zralosti je opravdovou lahůdkou.
Malinové holovouské poněkud netradičně na malém tvaru a typové podnoži
Malinové holovouské bývalo velmi populární a postupně překročilo rámec lokální zajímavosti. Díky tomu i dnes nacházíme leckde jeho mohutné stromy s vysoce kulovitou korunou. Bohužel kvůli některým nepříliš šťastným vlastnostem jeho sláva dosti pohasla. Tou největší nectností je předčasný opad listů, následovaný opadem nezralých plodů, který se projeví při nedostatku vláhy.
Přesto je to jedna z českých odrůd, o kterých se ví i v zahraničí. Dnes se opět množí a určitě stojí za to ji ochutnat.
Nedávno se na Karlovarsku objevily plody z posledního známého stromu (původně v té zahradě byly tři). Jablko na pohled nelákalo k ochutnání, a tak bylo uloženo do chladírny. Kolem Vánoc bylo vytaženo a musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Jemná dužnina i chuť způsobila, že uložený vzorek rychle zmizel.
Chebský zelenáč – méně známá a chuťově zajímavá odrůda ze západních Čech
Dnes rostou mladé stromky v několika genofondových plochách a sbíráme další nové poznatky a informace o původu a historii odrůdy.
Foto autor
Nabízím informace o dvou historických odrůdách hrušně, které také byly svého času velmi populární, ale jejich obliba uvadala, až se staly téměř nezvěstnými.
Odrůdy, pro které se ujalo označení historické, mohou lákat k výsadbě do zahrady také kvůli dávné minulosti, v níž se osvědčily.
Přiznám se, říkám jim padavky nebo padanky. Jde o jablka spíše menší, mnohdy červavá, postižená strupovitostí, padlím zčásti i sazovitostí.
Na velkých výstavách, jako je Zahrada Čech, se objevují plody historických odrůd. Přivážejí je pěstitelé i ze zahraničí.
Během dubna je již nutné první sečení, sekejte hodně nízko, podpoříte tím odnožování trav. Můžete začít i s přihnojováním, ale – na jaře mají traviny obrovskou růstovou sílu, ke které jim pomáhají uložené zásobní látky. Přirozené živiny vystačí zhruba do června.
Jen víc takových článků a informací.
Výborný komentář: Toto není hluboký řez, ale pomalá vražda stromu, naprosto nenáročná na bezpečnost a kvalifikaci. Práce neznámého pachatele. 😀
Chápu že to není snadné dělat řez dobře…
Něco veselejšího – fotka kompotu z Malinového hornokrajského. Napadlo mne, že bych jej nemusel loupat.
Vše dobré přeje
Milan Číha