Asi nejznámějším šlechtitelem, který se zabýval kříženci dřevin, byl I. V. Mičurin. Vyšlechtil ovocné odrůdy, které se dodnes pěstují pro plody či k okrase.
Od konce devatenáctého století se v oblasti středního Ruska snažil získat výpěstky odolné zejména k nízkým zimním teplotám.
Podobně jako jeho následovníci se věnoval druhům řazenými do čeledi růžovitých (Rosaceae) a podčeledi jabloňových (Maloideae). Pro ně je charakteristické, že tvoří malvice; jablka, hrušky a další plody. Do této skupiny patří na dvě desítky rodů dřevin. Z řady z nich vzešly křížením pozoruhodné hybridy. V přírodě vznikají kříženci vzácně, většina hybridů byla nebo je šlechtěna pro ovocnářské účely.
Malvice jeřáboplodce klamného
V současné době je asi nejvíce rozšířeným hybridním rodem pěstovaným pro ovocnářské i okrasné účely jeřáboplodec (×Sorbaronia), kříženec jeřábu (Sorbus) a temnoplodce (Aronia).
Nejčastěji pěstovaný druh jeřáboplodec klamný (×Sorbus fallax; jeřáb ptačí – Sorbus aucuparia × temnoplodec černoplodý – Aronia melanocarpa) můžeme občas nalézt vysazený ve stromořadích podél silnic, na malých zahradách nebo v botanických sbírkách. Bývá přehlížen a často zaměňován za jiné rody dřevin, například za rodičovský jeřáb.
Jeřáboplodec klamný se většinou roubuje do korunky jeřábu ptačího. Dorůstá velikosti menšího stromu (většinou do 10 m výšky). List má lichozpeřený, na vrcholu s několika jařmy srostlými.
Tito kříženci plodí červené, během zrání až fialové malvice, které mají asi 1 cm v průměru. Za čerstva chutnají nakysle a mírně svíravě, tepelným zpracováním tyto vlastnosti mizí. Můžeme je použít do kompotů, marmelád nebo pálenky samostatně nebo ve směsi s jinými plody. Mezi odrůdy jeřáboplodce, které vyšlechtil Ivan Vladimírovič Mičurin, patří například Likérový nebo Burka.
Kříženci většinou vykazují přechodové znaky mezi oběma rodiči. U jeřáboplodce klamného je to zjevné zejména na listech a plodech:
Ne vždy se však kříženci projeví takto vyrovnaně. Jedním z příkladů může být jeřáboplodec Mičurinův (×Sorbaronia mitschurinii).
Jeřáboplodec Mičurinův aneb populární aronie, i když to vlastně ona není…
Tento hybrid byl a v současné praxi stále je považován za temnoplodce černoplodého (Aronia melanocarpa). Jedná se o tzv. černý jeřáb, běžně pěstovaný k okrase i pro ovoce. Pěstuje se jako roubovaný do korunky jeřábu ptačího nebo v keřové formě. Můžeme jej dokonce úspěšně pěstovat i ze semen, z vysazených rostlin dokáže příležitostně zplaňovat do volné přírody.
Plody temnoplodce nacházejí široké zpracování v potravinářském průmyslu a jsou zejména v poslední době populárním zahradním ovocem. Obsahuje značné množství vitaminu C a používá se také jako barvivo. I na výrobcích z jeho plodů je deklarováno, že pochází z temnoplodce (či aronie).
Pravý temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa) se však v České republice pravděpodobně vůbec nepěstuje, a to ani v botanických sbírkách, kde se můžeme setkat s jeho příbuznými temnoplodcem planikolistým (Aronia arbutifolia) nebo temnoplodcem třešňolistým (Aronia × prunifolia), křížencem dvou předchozích druhů.
Dalším zajímavým druhem je hruškojeřáb ouškatý (×Sorbopyrus auricularis), kříženec jeřábu muku (Sorbopyrus aria) a hrušně obecné (Pyrus communis). Vznikl snad již na konci 17. století ve Francii.
Dorůstá velikosti středního stromu (až 15 m vysokého) a vytváří pravidelnou vejcovitou nebo kulovitou korunu. Listy má jednoduché, hrubě pilovité, naspodu bíle plstnaté. Kvete bílými pětičetnými květy a vytváří oranžové hruškovité malvice asi 2,5 cm v průměru.
Stromy pěstujeme buď pro ovoce; jejich zpracování je obdobné jako u jiných hrušní či jeřábů, nebo jako okrasné. Obzvláště pěkně působí dřeviny v době plné zralosti plodů, které kontrastují s pozadím zelených listů.
Se starými stromy hruškojeřábů se můžeme setkat v některých historických pražských parcích. Selekcí semenáčů z výsevu hruškojeřábu v někdejší botanické zahradě na Smíchově byla M. Tatarem získána odrůda Bulbiformis, někdy též označována jako Tatarova nebo Tatarka. Oproti rodiči má větší plody (asi 4 cm v průměru), které jsou zlatavě zbarvené, někdy s červeným líčkem. Jsou šťavnatější a lze je déle skladovat. Listy jsou drobněji pilovité.
Hybrid, který snad primárně vznikl spontánně v přírodě, nemá české jméno, říkejme mu jabloňovec. Jediný dosud známý druh je jabloňovec florentinský (×Malosorbus florentina), kříženec jabloně lesní (Malus sylvestris) a jeřábu břeku (Sorbus torminalis). Je znám ze severní Itálie a z Balkánského poloostrova, vzácněji se pěstuje i v botanických sbírkách.
Je to větší keř či menší strom s laločnatými celistvými listy, které se na podzim karmínově barví. Plody má drobné, asi 1–1,5 cm v průměru, za zralosti téměř oranžové s červeným líčkem, nevalné chuti. Může sloužit okrasným účelům jako zajímavě na podzim barvicí dřevina.
Jabloňovec florentinský, kříženec jabloně lesní a jeřábu břeku
Zajímavou a málo známou dřevinou je muchojeřáb (×Amelasorbus), konkrétně ×Amelasorbus raciborskiana, kříženec muchovníku asijského (Amelanchier asiatica) a některého jeřábu se zpeřenými listy (Sorbus sp.).
Strom dorůstá kolem 15 m výšky. Vytváří vejcovitou korunu, listy má polozpeřené, plody temně fialové, drobné, asi 0,75 cm v průměru. Plody se dají konzumovat, ale začerstva jsou mdlé, někdy trochu svíravé chuti. Pro výrobu zavařenin, marmelád a šťáv je vhodný spíše jen jako příměs.
Existuje i řada dalších mezirodových kříženců, které však mají jen okrajové využití v okrasném zahradnictví, případně v ovocnářství. Jde například o rody:
První tři výše uvedené druhy dřevin lze zakoupit ve specializovaných zahradnictvích, jeřáboplodec Mičurinův (prodávaný jako temnoplodec černoplodý či aronie temnoplodá) má obecnější rozšíření a nalezneme jej i v sortimentu běžných zahradnictví.
Ostatní hybridní rody a jejich druhy jsou sbírkovou záležitostí a lze je získat pouze ze specializovaných botanických zahrad.
K pěstování pro plody vysazujeme dřeviny do živné a propustné půdy a dostatečně je zásobujeme vodou. Pro dobré kvetení a plodnost zajistíme dostatek světla. Při pěstování pro okrasné účely se rostliny spokojí s běžnými zahradními půdami. Často dokážou růst v dosti nehostinných podmínkách.
Foto autor
Pravý červenoplodý jedlý jeřáb byl nalezen kolem roku 1820 v okolí obce Ostružná na Jesenicku. Pastevce ovcí tam zaujal strom, jehož jeřabiny mu zachutnaly.
K vyhledávaným ovocným dřevinám patří i temnoplodec černoplodý neboli aronie, známá též jako černý jeřáb.
Jaká množství plodů, jaký díl úrody můžeme očekávat od jádrovin, peckovin, ořešáku nebo méně tradičních stromů, jako je moruše, mandloň, červený jeřáb, oskeruše?
K dřevinám, které spojují užitek s okrasou, patří pestrý rod jeřábů. Na sklonku léta upoutá barvami plodů i listí. A když jeřabiny nezachutnají nám, kulatí se bříška ptačí.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
