Rod hrušeň (Pyrus) vznikl nejspíš během třetihor v podhůří masivu Tian Shan v západní Číně. Asijské hrušně byly i prvními pěstovanými.
Rozšíření na východ a na západ vedlo k izolaci a k adaptaci na místní podmínky a ke vzniku jednotlivých druhů. Světoznámý sovětský biolog Nikolaj Vavilov (1887–1943) popsal tři genová centra původu hrušní:
K nejvýznamnějším druhům, které se podílely na vzniku odrůd asijského typu, patří zejména Pyrus pyrifolia, P. ussuriensis, P. pashia a přirozený mezidruhový hybrid Pyrus x bretschneideri.
Hosui, japonská odrůda asijské hrušně
Hrušně pěstují v Číně více než 3000 let. Ucelené výsadby zakládali pěstitelé před více než 2000 lety. Sušené hrušky našli archeologové při vykopávkách v mohylách starých 2000 let v provincii Hunan a v mohylách starých 1500 let v autonomním regionu Xinjiang Uygur.
Podle historických pramenů jsou první písemné zmínky o pěstování hrušní v Číně datovány okolo roku 1000 př. n. l., kdy Číňan Shi Jing ve svých básnických sbírkách uvádí, že „hrušně jsou pěstovány na nevlhkých půdách“.
Okolo roku 100 př. n. l. vzniká čínská starověká kniha Shi Ji, ve které jsou již popsány některé odrůdy. Ve starověké čínské zemědělské knize Qi Min Yao Shu z let 533–544, jejímž autorem je Jia Sixie, bylo popsáno již 17 odrůd.
Současné odhady předpokládají existenci více než 3000 odrůd asijských hrušní. Mnohé vznikly před několika stoletími. V některých oblastech Číny jsou v produkčních výsadbách stromy staré 200–300 let. V provincii Gansu se nachází strom odrůdy Dongguoli, jehož věk je odhadován na 350 let.
Chojuro, jedna z japonských odrůd hrušní
Čínské bílé hrušně (Chinese White Pear) odvozené od Pyrus x bretschneideri. Patří sem například odrůdy Yali, Shali.
Čínské písečné hrušně (Chinese Sand Pear) odvozené od Pyrus pyrifolia, například odrůda Yunnanhuang.
Ussurijské odrůdy hrušní odvozené od Pyrus ussuriensis. Patří k nim například odrůdy Jingbaili, Nanguoli a Qingmian.
Xinjiang odrůdy – kříženci Pyrus communis, P. armeniacifolia a čínských bílých hrušní.
Japonské odrůdy hrušní odvozené od Pyrus pyrifolia zahrnují například odrůdy Chorujo, Hosui, Shinko, Shinseiki aj.
V Číně a na Taiwanu se asijské hrušně pěstují v nadmořských výškách od 800 do 2000 m n. m., v oblastech se srážkami od méně než 250 po 800 mm za rok a s osluněním delším než 1870 hodin za rok. Půdy jsou vhodné hluboké, hlinité s pH okolo 6–7.
Požadavek na období chladu je min. 900–1600 hodin při 0–7 °C u kulturních odrůd. Pupeny v dormantním stavu snášejí teploty okolo –23 až –34 °C, květy jsou poškozovány při –2,2 °C.
Druh Pyrus ussuriensis pokládají šlechtitelé za zdroj vysoké mrazuodolnosti, neboť dokáže vegetovat v oblastech s mrazovým obdobím (–13 až –23 °C) až 140 dní a extrémními výkyvy až k –52 °C.
Velmi často se asijské odrůdy označují jako rezistentní k bakteriální spále růžovitých (Erwinia amylovora). Tuto významnou vlastnost pravděpodobně získaly z rodičovské Pyrus ussuriensis.
Zejména v USA uvádějí jako rezistentní odrůdy Balihsiang, Miensuanli, Shinko, Tsuli, Yali, Hsiangsuili a další.
V podmínkách Jihomoravského kraje dozrávají odrůdy asijských hrušní od poloviny srpna.
V minulosti vznikl mylný názor, že asijské hrušně vznikly z křížení jabloní a hrušní, pro plody se začaly užívat výrazy jako hruškojabka nebo jabkohrušky. Takové ovoce neexistuje nikde ve světě. Podobně jako například maliník (Rubus idaeus) se liší od ostružiníku (Rubus fruticosus) se liší i hrušně od jiných druhů. Blíže skutečnosti je název nashi nebo naši, který odpovídá překladu japonského slova hruška.
Omylem jsou i domněnky, že asijské hrušky postrádají kvalitu nebo že v tuzemských podmínkách špatně rostou, mají malé plody a nedají se skladovat.
Foto autoři
V Číně pěstují hrušně déle než tři tisíceletí. Dokládají to jak archeologické vykopávky, tak čínské odrůdy starší, než je náš letopočet.
Odrůdy asijských hrušní rozdělujeme podle zralosti stejně jako hrušně evropské na letní, podzimní a zimní. Přesto se hrušky ve zralosti liší.
Asi nejluxusnějším ovocem z toho našeho středoevropského budou hrušky. Tedy podle mě. Nejen kvůli chuti, ale i díky zdravotnímu přínosu.
Příznaky rzivosti hrušně na listech i na hruškách signalizují houbovou chorobu, která během roku střídá hostitele. Které jalovce hostí rez?
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
Pěstuji ě druhy japonských hrušní a říkám, lepší hrušky jsem nejedl.
U nás na severozápadě se hodně pěstovali hrušně koperečky rostli tady na každém rohu dnes už jsou přestárlé a zasychají nové se nevysazují všude jsou jen doly a voda
jaké hrušně by zde měli úspěch
Pane Miloslave, jestli myslíte Mostecko, tak v místech kde byly dříve sady, stromořadí, by se mělo dařit prakticky všem odrůdám hrušní. Pokud by šlo o vysokou hladinu podzemní vody, pak by se jako podnož hodila kdouloň, ne hrušňový semenáč (polnička). Byl jsem před rokem 1990 v Bílině na vojně, vzpomínám na ty úžasné hrušky ze stromořadích, které byly okolo cest nižšího řádu. Koporečka je dobrá volba, jestli je to pravda, dozrává postupně, ne najednou v jednom měsíci jako spousta odrůd hrušek. I těm asijským by se na mělo dařit. Navíc, když je teď všude tepleji.
Mám na zahradě japonskou hrušni a při dozrávání hrušek jich většina na stromě popraská. Poradíte co dělám špatně.