Chutnají výborně, pojídají se syrové jako jiné ovoce a určitě stojí za ochutnání. Plody rostou na stálezelených stromech a také je spojuje botanická příbuznost.
Liči čínské (Litchi chinensis), longan (Euphoria longana) i rambutan (Nephelium lappaceaum) patří do čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae), pocházejí z vlhkých a teplých tropů jihovýchodní Asie. Plodí podobně utvářené jednosemenné peckovice.
Liči má plod oválný, dlouhý asi 2,5–4 cm s bradavčitou slupkou, pod níž je velmi šťavnatá a aromatická dužnina, která obklopuje černohnědé semeno. Dužnina vyniká sladkokyselou chutí.
Pro longan je typický kulovitý plod s průměrem přibližně 2–2,5 cm, který má kožovitou slupku. Dužnina je podobná jako u liči. Plody se však odřezávají v celých hroznech.
Plody longanu mají kožovitou slupku, dužnina je bělavá dužnina
Plod s nejvýraznější chutí i vzhledem má bezesporu rambutan: Kulovitá až oválná peckovice upoutá svými jemnými a hustými ostny na povrchu. Proto se také jmenuje rambutan – rambut znamená v malajštině a indonéštině vlas. Pod slupkou se ukrývá taktéž bělavý či načervenalý míšek vynikající sladkokyselé chuti, který může svou konzistencí připomínat tuzemské třešně.
Pěstování těchto rostlin v českých podmínkách je záležitostí určenou převážně pro větší skleník s teplým a vlhkým prostředím. V bytech se jim většinou nedaří příliš dobře z důvodu nízké vzdušné vlhkosti, obzvláště pak v zimě. Zároveň i jejich rozměry nejsou zcela vyhovující pro klasický byt.
Ovšem provést výsev semen každého z představených druhů není nejmenší problém. Vyséváme do samostatných květináčů s průměrem cca 6–8 cm asi 2 cm hluboko. Volíme klasický výsevní rašelinový substrát obohacený agroperlitem. Nutno ovšem dodat, že generativním způsobem rozmnožování získáváme semenáč, který v produkčních oblastech slouží jako podnož, na kterou bývá naroubována některá z pěstovaných odrůd.
Foto autor
Klimatické změny přinášejí zájem o zkušenosti s tím, které rostliny lze nově v Česku pěstovat a jak. Pozornosti se v tom ohledu těší i kaki.
Málokterá rostlina má tak široké využití jako kokosová palma, botanicky správně kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera).
„Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.“ Tak popsal láhevník v roce 1908 český botanik.
Ve světě se jí obvykle říká melounový strom nebo jednoduše papaja (papaya). V tropech a teplejších subtropech patří k nejpěstovanějšímu ovoci vůbec.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
