Ve Středozemí vídáme granátovníky v parcích i na zahradách. Plody můžeme v čerstvém stavu ochutnat prakticky po celý rok. Jak je to s pěstováním v Česku?
Také v tuzemských podmínkách můžeme granátovník poměrně snadno pěstovat. Velmi dobře roste v nádobě. Doporučuji k tomu využít zakrsle rostoucí formu označovanou jako Punica granatum Nana.
Zakrsle rostoucí granátovník Nana
Ideální je pěstovat granátovník jako přenosnou nádobovou rostlinu, kterou můžeme poměrně brzy umístit pod širé nebe, obvykle již v druhé polovině dubna, kdy nehrozí hluboké mrazy. Existují dokonce vybrané klony, které v nejteplejších lokalitách mohou bez větších potíží přežít podmínky kontinentální zimy.
Rozmnožujeme buď řízkováním, nebo v úvahu připadá i výsev semen – generativně množené potomstvo však bývá poměrně nevyrovnané.
Granátovník obecný neboli marhaník obecný (Punica granatum), jak zní jeho původní botanické pojmenování, je opadavý, obvykle asi 3 m vysoký keř přinášející plody zvané granátová jablka. Na první pohled působí poněkud neuspořádaným dojmem, ale jeho drobné eliptické nebo kopinaté listy jsou velmi dekorativní.
Atraktivní velké květy a také plod granátovníku
Plodem je téměř kulovitá, vysýchavá bobule s vytrvalým kalichem na vrcholu. Plod dosahuje obvykle šířky okolo 8–12 cm. Pod tuhou kožovitou slupkou zbarvenou nejčastěji oranžovočerveně nebo šarlatově červeně, jsou semena uložená v několika pouzdrech oddělených tenkými dužnatými membránami. Samotná semena jsou obalena šťavnatým osemením, což je to hlavní, kvůli čemu se plody pěstují.
Odkrojíme korunku plodu a granátové jablko rozkrojíme na šest až osm dílů ve tvaru měsíčků. Jednotlivé kousky vložíme do vody a rukama trháme plod na menší kousky. Zrníčka postupně oddělujeme od slupky a vnitřních membrán.
Na hladinu vody vyplavou bílé kousky membrán, které sesbíráme. Zrníčka pak přecedíme, čímž jsou připravena k ochutnání a další úpravě.
Granátové jablko rozkrojíme od báze ke špici plodu na dvě poloviny. Plod položíme rozkrojenou částí nahoru a provedeme 4 stejné řezy asi 5 cm dlouhé a 5 cm hluboké. Jablko podržíme rozkrojenou částí dolů nad hlubokým talířem, přičemž oběma palci tlačíme na slupku takovým tlakem, aby se neroztrhla. Pak jednou rukou poklepeme polévkovou lžící. Semena s oplodím vypadají na talíř.
Granátové jablko rozkrojíme jako citrusový plod na dvě poloviny. Šťávu z nich vytlačíme ručním lisem na citrusové plody, aniž bychom rozdrtili vnitřní membrány, které jsou trpké, nahořklé a zkazily by chuť lahodného džusu.
Džus přecedíme přes jemný cedník, čímž odstraníme semena. Pozor, džus z granátového jablka velmi barví a jde špatně vyprat.
Na kuchyňském prkénku zatlačíme dlaní na granátové jablko a válíme jej, dokud všechna zrníčka nepopraskají. Pak odkrojíme korunku plodu a vymačkáme džus do připravené sklenice. Tato metoda má poněkud menší výtěžnost.
Šťávu ze dvou granátových jablek, kterou jsme získali jednou z doporučených metod, smícháme se lžící cukru a rozdělíme do dvou sklenic. Zalijeme 2,5 dcl bílého vína, doplníme sodovkou a dle libosti přidáme kostky ledu. Za několik minut tak připravíme velmi osvěžující a lahodný nápoj.
Foto autor a Shutterstock
Klimatické změny přinášejí zájem o zkušenosti s tím, které rostliny lze nově v Česku pěstovat a jak. Pozornosti se v tom ohledu těší i kaki.
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Kdo by neznal banány? Ty ovocné, to je jasné, ale tzv. zeleninové banány, plantejny, které se do Česka také dovážejí, mohou překvapit a to nejen jménem.
„Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.“ Tak popsal láhevník v roce 1908 český botanik.
Sasanka japonská (Anemone japonica = A. hupehensis) je krásná na podzim kvetoucí trvalka, asi metr vysoká s jednoduchými nebo i plnými květy velkými v průměru 4 až 5 cm. Většinou v jemných růžových odstínech.
