Ve světě se jí obvykle říká melounový strom nebo jednoduše papaja (papaya). V tropech a teplejších subtropech patří k nejpěstovanějšímu ovoci vůbec.
Zralé plody jsou základem nejrůznějších ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, šťáv, nezralé se pak kandují nebo se jedí vařené jako zelenina.
Ačkoliv její stonek nápadně připomíná strom, patří papája obecná nebo-li papája melounová (Carica papaya) k dřevnatějícím bylinám. Vysoká je obvykle 4–8 m. Vyšlechtěné odrůdy jsou však mnohem menší a obvykle nedorůstají ani do výšky tří metrů.
Tento druh pochází z tropických lesů jižního Mexika a Guatemaly, ovšem dnes se pěstuje ve všech tropických a teplejších subtropických zemích celého světa. Vytváří nevětvený, dutý kmen zakončený chocholem dlouze řapíkatých, dlanitosečných listů, takže může netrénovanému oku připomínat na první pohled palmu.
Ačkoliv je papája původně dvoudomá, kultivary pěstované v současné době mají kromě samčích květů i květy oboupohlavné, ze kterých se vyvíjejí plody – žluté nebo oranžovožluté bobule o hmotnosti obvykle od 0,5 do cca 2,5 kg. Tyto bobule jsou duté, dužnina je široká přibližně 4–6 cm a uprostřed se nachází velké množství hnědočerných semen obalených rosolovitým míškem.
Pěstováním se však zabývají intenzivně v mnoha státech tropů, přičemž produkcí vyniká americká Florida, dále Portoriko, jižní Mexiko, Brazílie a Indie. Kromě pěstování pro plody je stále častější její kultivace kvůli produkci bílého latexu, který se získává nařezáváním nezralých plodů, a který je zdrojem proteolytického enzymu papainu využívaného ve farmacii, kosmetice a potravinářství. Tento enzym štěpící bílkoviny kromě jiného podporuje trávení.
Zcela vyzrálé plody mají zvláštní, nasládlou, mírně mdlou chuť. Ta může být zvýrazněna přídavkem některé zajímavé ingredience.
V tropech patří k nejběžnějším druhům ovocných plodů
Plody se zpracovávají i průmyslově na výrobu džemů, džusů, ale také se suší a proslazují. Dužnina obsahuje asi 6–12 % sacharidů, 0,5–0,8 % rostlinných bílkovin, poměrně značné množství vitaminu C, provitaminu A a řadu cenných minerálních látek.
Pro evropský trh se papája sklízí neúplně zralá, což někdy může ovlivnit negativně její chuť.
Foto autor a Shutterstock
Díky klimatickým změnám se nám otevírají nové pěstitelské možnosti. Už se ani nedivíme, že se v Česku daří fíkovníku nebo révě v horách. Pozornosti se čím dál víc těší i kaki.
Málokterá rostlina má tak široké využití jako kokosová palma, botanicky správně kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera).
Papája patří k ovocné klasice z tropů. Zralé plody bývají používány jako základní surovina salátů. Připravují se buď ovocné sladké, nebo lahůdkové – se sýry i uzeninami.
Pavel Rézl z Velkých Němčic pěstuje méně známé rostliny. Březnový Zahrádkář roku 2019 popisuje pěstitelovy zkušenosti s jujubou.
Po sklizni pečujeme o jahodník podle stáří porostu. Buď odstraňujeme šlahouny, okopáváme a plejeme, nebo záhon rušíme, případně plánujeme výsadbu.
Může někdo být na papáju alergický?
Ano, může.