Latinsky se tento příbuzný citroníku jmenuje Fortunella. Pochází asi z Číny. V přírodě kumquat dorůstá jako keř do výšky dvou metrů. Bez plodů snese teplotu -2 až -5 °C.
Plody bývají žluté nebo oranžové. Na řezu mají stejnou stavbu jako pomeranč, mají jednotlivé dílky, v nichž bývají semena. Chuť je podle odrůdy od citronu až k pomeranči. Jako příloha k masu nebo do salátů se nemusí loupat. Z kumkvátů se vyrábí marmeláda.
Kdo by nechtěl ochutnat kumkvátovou marmošku; foto Shutterstock
Když si kumkváty vybíráme na jídlo, lepší jsou měkčí, vyzrálé. Ty tvrdé bývají kyselé. Měknou, sládnou, dozrávají při pokojové teplotě. Jím je celé, neloupu je, jen když jsou v nich semena, vyberu je.
Fortunella je perspektivní do paneláku. Vedle zimovzdornosti má i schopnost vyrovnat se s teplým a suchým zimováním v domě s ústředním topením.
Tento zakrslý pomerančovník se pěstoval v nádobách již v dávné minulosti. V Číně se při hostině podávaly celé stromky s plody na otrhání. Každý host dostal svůj.
Stejně tak můžeme mít Fortunellu i my doma.
V kumkvátech z trhu bývají semena v různém stupni vývoje, tedy i pěkná velká, klíčivá. Ze semene vyroste rostlinka tvořící malý keřík. Kvete a plodí však až 10–15 let po výsevu.
Kumkvát je velký jako malá švestka; foto Shutterstock
Jde-li nám o plody, musíme se poradit s někým, kdo pěstuje citrusy. Určitě sežene rouby nebo přímo rostlinu. Řízkované nebo štěpované rostliny plodí prakticky druhý rok po naroubování a zakořenění.
Kdo neodolá a kousne si do ne zcela vyzrálého kaki, bývá zaskočen vysokým obsahem tříslovin s trpce svíravou chutí, která ničím nepřipomíná budoucí lahodné, šťavnaté a voňavé ovoce.
Obsáhlý rod mučenek čítá na čtyři sta popsaných druhů, které pocházejí především ze Střední a Jižní Ameriky.
„Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.“ Tak popsal láhevník v roce 1908 český botanik.
Ve světě se jí obvykle říká melounový strom nebo jednoduše papaja (papaya). V tropech a teplejších subtropech patří k nejpěstovanějšímu ovoci vůbec.
S řezem u růží začínáme v termínu, kdy začínají rašit, tedy v březnu nebo dubnu. Řezem ovlivníme velikost květů: Při hlubším řezu naroste sice méně, ale o to silnějších výhonů s menším počtem větších květů.
Jedl jsem ho v Louisianě, ale moc mě nenadchnul- byl celkem sladký/chutný, ale malý a s hodně peckami. Možná, že by z něho bylo zajímavé „čůčo“….;-)
Měl jsem koupený plodící stromek. Plodí 2x ročně (na podzim a na jaře), na podzim jsou plody bez pecek, na jaře s peckami. Chuť byla vynikající, kůra tomu dává příjemnou hořkost. Stromek měl něco přes půl metru a dával cca 20-70 plodů na jedno plození. Je třeba upozornit na jednu hodně nepříjemnou vlastnost – květy strašně smrdí! Jinak není náročný na pěstování v bytě. Měli jsme ho 8 let a pak jsme ho vyhodili, právě kvůli tomu puchu při kvetení 🙁