Fíkovníky patří k méně známým ovocným druhům, které se stále častěji rozšiřují i v našich končinách. Souvisí to i se změnou klimatu.
Fíkovník pochází ze subtropických oblastí východní a západní Asie. My se s ním však obvykle setkáváme zejména na dovolených v jižní Evropě, kde roste planě i na zahradách jako okrasná a užitková rostlina. Najdeme ho dokonce, podobně jako třeba náš bez černý, v nejrůznějších rozvalinách. Jeho plody důvěrně známe i z pultů prodejen. Kdysi byly k dispozici pouze sušené, dnes již běžně narazíme i na plody čerstvé. Zahrádkáři však velmi dobře vědí, že fíky nejlépe chutnají čerstvě utržené ze stromu či keře.
Fíkovník (Ficus carica) zařazujeme do čeledi Moraceae. Je to keř nebo menší strom, u nás se však z praktických důvodů pěstuje ve formě keře dorůstajícího do výšky 2 až 3 m. Jelikož jde o teplomilný druh, je třeba mu zajistit vhodné stanoviště. Obecně platí, že by se mu mělo dařit tam, kde se úspěšně daří například révě vinné.
Nasazené plody
Do plodnosti vstupuje poměrně brzy, už ve druhém roce po výsadbě. Plodí každoročně, spolehlivě a bohatě a dožívá se velmi vysokého věku (až 60 let). Většina pěstovaných odrůd má plodivost rozdělenou do dvou sklizňových vln, díky čemuž máme dvě úrody do roka. První úroda dozrává na loňských výhonech v létě, druhá úroda se tvoří na letorostech a dozrává pozdě na podzim. Z hlediska množství plodů je druhá úroda podstatně bohatší, dobře však dozraje pouze v chráněných prostorách či oblastech.
Plody fíkovníku mají hruškovitý tvar, váží v průměru kolem 50 – 60 g, známé jsou však i odrůdy s plody o hmotnosti 100 – 200 g. Plody jsou v závislosti na odrůdě žluté, fialové, červené, zelené či hnědé barvy.
Zajímavostí je, že květy fíkovníků kvetou uvnitř pouzdrovitého útvaru, který později tvoří obal souplodí. Tyto kvítky opyluje malá vosička Blastophaga psenes, která dorůstá do velikosti pouze asi 1,5 mm.
Jelikož v našich podmínkách se tento druh vosičky přirozeně nevyskytuje, doporučuje se u nás pěstovat pouze odrůdy z tzv. Jadranské skupiny, které opylení nevyžadují a tvoří partenokarpické plody. Semena z těchto plodů jsou proto logicky neklíčivá. Naopak, odrůdy tzv. Smyrnské skupiny, které u nás nepěstujeme, opylení vyžadují. Jejich křupavá semena jsou typická pro sušené fíky, které kupujeme v obchodech. Rovněž se u nás nepěstují ani odrůdy skupiny San Pedro. Jde o tzv. přechodnou skupinu, která sice přináší i partenokarpické plody, pro hlavní úrodu však vyžaduje opylení.
V našich podmínkách se fíkovníky pěstovaly několika způsoby.
Prvním bylo pěstování v nádobách v bytech či v zimních zahradách. V létě se rostliny vynášely na balkony a terasy, v zimě bylo nutné je umístit do chladné místnosti, kde přezimovaly. Tento způsob pěstování byl velmi jednoduchý, rostliny však díky pěstování v nádobě nedokázaly naplno využít svůj plodivý potenciál a vypěstované plody byly víceméně pouze na ochutnání.
Druhým způsobem bylo pěstování ve studených sklenících nebo fóliovnících. Při tomto způsobu nebyl problém dosáhnout vysoké úrody, pěstitel však musel disponovat potřebným skleníkem či fóliovníkem. Mohutný růst fíkovníku způsoben kombinací volné půdy a teplého chráněného stanoviště však zabíral pěstiteli značnou část pěstitelské plochy na úkor ostatních rostlin.
Fíkovníkům se nejlépe daří na chráněných místech, např. na jižní straně domu
Posledním způsobem je pěstování ve volné půdě. Tento způsob se využíval zejména v oblastech jižní Moravy a jižního Slovenska, kde málokdy docházelo k tak silným mrazům, které by dokázaly radikálně poškodit rostliny. Právě tento způsob se díky výše zmíněným faktorům začíná rozšiřovat stále více na sever naší země a pěstitelé se s úspěchem dočkají úrody i v oblastech, ve kterých by tato skutečnost byla před 30 lety jen zbožným snem.
Při výběru stanoviště přihlížíme zejména na teplotní nároky. Vybíráme proto chráněné místo na jižní straně domu, aby bylo co nejvíce vystaveno slunci a současně chráněno před studenými větry. Na zeminu je fíkovník nenáročný, ocení však hlubší, lehčí a dostatečně vlhké půdy.
Teplá léta posledních let dovolují pěstovat fíkovníky i ve volné půdě
V letním období v několika dávkách aplikujeme fosforečná a draselná hnojiva, vhodné je použít komerčně vyráběná hnojiva na citrusy.
Vysazujeme ho standardně jako kteroukoli jinou ovocnou dřevinu, nesmíme zapomenout na pravidelnou zálivku. Po ujmutí rostliny opatrně přihnojíme. Doporučuje se využívat zejména organické formy hnojení – vyzrálý kravský hnůj, slepičí trus, kompost. Aplikujeme je však pouze v jarním období, protože jsou bohaté na dusík, který by při pozdním hnojení narušil správné vyzrávání dřeva před zimou. Dusíkem proto hnojíme nejpozději do srpna.
Důležité jsou i vláhové poměry. Nejvíce vody potřebují fíkovníky v jarních a letních měsících. V době dozrávání plodů je velmi důležité omezit přísun vody pouze na nezbytně nutné minimum. To nám zajistí perfektní vyzrání plodů a jejich vysokou cukernatost. Naopak, zvýšená zálivka v tomto období vede k praskání plodů, slabé cukernatosti a celkové chuti jakož i k šíření houbových chorob.
V době dozrávání plodů omezíme přísun vody, jinak hrozí praskání plodů
Řez je nutný i z dalších důvodů – jednak omezíme délku výhonů a pak, nejlepší plodnost mají kratší postranní větve druhého stupně.
Od druhého roku pěstování můžeme počítat s první úrodou. Abychom si zajistili pevnou a dobře rozloženou kostru keře, je třeba fíkovník každoročně řezat do požadovaného tvaru. Není třeba se bát ani tvrdších zásahů, fíkovníky velmi dobře reagují na řez a výborně obrůstají.
Nejdůležitější částí ve sledu celoroční péče v prvních letech je příprava rostlin na zimu. Fíkovníky snesou bez poškození mrazy do přibližně –15 °C, silnější mrazy poškozují letorosty a mrazy kolem –18 až –20 °C poškozují už i starší dřevo. V případě dobře vyzrálých starších keřů však nedělá problém ani krátkodobý pokles k –20 °C. Mladé rostliny je proto třeba důkladně ochránit před chladem. Výhony spojíme do jednoho trsu a svážeme. Následně je obalíme vhodným materiálem (pytli, jutovinou, hrubým papírem apod. Věkem se mrazuvzdornost rostlin zvyšuje.
Někteří pěstitelé využívají i další varianty ochrany před zimou. Seříznou například korunu po sklizni druhé úrody nakrátko (jako při jarním řezu) a takto vzniklou malou a nízkou korunku jednoduše přikryjí dřevěnými bednami vyrobenými pro tento účel. Jednoduchou minimalistickou ochranou starších rostlin je i obalení zejména spodní části rostliny, aby se zachovalo její nevymrznutí. V případě tuhých mrazů, tak zůstane minimálně stará spodní část nepoškozena. Tato pak bez problémů regeneruje a obmění vymrzlou část.
Velkoplodá odrůda Black Mission je šťavnatá a velmi chutná
Z odrůd se u nás prodávají červenoplodá odrůda Brown Turkey, hnědoplodá odrůda Black Royal, světleplodá odrůda White Royal a sortiment žlutoplodý odrůd, většinou bez konkrétního označení, nejčastěji se však v prodeji setkáme s odrůdou Dottato. U dlouholetých pěstitelů se můžete také ještě setkat se starými adriatickými odrůdami, například: Bílý adriatický, Dalmatský, Krymský 158, Kadota, Datlový, Buržezot, Sočský 7 nebo Žlutý opylovač. Z dovolené z Itálie nebo z Chorvatska si však můžete přivézt i modernější velkoplodé odrůdy. Ze světleplodých odrůd jsou nejrozšířenější Panini, Paradiso, Cerreto, Fiorone Bianco Fillacciano, Fiorone Giallo‑ ‑giallo Oro a Palazzo. Z tmavě zbarvených odrůd se v tamních zahradních centrech prodávají zejména odrůdy Turca, Turca Fioni, Brogiotto, Verdone či Signora.
Foto autor
Pokud máme možnost pokojové rostliny letnit, tedy umístit je někde mimo byt, na světlo a vzduch, rozhodně jim tím uděláme dobře.
Přenosné nebo také nádobové rostliny dokážou nádherně krášlit terasu, zákoutí u pergoly i samotné záhony. Navíc s nimi během zimy nemáme příliš starostí.
Se správným zazimováním choulostivých rostlin pomůže i přikrývka z listí, především z bukového. Bukové listí se velmi pomalu rozkládá.
Po ledových mužích a koncem května přichází čas přestěhovat velké kbelíkové květiny ven na terasy, zápraží a do zahradních zákoutí.
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.
Také již několik roků pěstuji fíkovníky. Nejvíce se mi osvědčila odrůda Pálava z Přibic. Velmi brzy dozrávají, jsou odolné mrazu a chuťově vynikající. Bydlím u Brna a zatím mi nezmrzl. Čím víc se řeže, tím víc roste.
Fíkovník máme už devátý rok venku – jižní zeď, ze všech stran chráněný dvorek, máme tu i vinnou révu. Prosperuje skvěle. Pokud máte podobné podmínky a máte rádi čerstvé fíky, mohu doporučit. Navíc je to krásný strom/keř s krásnými listy.