Citrus cedrát, méně známý bratr citronu, je z pěstitelského hlediska nesmírně zajímavou rostlinou, která má bezesporu čím upoutat.
V českém jazyce běžně nazýváme rostlinu i její plod jedním slovem cedrát. Nicméně správný název je citrus cedrát (Citrus medica). Jde o ne příliš známou, o to víc zajímavou rostlinu a to hned z několika důvodů.
Citrus cedrát (Citrus medica)
Cedrát je habitem podobný například citroníku, přičemž vytváří stálezelené, trnité keře nebo spíše malé stromky, které mají nepravidelnou korunu a dorůstají výšky do čtyř metrů. Jedná se o rostliny jednodomé a bývají většinou samosprašné.
V Evropě cedráty nejvíce pěstují v Itálii, Španělsku a v jižní Francii.
Dřevina má velké, až 20 cm dlouhé lesklé kožovité listy. Květy jsou větší, bílé a oboupohlavné se silnou aromatickou vůní. Objevují se většinou na jednoletém dřevě. Kvetení se může opakovat až třikrát do roka, proto je možné vidět v jednom čase poupata, květy i dozrávající ovoce.
Velmi aromatické plody nejsou určeny k jídlu v čerstvém stavu. Po jejich rozkrojení totiž zjistíme, že samotná dužnina je malá a největší prostor zaujímá pevné bílé pletivo zvané mezokarp.
Největší prostor plodu zaujímá bílá část zvaná mezokarp
Plody můžeme pozorovat i na mladých rostlinách. Mají převážně válcovitý tvar a dorůstají délky až 30 cm při hmotnosti až 1,5 kg. Na mladších exemplářích jsou samozřejmě plody menší. V plné zralosti mají žlutou barvu.
Průmyslově se využívá kůra cedrátu k proslazování, ale také se z ní a z listů destilují éterické oleje nebo jsou plody využívány v lidové medicíně.
Zvláště významný je cedrát pro obyvatele v italském městečku Santa Maria del Cedro na jihu Itálie v provincii Cosenza. Toto místo je úzce spjato s pěstováním cedrátu a s výrobou tradičních produktů, jako jsou likéry, oleje, mýdla, sirupy, sladkosti atp.
Na rozdíl od typických a běžně pěstovaných citrusů je cedrát o poznání teplomilnější. Dobře zimuje při teplotách mezi 12–15 °C. Jakmile ale teploty klesají dlouhodobě pod 4 °C, může rostlina zcela odejít. Záleží pak především na odrůdě a na podnoži, na které je naštěpována.
Velmi zajímavou odrůdou, která se objevuje také v Česku, je Citrus medica var. sarcodactylis. Česky ji lidově říkáme buddhova ruka.
Výběžkovitý tvar plodu tohoto cedrátu vzdáleně připomíná prsty ruky. Zajímavostí je také to, že plod neobsahuje ani dužinu a ani šťávu. Přesto je využíván v kuchyni.
Citrus medica var. sarcodactylis
Tato rostlina je vysazována především pro své okrasné účely do zahrad nebo květináčů na terasu a je velmi aromatická.
V Asii buddhovu roku pěstují především pro obřadní účely a pro využití v tradiční medicíně pro své povzbuzující účinky.
Foto Shutterstock
Citroník limonový patří bezesporu k nejrozšířenějším zástupcům rodu a jeho používání v kuchyni je opravdu letité. Mezi pěstiteli je populární, ale není sám.
Stálezelené citrusy překvapí už před nasazením plodů. Jejich květy příjemně voní. Pěstitele těší jistě i to, že květy citrusů často zdobí rostlinu společně s jejich plody.
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Kdo by neznal banány? Ty ovocné, to je jasné, ale tzv. zeleninové banány, plantejny, které se do Česka také dovážejí, mohou překvapit a to nejen jménem.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
