V sadu či zahradě nás právem těší zjištění, že ovoce narůstá nebo dozrává. Měli bychom však umět rozpoznat i příznaky, které napovídají, že s rostlinami není všechno v pořádku.
Po letech hojnosti se mohou dostavit i opakovaně roky, kdy se očekávaná úroda nedostaví. Někdy je příčina jasná, jindy po ní pátráme.
Vycházíme z toho, že z ovocnářských školek bychom měli mít rostliny zdravé, bez napadení chorobami a škůdci. Podle toho, kam výpěstky sázíme, se k nim škůdci a choroby dostávají buď okamžitě, nebo s několikaletým zpožděním. Obyčejně nás velmi mrzí, když některé plody opadají, nebo jsou napadené červivostí nebo houbovými chorobami. Často nás však nijak nezneklidní, že keře a stromy mají poškozenu listovou plochu i jednoleté výhony, na kterých by se mnohdy v další sezoně mohla ukázat úroda. Mnoho věcí neřešíme – muselo by se stříkat…
Když sadbu na zahradě několikrát „otočíme“, ztrácejí naše milované jahody postupně výkonnost. První rok je to po nové výsadbě ještě solidní, ale další roky už klesá jak množství, tak i kvalita úrody, objevují se hnijící a plesnivé plody ve větší míře než dříve.
Trápí nás, že občas zaschne nějaká rostlina, stopky poupat nakusuje květopas, plody kosové, špačci, mnohonožky či slimáci, ale mnohdy nevidíme, že se snižuje násada květů. Až po sezoně si uvědomujeme, že těch škůdců a chorob bylo dříve skoro stejně, ale koš s celkovou sklizní je o mnoho menší, než byl dříve. Příčinu můžeme hledat v sadbě, hnojení, zamoření rostlin či pozemku houbovými chorobami.
Péče o jahodník často končí zaléváním před poslední sklizní. Ovšem například napadení skvrnitostí listů jahodníku mnohdy neřešíme, protože se zdánlivě netýká plodů.
Úspěšná odrůda již po druhém přemnožení může být napadena virózami do té míry, že výrazně klesá výnos. Občas se nástup viróz podaří částečně překrýt zvýšenou péčí (hnojení na list, doplňování stopových prvků do půdy, výsadba do „panenských půd“), ale i tak bychom se nad situací měli zamyslet.
Pokud sadbu dostaneme od souseda (známého, nějakého zkušeného jahodáře) už to není sadba originální, už v sobě může mít nějakou tu virózu, která se do rostliny dostala prostřednictvím savého hmyzu. Je-li postižená matečná rostlina, jsou virózní i odnože. Řešením je likvidace rostlin a výsadba nových jahod přímo od certifikovaných množitelů.
Výnos a odolnost rostlin může výrazně ovlivnit i tolerování chorob listů – skvrnitostí a padlí.
Pokud se jahodník vrací na stejné místo v zahradě dříve než za 4–5 let, je dobré před jeho výsadbou pozemek částečně dezinfikovat nejvyšší doporučenou dávkou dusíkatého vápna a nezapomenout odečíst množství dusíku obsaženého v tomto hnojivu. Pokud se tak nestane, mohlo by dojít k dalšímu negativnímu ovlivnění výnosu – vysoký obsah dusíku může blokovat v době tvorby květů další živiny a porost sice bude bujný, ale květů bude mít málo.
Výnosy u zdravých maliníků a ostružiníků narůstají do pátého, šestého roku a pak by se měly nějaký čas udržet. Překážkou může opět být napadení virózami, ale i nenápadnými škůdci (roztoči) a též houbovými chorobami.
Při zanedbaném hnojení se u porostů objevuje napadení didymelovým odumíráním maliníku a ostružiníku, častěji i rzivost ostružiníku a maliníku. Obě choroby dokážou zdecimovat porost do té míry, že musí být zlikvidován. A mnohdy by stačilo jen přihnojit, probrat výhony tak, aby si vzájemně tolik nestínily.
Krásně panašované listy znamenají napadení virózami. Plody na listu jsou ze zdravé rostliny.
Roztoči sají na malinkých plůdcích, narůstající plody se nerovnoměrně vyvíjejí, v plodenství jsou části nedozrálé vedle přezrávajících. Ale do jara na to obyčejně zapomeneme a ošetřit rostliny v době před rašením některým ze sirných přípravků nás nejspíše ani nenapadne.
U malin je situace poněkud horší. Jsou častěji a významněji napadány virózami. Prakticky z roku na rok může velkoplodá odrůda „zplanět“ či „zdegenerovat“, plody se zmenší sotva na polovinu, a i když násada zůstane stejná, výnos se u špičkových malin dostane na úroveň těch lesních. Rostlina je stejně vysoká a jediné, co ukazuje na nějakou změnu, jsou světlé skvrny na listech v celém trsu. Na rostlinu přenesl některý ze zástupců savého hmyzu nejméně jednu z viróz.
Výnosy keřových rybízů a angreštů by měly být jisté alespoň 10–20 let. Pravidelné hnojení, obnovování větví v keřích tomu dává správný základ. Rybízy a angrešty udrží solidní výnos i v případě, že se o ně tak dobře nestaráme. To, co může výnosy ovlivnit daleko více, je napadení chorobami a škůdci.
Ne každý už má na zahradě černé rybízy odolné hnědému padlí angreštovému, rzi vejmutovkové, roztočům. Žádný rybíz není odolný proti napadení mšicemi. Ty dokážou výrazně zredukovat roční přírůstky a ještě zašpiní listy medovicí, na které se pasou černě, což vede k omezení fotosyntézy u mladých listů a k dalšímu oslabení rostlin.
U hnědého padlí angreštu nám nejvíce vadí, že znehodnocuje ovoce, méně již, že postihuje nejmladší orgány keře – listy i výhony. Pokud je neodstraníme a rostliny neošetřujeme, zakládáme si na stále větší problémy s kvalitou i s množstvím sklizených plodů. Zcela mimo naše snažení bývá napadení roubovaných rostlin šedou hnilobou.
U velkého ovoce snižují výnosový potenciál jak choroby na první pohled viditelné, tak nenápadné, tolerované.
Strupovitost jablek je mnohdy brána jako významná choroba jen v případě, že se projeví na plodech. Ona však napadá i listovou plochu a tím ovlivňuje výnosy v následujícím roce.
Mezi ty viditelné patří choroby napadající listovou plochu, popřípadě mladé výhony. Pomalu přestává platit, že listy odrůd rezistentních ke strupovitosti zůstávají v době velkého tlaku této choroby čisté, bez napadení. No a každé poškození listové plochy omezuje fotosyntézu a tím i násadu květů na příští rok. A když se ke strupovitosti přidá v době sucha i padlí a mšice, klesá počet květů ještě výrazněji.
Stejné nebezpečí přinášejí do korun stromů i rouby od sousedů. Těžko se vysvětluje, že jabloň, která dobře plodí a má na listech znaky virózy, může být nebezpečím pro stromy, na které je naroubujeme. Stačí, aby strom – podnož měl nějakou jinou virózu a na snížení výnosu je zaděláno. Ze starších stromů se často může přenést i proliferace. Ta bude mít vliv na zmenšování plodů, prodlužování jejich stopek, snižování celkového výnosu. Více se projeví teprve při zmlazení stromů, kdy se probudí velké množství spících pupenů, ze kterých vyrůstají husté porosty tenkých vlčků.
Na výhonu je vidět, že rzivost hrušně nepůsobí škody celou sezonu. Nejmladší list je čistý. A mohly být i ty další – jen kdyby se strom ve správnou dobu ošetřil.
U hrušní pocházejících z druhu Pyrus communis je už obyčejně první sezonu po výsadbě potíž se rzí hrušňovou. I když by snad pro zdravý vývoj hrušně měla stačit polovina zdravých listů na výhonu. Jak to ale odhadnout? Bude rok dobrý a rez si oranžově označí jen dva či tři listy, nebo se pustí i do dřeva mladých výhonů?
U modrých peckovin se na listové ploše vyskytují roztoči. Hálky na listech jsou produktem vlnovníka trnkového, poničené konce výhonů a nejmladší listy hálčivce višňového. Listovou plochu omezuje napadení dírkovitostí. Tedy správně se jedná se o suchou skvrnitost listů. Nejdříve se objevují žlutozelené nebo červenofialové skvrny které postupně tmavnou. Odumřelé pletivo vypadává v listu se tvoří dírky. Ale při potenciálu, jaký slivoně mají, to není moc znát.
Velké škody způsobují mšice a to nejen sáním na listech a nejmladších výhonech, ale též tím, že přenášejí virové neštovice – šarku.
Monilinioza na plodech višně. Pokud plůdky na stromě zůstanou, jsou zdrojem nákazy do příštího roku. Choroba může postihnout již květy, následně plody, větévky.
Třešně a višně začíná v posledních letech silně poškozovat Blumeria jaapi, skvrnitost listů třešně a višně. Ta poškozuje listovou plochu i kůru mladých výhonů. Zkrácení životnosti stromu, snížení výnosů zaviní velmi výrazně moniliniová spála nebo moniliniová hniloba.
U nich si prakticky všímáme poškození vlnovníkem, které nemá moc velký vliv na snížení výnosového potenciálu. Daleko větší vliv mají houbové a bakteriální choroby napadající listovou plochu (hnědnutí listů ořešáku, bakteriální skvrnitost ořešáku). Mělo by nás spíše zneklidňovat, že na rovné nezduřené ploše listu se objevují hnědnoucí skvrny a listy postupně usychají. Bohužel nás obyčejně začnou tato choroby zajímat, až když se objeví nějaké příznaky na plodech.
Foto autor
Jahody sklízíme převážně v červnu. Pěstovat jahody a vybírat odrůdy na záhon však můžeme i tak, aby plody dozrávaly od května do listopadu.
Ve Šlechtitelská stanici ve Velkých Losinách množí a pěstují maliníky a ostružiníky. Zkoušejí tu i zahraniční odrůdy. Tady jsou jejich poznatky a doporučení k zavedeným odrůdám.
Pod broskvoněmi ošetřujeme půdu tak, abychom omezili plevel, snížili výpar vody z půdy, zlepšili zasakování vody ze srážek i ze závlahy a přispěli k provzdušnění půdy.
Květnový Zahrádkář roku 2018 pozval k rozhovoru Josefa Suse, znalce ovocnářství, aby mu popřál k sedmdesátinám a pro čtenáře vyzvěděl pěstitelské tipy.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
