Pro krásné mochyně: Balonky plují v korábu a jiné nápady
23. 9. 2022Plody této mochyně – bobule – se skrývají uvnitř zdobných měchýřků. Ty vypadají jako oranžové balonky. Ve skutečnosti jde o srostlé kalichy.
Mochyně (Physalis) si znovu získávají pozornost zahradníků, a to nejen kvůli svým atraktivním plodům – krásným oranžovým lampiónkům.
Do této skupiny patří jednoleté, podmíněně jednoleté i vytrvalé rostliny, které mohou být jedlé nebo jedovaté. Často se debatuje o tom, zda je mochyně židovská třešeň (Physalis franchetii či Physalis alkekengii) skutečně jedovatá? A co ty další?
Zralé plody druhů jako mochyně peruánská či mochyně pýřitá (Physalis pubescens) nebo dalších letničkových druhů jsou jedlé. Plody jsou však jediná jedlá část těchto rostlin, neboť zráním se obsah solaninových glykoalkaloidů snižuje až na téměř nezjistitelné množství. Při konzumaci nezralých plodů a dalších částí rostliny může dojít k otravě projevující se bolestí v krku, zvracením a průjmem. Zralé plody v nafouklém kalichu mochyně peruánské se dokonce řadí mezi superpotraviny. Zejména pokud je konzumujeme sušené.
To jestli jsou plody některých mochyní jedovaté, v poslední době vyřešili botanici. Aby se nám to nepletlo, tak mochyni židovskou třešeň přeřadili do samostatného rodu. České jméno zůstalo (zatím?). Latinské už není P. alkekengii nebo P. franchetii, ale Alkekengii officinarum. Toto pojmenování není žádnou novinkou. Jen se botanický svět přiklonil k popisu a pojmenování tohoto druhu rostliny z roku 1802, kdy ji popsal Conrad Moench. A tak můžeme napsat, že celá rostlina mochyně židovské, patřící do rodu Alkekengii je jedovatá. Celá rostlina včetně zralých plodů obsahuje glykosidy.
Jednoleté mochyně pěstujeme podobně jako rajčata, začínáme s výsevem v polovině března. Po ledových mužích je vysazujeme na stanoviště.
Od poloviny léta začínáme sklízet zralé plody, které obvykle padají na zem. Díky kalichům však zůstávají hygienicky zabalené a připravené ke konzumaci, aniž by bylo potřeba je omývat, i když mohou být mastné nebo lepkavé. Mochyni židovskou třešeň (Alkekengi officinarum) lze také pěstovat z výsevu, ale častěji ji množíme vegetativně. „Keře“ se v dobré půdě rozrůstají a snadno zakořeňují oddělky. Jakmile se mochyně v zahradě uchytí, zbavit se jí může být velmi obtížné.
Kdo si chce dopřát trochu floristické abstrakce v barvách podzimu pro potěchu svou či někoho blízkého, může využít plody mochyní (kalichy) k vytvoření krásných dekorací. Mochyně sklízíme v období plné zralosti, když už jsou kalichy pevné a plně vybarvené, což bývá koncem září. Sušíme je jednotlivě nebo celé na odlistěných stoncích zavěšených v průvanu a suchu. Rozmanitou inspiraci pro podzimní tvoření najdete například v příspěvku Hany Šebestové Kindelmannové.
Foto autor a Shutterstock
Zahrada se připravuje k zimnímu odpočinku. Okrasné stromy a keře vystřídaly všechny odstíny podzimních barev, které se k radosti našich očí tu a tam vykoupaly v odlivu slunečních paprsků.