Zvykli jsme si, že všechny plochy v zahradě jsou něčím zakryty. Ten úkol svěřujeme také trávníku, ale občas nepochodíme. Co s tím?
Když se v určitém místě trávníku nedaří, nebo není možné z různých důvodů trávník vysít a následně o něj odpovídajícím způsobem pečovat (zejména ho sekat, zalévat), obyčejně tu plochu zasypeme borkou.
Ale existují mnohem atraktivnější varianty, jak skrýt holou zem mezi keři, ve svahu, na malé terásce nebo v jiných místech, kam se těžko dostáváme se žací technikou a kde nepomůže ani lehký vyžínač.
Velmi zajímavým konkurentem trávníku na slunná i stinná místa, do sucha i na vlhčí stanoviště je barvínek čili brčál (Vinca minor).
Podzemními oddenky, zakořeňujícími nadzemními výhony se šíří do okolí, dosti rychle zaplňuje volný prostor. Je stálezelený, kvete v dubnu, květnu. Existují variety s květy bílými, růžovými, fialovými, s bílo- či žlutozelenými listy ale nejčastěji se setkáme s rostlinami brčálově zelenými a světle modrým květem.
Barvínek je natolik odolný, že ho můžeme pěstovat v misce (na terase, balkoně i na místech piety). Je suchovzdorný, nevyžaduje ani v misce, květináči, nijak častou zálivku. Vyrovnává se i s tím, když mu občas naplníme podmisku vodou, abychom ho nemuseli jezdit zalévat tak často.
Barvínek nemá jen estetický význam. Patří mezi léčivé rostliny. Užíval se již ve středověku proti průjmům úplavicového charakteru. Snižuje krevní tlak, hladinu cukru v krvi, podporuje chuť k jídlu i produkci žluče. Užíval se proti katarům, jako močopudný prostředek i jako dávidlo, zevně pak při zánětu sliznice v ústech. Čerstvá nať slouží pro přípravu homeopatických léků.
S pěstováním a umístěním barvínku v zahradě si naprosto spolehlivě poradíte sami. Ovšem v případě, že byste chtěli brčál užívat jako léčivku, je nezbytné se před jeho užíváním poradit s lékařem a při léčbě s ním spolupracovat. Aktivní látky (alkaloidy) v něm obsažené mají výrazné účinky, při vyšším – neodborném – dávkování mohou způsobovat zdravotní potíže.
Foto autor
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.