Sukulenty ho zajímaly už v dětství, ale živobytím se mu staly až po třicítce, dozvěděli jsme se při návštěvě pěstitele sukulentů Jaroslava Honce.
Začínal s truhlíky u okna, první pronajatý skleník, který zaplnil svými sukulenty, byl velký 25 m², v průběhu let dosáhl na pěstební prostory zhruba desetkrát rozlehlejší a chráněné polykarbonátem.
Jaroslav Honc se Stromem duší
Skleník vytápí kamny na dřevo s topeništěm o hloubce 1,3 m. Teplý vzduch rozhání v prostoru výkonnými větráky, které zajišťují rovnoměrné promíchávání vzduchu s odchylkou 2 °C v celém prostoru. Pěstitel sukulentů si v praxi ověřil, že zakrytí polykarbonátem ve srovnání se sklem šetří výdaje za teplo.
Jak se z geofyzika stane profesionální pěstitel? „Žil jsem 26 let na pražských Vinohradech, ale odstěhoval jsem se do Brna za svou původní profesí geofyzika. Na Moravě jsem už zůstal.
V devadesátých letech jsem založil seismickou firmu, která šlapala dobře, ale pak se začaly čím dál častěji objevovat natažené ručičky na tzv. provize, to když chtěl člověk získat zakázku. Na to jsem žaludek neměl. Kytičkám jsem řekl, doteď jsem do vás prachy strkal já, teď budete živit vy mě. A stalo se.“
Stručně popsaná životní cesta však nebyla úplně jednoduchá ani krátká. Neustálé stěhování z pronájmů a hledání dalších vyústilo ve vybudování vlastního skleníku. Jaroslav Honc je zde svým pánem a do práce to má osm metrů.
„Jsem kytkám vděčný za tenhle způsob života, jsem nezávislý, jsem svobodný, mám volnou pracovní dobu, často dělám od nevidím do nevidím. Baví mě to.“
Sukulenty Jaroslava Honce
Pěstitel sukulentů vysvětluje, jaké rostliny vybírá: „Ve sbírce mám ledacos, ale pro lidi množím kytky, které snadno přežijí i na okénku v bytových podmínkách. Také se zaměřuji na druhy, které se lidem líbí. Množím především barevné hybridy. Většinou mají úspěch barevné kultivary rodů Echeveria, Pachyphytum, Sedum a některé Haworthia. Druh Haworthia fasciata v bíle vločkované variantě patří k nejvyhledávanějším.
Od konce ledna začínám množit chladnomilné druhy. Ve skleníku udržuji v noci 7–8 °C, přes den se snažím zvednout teplotu na 12–15 °C. Od začátku února vytápím na 15 °C, protože od března mám už první výstavy a kytky musí být v růstu a veselé,“ popisuje Jaroslav Honc své sukulentství.
Zejména v zimě tvoří a vypaluje keramické misky pro sukulenty. Ze šamotové hlíny se naučil tvořit v roce 1997. Dnes už se jeho výstavy bez vlastních keramických misek i skalek a hradů neobejdou.
Sukulenty v pohádkové keramice
„Obyčejný sukulent ve společnosti dalších rostlin vypadá na misce tak nádherně, že lidi hned zaujme a obdivují to. Snažím se proto dělat ze sukulentních rostlin pohádkové krajinky, aby to bylo hezké a květiny vynikly. Kytky používám trochu jako malíř barvy, ale neříkám, že se to vždy musí blížit přírodě,“ říká Jaroslav Honc.
Foto autor
Jedna skupina sukulentů se zásadně liší od jiných pozoruhodným zásobníkem živin. Zásobníkům se říká kaudexy a sukulentům kaudiciformní.
Když jsem byl malý, měli jsme doma docela jiné květiny, než máme dnes. Mezi pokojovkami dominovaly dva sukulenty, havortie a stapélie (smrdutky).
Zástupci rodu Crassula nečtou módní časopisy, a tak nevědí, že jejich české pojmenování zní dosti hanlivě. Jejich tloušťka má však docela zřejmý účel.
Málokterá skupina sukulentních rostlin je jedněmi tolik opěvovaná pro svou krásu a jedinečnost a druhými tolik zatracovaná pro odlišnou kulturu i pěstování.
Ze skalky postupně odstraníme zimní kryt z chvojí a dalšího materiálu. Na podzim vysázené skalničky bývají mrazem povytažené a je třeba je přitlačit. Začínáme s pečlivějším čištěním a pletím skalky.
