Málokterá skupina sukulentních rostlin je jedněmi tolik opěvovaná pro svou krásu a jedinečnost a druhými tolik zatracovaná pro odlišnou kulturu i pěstování.
Živé nebo také kvetoucí kameny je specifická skupina rostlin v rámci kosmatcovitých, která zahrnuje přibližně 17 rodů s celkem asi 500 taxony. Své pojmenování získaly kvůli podobnosti s kameny, ve kterých rostou. Tzv. mimikry ztěžují hledání těchto rostlin v přírodě a to nejen nejen kvůli tomu, že dokonale splývají s okolím, ale také kvůli jejich velikosti. Některé druhy v období sucha navíc zatahují stonky pod úroveň terénu.
Kvetoucí Lithops optica je v přírodě bez květů prakticky k nenalezení
Snad nejznámější zástupce představované skupiny vytváří pouze dva vstřícné listy dlouhé 1–5 cm a široké obvykle 1–3 cm. Horní část listů je plochá, přičemž zcela specifická je její barevnost. Ta je dána kombinací barevných skvrn, drobných rýh a průsvitnými okénky. Květy široké až 4 cm mají nejčastěji žlutou barvu, ale jsou i druhy bíle kvetoucí.
Lithops fulviceps je zajímavý svou výrazně barevnou ploškou listů
Z pěstitelského hlediska je zajímavá také skutečnost, že na malou plochu můžeme umístit velké množství rostlin, přičemž nejsou nijak náročné.
Právě barevná skvrnitost plošek listů je sběratelsky velmi atraktivní a v současné době se pěstují i uměle vyselektované typy rostlin, které jsou barevně výrazně odlišné od těch přírodních.
Lithopsy rozmnožujeme především generativně. Semena vyséváme na povrch jemného substrátu, který jsme před výsevem propařili v troubě. Květuschopné rostliny získáme obvykle za tři až čtyři roky.
Conophytum wettsteinii patří mezi vzácnější zástupce rodu
Druhý nejatraktivnější rod živých kamenů se od předchozího liší především stonky vytvářejícími drobné polštářovité trsy. Stonky vytvořené vždy dokonalým srůstem dvou sukulentních listů jsou u některých druhů kulovité, u jiných s výrazně oddělenými laloky.
Jejich atraktivita spočívá především v barevné škále květů, která je od bílé přes žlutou, oranžovou až po tmavě fialovou. V přírodě Namibie nebo Jihoafrické republiky rostou především ve štěrbinách skal podobně jako některé horské skalničky v Česku (lomikameny, netřesky).
Na rozdíl od lithopsů je hlavním obdobím růstu conophytů září a říjen. Zaléváme je však už od srpna až do listopadu. Během zimy jim dopřejeme asi 12–15 °C a až do začátku léta je zaléváme zcela minimálně. Větší dávky vody mohou dostat zase až na konci léta.
Fenestraria bílá
Mezi ostatní živé kameny řadíme několik dalších rodů, jejichž společným znakem je to, že se jejich stonky (listy) velmi podobají okolí, ve kterém rostou. Jsou to například zástupci rodů Argyroderma (II. skupina), Dinteranthus (I. skupina), Fenestraria (II. skupina), Frithia (I. skupina), Gibbaeum (II. skupina) a např. ještě Pleiospilos (I. skupina). Nároky na pěstování u jednotlivých skupin se řídí základním faktorem, kterým je období jejich růstu. V každém případě však doporučuji každému začínajícímu pěstiteli sáhnout po odborné literatuře, která se tomuto tématu věnuje podrobněji.
Fenestraria rhopalophylla subsp. aurantiaca kvete žlutě
Nevhodně aplikovaná zálivka během vegetace může nenávratně zahubit velké množství rostlin. Bohužel však nelze přesně stanovit, kdy zalévat. Víme však poměrně přesně, kdy by se zalévat nemělo.
U druhů rostoucích v létě (I. skupina) je to především během nejparnějších dnů, kdy venkovní teploty dosahují okolo 30 °C a také během chladných dnů, kdy letní teploty dosahují extrémně nízkých hodnot. Zálivku je tedy nutné přizpůsobit nejen průběhu počasí v jednotlivých obdobích, ale také konkrétním pěstitelským podmínkám. Záleží tedy nejvíce na intuici a zkušenostech každého pěstitele.
Ačkoliv většina živých kamenů roste v oblastech se srážkami v zimě, snažíme se v našich podmínkách nastavit rostlinám během zimy vynucený vegetační klid. To se daří právě výrazným snížením resp. zastavením zálivky na podzim (I. skupina).
Rody a druhy rostoucí během krátkého dne zaléváme ještě během první poloviny listopadu (např. Conophytum). Pokud bychom tak neučinili, což platí pro obě skupiny, a zálivkou v kombinaci s teplem rostliny udrželi v růstu, dojde k nepěkným deformitám, kdy tyto sukulenty zcela ztratí svůj přirozený vzhled.
Lapidaria margaretae je poměrně vzácná v přírodě i ve sbírkách
Pěstební substrát je opět zcela univerzální jako pro většinu sukulentních rostlin. Důležitá je jeho propustnost, malý obsah humusu, nízký obsah dusíku a neutrální až slabě kyselá reakce (pH 6–7).
Všechny živé kameny vyžadují plně osluněné stanoviště, snad jen s nastupujícím jarem je vhodné druhy se zelenými listy chránit před přílišným úpalem (např. Conophytum, Fenestraria, Frithia).
Foto autor
Kosmatcovité rostliny, především jihoafrické, představují pro mnohé pěstitele sukulentů jeden ze základních kamenů jejich pěstitelské záliby v exotických květinách.
Během vegetace potřebují všechny kaktusy teplo. Chladnomilnost a teplomilnost se týká nároků jednotlivých druhů a rodů na teploty během zimování.
Do světa šlechticů vstoupily klívie v roce 1800. Tehdy byly prvně přivezeny do Anglie. Jejich obdivovatelkou a pěstitelkou se stala vévodkyně z Northumberlandu, lady Charlotte Florentia Clive.
Které nejzajímavější a nejkrásnější rody by neměly uniknout žádnému zájemci o pěstování kaktusů? Následující hitparáda zve zájemce k nádhernému hobby – ke kaktusaření.
V Česku jsou rozšířeny všechny kmeny šarky švestky, které napadají všechny druhy modrých peckovin, meruněk a broskvoní. Virus je přenášen mšicemi, dále je šířen ovocnými výpěstky – rouby a očky, vegetativně množenými podnožemi.
