Možná, že většina pěstitelů má u svých rostlin rodu Monsonia stále ještě etiketu se starším rodovým jménem Sarcocaulon.
To však nic nemění na jedinečnosti těchto sukulentů. Atraktivní druhy rodu Monsonia z čeledi kakostovitých Geraniaceae se objevují především ve sbírkách příznivců sukulentů, kteří se na ně specializují. V tom se monsonie liší od sukulentních muškátů rodu Pelargonium, jenž láká širší spektrum pěstitelů.
Monsonia patersonii je v Namibii zcela běžným druhem
Jedná se o sukulentní keříky dřevnatějící na bázi. Listy na vrcholech jednotlivých stonků jsou s dlouhým řapíkem, který po opadu listové čepele setrvává na stonku jako trn. Malé listy s krátkým řapíkem se vytvářejí v paždí těchto trnů a mohou se vytvořit a opadnout i několikrát za rok.
Bíle kvetoucí Monsonia vanderietae je asi 25 cm vysoký keřík
Květy tohoto rodu připomínají svou stavbou květy klasických kakostů (Geranium) a podle jednotlivých druhů jsou od bílé přes žlutou až růžovofialovou barvu.
Pěstování je poměrně snadné, pokud rostlinu můžeme umístit zjara na slunné místo pod širým nebem. Dormance většinou nastává v době největších veder v létě a během zimy. Během těchto období rostlina nesmí dostat ani kapku vody, protože riziko uhnití je především v zimě extrémní. Rozmnožujeme pouze výsevem semen. Je možné zakoupit i větší exempláře, které se do Česka dovážejí.
Monsonia peniculina vytváří ploše rostoucí stonek
Druhů monsonií není mnoho, přesto vnikly nejasnosti v jejich pojmenování přesunutím rodu Sarcocaulon do rodu Monsonia. Navíc existuje mnoho synonym jednotlivých druhů.
Většina monsonií vytváří keříky s trny. Ty vznikly z listového řapíku.
Názvy v následujícím výčtu nejčastěji pěstovaných druhů nemusí být aktuálně platné: Pěstují se například Monsonia multifida, M. patersonii, M. crassicaulis, M. peniculina, M. vanderietiae, M. herrei, M. speciosa, M. inermis, M. praemorsa a další.
Drobné květy Pelargonium klighardtense prozrazují, že rostlina přichází do vegetačního růstu.
Rod Monsonia podobně jako sukulentní muškáty rodu Pelargonium patří ke sbírkovým skvostům. Pro jejich pěstování se nadchne dřív nebo později každý, kdo má rád skromnou krásu přírodních druhů a kdo ocení jejich houževnatost.
Foto autor
Do redakční pošty občas dorazí prosba o identifikaci rostliny, kterou čtenáři nebo jejich blízcí už nějaký čas pěstuji, kdysi ji dostali darem nebo ji získali jinak, aniž by se dozvěděli, co je zač.
Během vegetace potřebují všechny kaktusy teplo. Chladnomilnost a teplomilnost se týká nároků jednotlivých druhů a rodů na teploty během zimování.
Pestrost a rozmanitost sukulentů se dá doložit jak rekordními velikostmi květů, listů či celých rostlin, tak neobvyklým způsobem množení.
V našich zeměpisných šířkách a délkách nemají kaktusy úplně ideální podmínky k růstu. Především jim schází dostatek slunečního svitu během podzimních a zimních měsíců.
Čajohybridy řežeme více (na 2–4 očka), abychom dostali krásné a dlouhé stonky. Floribundy grandiflory na 4–6 oček, floribundy na 5–7, polyanthybridy na výšku 30 cm, polyantky asi na 1/2 výšky, tj. 40 cm. Stromkové růže řežeme v zásadě stejně jako keřové.
