Tento muškát na první pohled neoslní barevnou přemírou květů jako jiné druhy muškátů, za to o dost lépe vydrží nepříznivé podmínky.
Rostliny druhu Pelargonium transvaalense poprvé nasbíral v roce 1883 botanik John Meddley Wood. Ovšem první formální popis vznikl až v roce 1890. Živý materiál byl pak dovezen na počátku 20. století do Botanické zahrady Univerzity v Cambridgi.
Pelargonium transvaalense je také někdy přezdívána princezna pouště
Dodnes se v literatuře tvrdí, že tento druh se vyskytuje v JAR pouze na dvou malých místech v horských oblastech, a to v provincii Mpumalanga (dříve Transvaal) a Kwa-Zulu Natal, s nadmořskou výškou od 600 do 1400 m n. m. Klimaticky jde o oblast, kde jsou léta horká a vlhká a v zimě neprší, ale ani nemrzne.
Lze ho popsat jako bylinný, řídce rozvětvený a často poléhavý, až 80 cm vysoký, vytrvalý polokeř.
Základem rostliny je zakrslý, už v prvním roce života výrazně tlustý stonek, který v dalších letech přibývá na objemu a vytváří nepravidelné, tlusté články neboli větve.
Po dlouhém období sucha je opadavá jednoletá lodyha hladká a zelená. Jednoduché listy mají 4 až 9 cm dlouhou, dlanitě laločnatou čepel, zpravidla s hnědou páskou na svrchní straně.
Květy mají jemné karmínové žilkování
Květenství je rozvětvené na 2 až 3 okolíky. Každý okolík má 3 až 10 květů na zhruba 15 mm dlouhých stopkách. Květy jsou úzké, 20 mm dlouhé, růžové, s karmínovou žilnatinou.
V původní domovině rostlina kvete až koncem léta.
Tento sukulentní muškát je velmi dobře přizpůsobivý. Na plném slunci tvoří elegantní půlkulaté keříky a po pravidelné letní zálivce, která by měla být hojná, dobře kvete. Zatímco umístění ve stínu rostlinám příliš nesvědčí. Snaží vytahovat za světlem a plazit. V našich podmínkách kvete až po rovnodennosti v období krátkého dne. Květy jsou samosprašné.
Přezimuje bez problémů. Ideální teplota je od 5 do 10 °C, od listopadu do prosince nezalévám vůbec. Rostlina přežije i 3 měsíce trvající sucho. Rozmnožuje se výsevem semen, nebo řízkováním oddělků tlustých článků. Při použití větší dávky fantazie lze říci, že je to materiál vhodný i pro sukulentní bonsaje.
Domorodci z oblasti Mpumalanga věří, že žvýkáním kořenů lze vyléčit úplavici nebo průjem.
Foto autor
Možná, že většina pěstitelů má u svých rostlin rodu Monsonia stále ještě etiketu se starším rodovým jménem Sarcocaulon.
Zní to překvapivě, ale je to tak: Rod Pelargonium zahrnuje bezmála na tři stovky druhů, téměř celá polovina z nich jsou sukulentní muškáty!
Sukulenty ho zajímaly už v dětství, ale živobytím se mu staly až po třicítce, dozvěděli jsme se při návštěvě pěstitele sukulentů Jaroslava Honce.
Rozmnožování a zimování pelargonií v podobě řízků je vhodné zejména pro pěstitele, kteří mají omezené prostory na přezimování velkých rostlin.
Zejména v zeleninové zahradě je výhodné využívat menší volnou záhonovou plochu, na které si vypěstujeme sazeničky zeleniny. Kupované sazenice jsou mnohdy drahé a navíc nebývá k dispozici výběr odrůd podle našich představ.
