Člověk, zvláště pak Evropan, se odnepaměti zajímal o mnohé, co bylo spojené s dobrodružnými dálkami a tropickou exotikou.
Zájem o vzdálené přírodní hodnoty se staly podnětem k zakládání prvních zoologických zahrad s chovy zvířat třeba z rovníkové Afriky. Také první vytápěné skleníky byly postaveny, proto, aby lidé mohli celoročně obdivovat krásu tropických rostlin – orchidejí, citrusů nebo kaktusů a ostatních sukulentů.
Obregonia denegri je zřejmě nejvýznamnějším objevem, který učinil při své jediné návštěvě Mexika Alberto Vojtěch Frič
První kaktusy se do Evropy dostaly samozřejmě až po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem a první zmínky o nich jsou obsaženy ve zprávách o conquista (dobývání území) např. z roku 1535 Historia general y natural de las Indes, kterou sepsal první kronikář Nového světa kapitán Hernández de Ovideo y Valdés. Ovšem teprve v druhé polovině 17. století se začínají zakládat a více rozšiřovat soukromé sbírky, především však u šlechtických sídel nebo jako v Anglii, v prvních botanických zahradách podporovaných Královskou společností.
19. století, zvláště pak jeho druhá polovina, bylo charakteristické mnoha novými popisy kaktusů a zvýšeným zájmem o ně. Sice už nepanovala známá tulipánová horečka, kdy se za unikátní cibulku tulipánu platilo i přes deset tisíc guldenů, ale např. v roce 1840 do Evropy dovezený Ariocarpus kotschoubeyanus byl podle dochovaných informací prodáván za přibližně 200 dolarů, což bylo více než jeho váha ve zlatě!
Do objevování světa kaktusů se zapojila i řada Čechů. Z nejslavnějších jmen je možné uvést rodáka z Chřibské na Děčínsku Tadeáše Haenkeho, horoměřického rodáka Benedikta Roezla a především je třeba zmínit jméno nejznámější: Alberto Vojtěch Frič se významně zapsal do světové kaktusářské historie. Vedle studia života jihoamerických indiánů proslul nálezy pro vědu nových druhů kaktusů, které patří mezi opravdové perly celé čeledi.
Jedinou celostátní organizací sdružující kaktusáře z celé České republiky je Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Společnost vydává specializovaný časopis Kaktusy. V řadě okresních měst existují kluby s regionální působností sdružující zájemce o pěstování a studium kaktusů. Mnohé z nich působí doposud pod hlavičkou Českého zahrádkářského svazu nebo s ním úzce spolupracují při pořádání oblastních výstav.
Sbírky kaktusářů se často věnují určité skupině kaktusů
Kromě amatérských sbírek existuje v České republice také několik botanických zahrad s poměrně ucelenými kolekcemi kaktusů či ostatních sukulentů, přičemž význam jejich sbírek má několikerý rozměr. Jejich výsadou je dlouhodobá stabilita a možnost zajištění kontinuity odborného vedení, což však ani u těchto institucí neplatí stoprocentně!
Kolekce rodu Sulcorebutia dovoluje studium těchto rostlin
Foto autor
Zdroj Zahrádkář 1/2013
Bezesporu, volba substrátu pro kaktusy je jedním z nejdůležitějších faktorů, které významně ovlivňují úspěch nebo nezdar při jejich pěstování.
Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Obvykle za tři až pět dní, někdy i za 24 hodin po výsevu začínají klíčit semena kaktusů. Každému, kdo váhá, zda kaktusy množit semeny, doporučujeme to vyzkoušet.
V našich zeměpisných šířkách a délkách nemají kaktusy úplně ideální podmínky k růstu. Především jim schází dostatek slunečního svitu během podzimních a zimních měsíců.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
