Pestrost a rozmanitost sukulentů se dá doložit jak rekordními velikostmi květů, listů či celých rostlin, tak neobvyklým způsobem množení.
Sukulentní skupinu stapéliovitých rostlin obdivujeme především kvůli kráse a rozmanitosti květů. Největší květ rodu Stapelia (smrdutka) má druh Stapelia gigantea, nejmenší pak Stapelia erectiflora. Květy prvního druhu mohou u dobře pěstovaných jedinců dosahovat šířky přes 40 cm, kdežto nejmenší květ v rámci rodu dosahuje průměru při otevření jen něco málo přes jeden centimetr!
Zejména druh Stapelia gigantea se snadno pěstuje. Bývá s úspěchem vegetativně množen. Nejeden výpěstek se pak stal i dárkem. Aby obří stapélie svým květem pravidelně ohromovala, vyžaduje co nejslunnější umístění a v období vegetačního klidu chladnější přezimování.
Pryšcovité sukulentní rostliny tvoří velmi významnou skupinu sukulentů, která se vyznačuje typickým květenstvím, mléčnicemi, které prostupují celý stonek, a také plodem. Tím je trojpouzdrá tobolka ukrývající před dozráním tři většinou kulovitá nebo fazolovitá semena.
Dávivec Jatropha podagrica vystřeluje semena fazolovitého tvaru do vzdálenosti okolo 1 m
Zajímavé je a z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit, že vystřelená semena klíčí nejspolehlivěji a semenáčky rostou nejlépe, pokud dopadnou jako kukaččí vajíčko do květináče jiné rostliny.
Také proto se ve sbírkách pěstitelů často objevují semenáčky rodu Euphorbia – pryšec nebo dávivec (Jatropha) – na překvapivých místech.
Sukulentní pryšce a dávivce patří většinou mezi poměrně snadno pěstovatelné druhy. Předem je však nutné si zjistit, kde má rostlina svou původní domovinu, a tomu přizpůsobit pěstební podmínky.
Tuto rostlinu si do sbírky pořídí málokterý fanda sukulentů. Její pěstování je obtížné jednak kvůli místu původního výskytu a jednak kvůli prostoru.
Gigantická bylina s květenstvím měří úctyhodných 12 metrů.
Nevětvený kmen s chocholem listů Puya raimondii dosahuje totiž 4–5 m vysoko a z něj vyrůstá květenství, které samotné může narůst do výšky až 7 m.
Po odkvětu všechny rostliny hynou, tzn., že jsou víceleté monokarpické – a ona víceletost je u puya Raimondiovy opravdu významná – nejdříve vykvétají exempláře za zhruba 80–100 let. Domovinou obří sukulentní byliny jsou vysokohorské oblasti And. Roste na území Peru a Bolívie v nadmořských výškách 3 500–4 800 m.
Vyprahlé a nehostinné pouštní oblasti v Namibii a Angole jsou domovem jedné z nejbizarnějších rostlin světa pojmenované Welwitschia mirabilis – welwitchie podivná.
Listy přirůstají přibližně 8–15 cm za rok, z čehož lze usuzovat, že se nejstarší jedinci tohoto druhu dožívají přibližně 500–600 let.
Tento sukulent je vlastně tvořen vegetačním vrcholem, ze kterého vyrůstají dva listy, které na bázi neustále přirůstají, ale na vrcholu se vlivem klimatických podmínek třepí a rozpadají. Pokud by tomu tak nebylo, jednalo by se opravdu o rostlinu, která má nejdelší listy v celé rostlinné říši.
Krátký stonek je částečně vrostlý do země a pokračuje dlouhým kořenem, který čerpá z velkých hloubek vodu, ale jen v minimálním množství.
Welwitschia mirabilis působí bizarním dojmem
S pěstováním této rarity to rovněž není jednoduché. Kdysi se tvrdívalo, že je nezbytná její kultivace v hlubokých keramických trubkách, ve kterých se může řádně rozvinout její kořenový systém.
Nakonec se ukázalo, že roste dobře i v hlubším květináči nebo na pěstebním záhonu – nutně však vyžaduje velmi opatrnou zálivku, minimum organických látek v půdě a minimum přihnojování.
Více informací o pěstování sukulentů psokytnou členové zájmového sdružení — Sekce pěstitelů sukulentů.
Každý pěstitel, který se rozhodne tuto maturitní zkoušku postoupit, se musí obrnit trpělivostí a při vší úctě mít každodenně na paměti Komenského výrok „veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest“.
Foto autor
Jedna skupina sukulentů se zásadně liší od jiných pozoruhodným zásobníkem živin. Zásobníkům se říká kaudexy a sukulentům kaudiciformní.
Kosmatcovité rostliny, především jihoafrické, představují pro mnohé pěstitele sukulentů jeden ze základních kamenů jejich pěstitelské záliby v exotických květinách.
Během vegetace potřebují všechny kaktusy teplo. Chladnomilnost a teplomilnost se týká nároků jednotlivých druhů a rodů na teploty během zimování.
Které nejzajímavější a nejkrásnější rody by neměly uniknout žádnému zájemci o pěstování kaktusů? Následující hitparáda zve zájemce k nádhernému hobby – ke kaktusaření.
Zejména v zeleninové zahradě je výhodné využívat menší volnou záhonovou plochu, na které si vypěstujeme sazeničky zeleniny. Kupované sazenice jsou mnohdy drahé a navíc nebývá k dispozici výběr odrůd podle našich představ.
