
Lantana čili libora, rostlina pro krásu a užitek
30. 3. 2020Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.
Kosmatcovité rostliny, především jihoafrické, představují pro mnohé pěstitele sukulentů jeden ze základních kamenů jejich pěstitelské záliby v exotických květinách.
Už proto, že část této sukulentní skupiny tvoří oblíbené živé kameny, které jako rostliny vypadají, až když vykvetou.
Ale neméně poutavé jsou například některé z mála kosmatcovitých rostlin, kterým na jihu Afriky říkají hotentotské fíky. Jejich plodem je jedlá bobule. Právě odtud pochází domorodé připodobnění k fíkům. Latinské pojmenování druhu Carpobrotus edulis to potvrzuje. Edulis znamená jedlý.
Celá čeleď (Aizoaceae, dříve Mesembryanthemaceae, proto pěstitelský název mesemb) čítá na 1 800 druhů ve 132 rodech, z nichž 96 % pochází z oblastí jižní Afriky. Jen nepatrná část se vyvinula v Austrálii a na ostrovech v centrálním Pacifiku.
Malephora purpureo–crocea se v Česku pěstuje méně, ale v subtropech je rozšířenou okrasnou zahradní rostlinou
Vedle rozdělení kosmatcovitých rostlin na tzv. živé kameny a ostatní mesemb používají pěstitelé další dělení a to na
Juttadinteria kovisimontana vytváří drobné dřevnatějící keříky s elegantními bílými květy a žlutými prašníky
Podzimní kosmatcovité v prosinci a lednu procházejí vynuceným klidovým stadiem, které je způsobeno především nedostatkem světla a sníženou teplotou. Na jaře růst dokončují a připravují se na dormanci. Teploty během zimního období by se měly pohybovat v rozmezí 10–15 °C a tomu by měla odpovídat i výrazně snížená zálivka.
Kdo zálibě v sukulentech propadl, dbá i na patřičné kvality substrátu: nasáklivost, vzdušnost, propustnost a vysýchavost. Těchto vlastností docílíme smícháním většího podílu minerální složky s kvalitním rašelinovým substrátem s upravenou kyselostí k hodnotám okolo 6 pH.
V přírodě se prakticky všechny druhy rozmnožují semeny. Vytvářejí velké množství květů – však také kvetoucí jihoafrické pouště jsou úchvatnou scenérií hýřící nespočtem barev. Statisíce vzniklých semen zajišťují dostatečné množství nových jedinců pro obnovu populace. Proto se i ve sbírkách mohou s úspěchem vysévat semena.
Pěstitelé často rozmnožují mesemb řízkováním. Za tímto účelem odebírají části výhonů s několika listy, ošetří je stimulátorem pro zakořeňování rostlin a zapíchnou je do čistého agroperlitu nebo do jeho směsi s rašelinou v poměru 1:1.
Mezi kosmatcovitými mají své vážené místo zástupci rodu Delosperma, které můžeme bez větších problémů dlouhé roky udržet na dobře drenážované skalce. Během zimy a hlavně nepříjemného předjaří, kdy přemokřená půda soustavně rozmrzá a zamrzá, je doporučuji zakrýt třeba deskou z plexiskla, polykarbonátu nebo i pařeništním oknem. Zabráníme tak velkým ztrátám, které dokáže napáchat vlhko v kombinaci s nízkými teplotami.
Asi nejodolnějším druhem je kompaktní, žlutě kvetoucí Delosperma nubigenum, která dokonce může ve vhodných podmínkách vytlačit i méně vzrůstné druhy skalniček.
Mezi spolehlivě přezimující patří i růžovofialově kvetoucí Delosperma cooperii a dnes i řada pěstovaných kultivarů vzniklých křížením a selekcí.
Začínajícím sukulentářům přinese jednoduchá pěstitelská technika obvykle hodně radosti; květy jsou překrásné.
Ten, kdo se nechce pustit do pěstování vytrvalých zástupců, může zkusit jednoletý kosmatec sedmikráskovitý (Dorotheanthus bellidiformis), který je velmi efektní sukulentní letničkou určenou na výsušná stanoviště. Obzvlášť krásný je, pokud jej použijeme jako lem záhonu nebo třeba do závěsného koše ve spojení s dalšími pěstovanými zástupci čeledi (např. Lampranthus) či jinými rostlinami méně náročnými na zálivku.
Foto autor
Do konce února je dobré dokončit prosvětlovací nebo zmlazovací řez okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim a neseřezali je. Stříháme nejprve odolné druhy, u choulostivějších, které přes zimu namrzají, s řezem počkáme.