S blížícím se jarem přibývá světla i tepla, květiny se probouzejí, přichází čas přesadit je. Pro někoho jednoduchý úkol, pro jiného příjemné dobrodružství.
Podle materiálu můžeme květináče rozdělit na plastové a keramické. Keramické mohou být někdy glazované. Květináč má mít odtokovou dírku. Plastové květináče jsou lehké, snadno se před dalším použitím vymývají.
Keramický, neglazovaný květináč má určitou schopnost bránit se přehřívání. Dokáže nasáknout vodu, která se pak odpařuje a květináč ochlazuje. Ve starověkém Římě nabízeli prodavači v horkém létě chladnou vodu – z nádob, které se ochlazovaly jejím odpařováním.
Neglazovanou keramiku je vhodné před použitím máčet, aby natáhla vodu a nebrala vláhu rostlině; foto Shutterstock
Nové neglazované květináče namočíme na nějaký čas do vody. Vylouhují se z nich látky, které by mohly škodit vysazeným rostlinám. Ale hlavně jde při namočení o to, aby se keramika napila a nenatahovala vlhko ze substrátu.
Specifickou skupinou jsou květináče a obaly na epifytní orchideje, ty bývají z průhledného plastu.
Na výsadbu tchýniných jazyků a rostlin, které tvoří oddenky a rozrůstají se do okolí, jsou vhodné mělčí nádoby, žardinky. Naopak na palmy a další použijeme květináče užší a vyšší – těm se říká palmáky.
Dnes existuje substrát snad na každou skupinu květin. Na cibuloviny, bonsaje, orchideje, pokojové květiny, truhlíkové květiny (pelargonie a petúnie), na vápnostřežné rostliny (fuchsie, azalky, begonie…) i na kaktusy.
Znalec si namíchá ideální substrát pro každou květinu, ale potřebuje listovku, hrabanku, rašelinu, hrubý písek, antuku, drnovku nebo hnojovatku a pařeništní zeminu. Nákup hotového substrátu v obchodě je pro většinu pěstitelů dobrou volbou. Doporučuji koupit nebo si sehnat i materiál na drenážní vrstvu do květináče.
Nový květináč by měl být větší o 1–2 cm v průměru.
Rostliny, které mají křehké kořeny nebo špatně snášejí přesazení, přemístíme do nové nádoby na drenáž i s původním květináčem. Okolo něj napěchujeme substrát. Květináč opatrně pootočením vyjmeme, vyklepneme z něj rostlinu a tu s neporušeným balem usadíme v novém květináči. Klepneme s ním tak, aby se substrát napěchovaný ke vnitřní stěně sesypal k balu. Pak dosypeme, co bude chybět, lehce stiskneme a máme přesazeno. Můžeme zalévat prakticky ihned.
Kořeny palem bývají obyčejně stočené až na dně květináče. Jsou křehké! Rostlinu opatrně se všemi kořeny přesadíme do nádoby vyšší. Na dno dáme trochu drenáže a substrátu. Horní část balu můžeme zbavit staré zeminy a mezi kořeny dosypat novou. Palmu vysadíme klidně 2-3 cm pod okraj květináče, časem si krček vyleze výše. Po výsadbě počkáme několik dnů se zálivkou, aby se poškozené kořeny mohly zahojit.
Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší v intervalu delším. Takže pro přesazování je možné použít řadu čísel 1-1-2-3-5. Starší kbelíkové rostliny už kolikrát ani nepřesazujeme, jen vyměňujeme vrchní vrstvu zeminy, kterou vyhrábneme z povrchu květináče, od horních kořenů.
Substrát mívá, jak je i uvedeno na obalu, živiny zhruba na 6 týdnů. Po této době bychom měli začít přihnojovat. Od jarní do podzimní rovnodennosti v plné doporučené dávce, ve druhé polovině roku buď v polovičním intervalu, nebo ve stejném s tím, že dáme poloviční koncentraci hnojiva.
Oblíbené rostlině můžeme přilepšit i výběrem květináče – aby se nám líbila ještě víc. I to patří k přesazování. Foto Shutterstock
Tip: Když květina dobře roste, zamícháme do nového substrátu trochu toho starého – naočkujeme tak do nového substrátu mikroorganismy, které v květináči byly a s rostlinou žily ve shodě. Je pravděpodobné, že pro některé druhy pokojovek (třeba bonsají) existují na trhu připravené kultury mykorhizy.
Některé rostliny podněcují svými tvary listů, květů či semeníků lidskou fantazii a dávají tak vzniknout novým lidovým názvům. Není tomu jinak ani v případě, kdy naši předkové hledali výstižný název pro Clerodendrum thomsoniae. (Pokračování textu…)
Očividně chřadnoucí pokojovou rostlinu mívá často na svědomí poškození abiotického původu. Nezavinili ho ani choroby, ani škůdci. Způsobily je pěstební podmínky. (Pokračování textu…)
Do světa šlechticů vstoupily klívie v roce 1800. Tehdy byly prvně přivezeny do Anglie. Jejich obdivovatelkou a pěstitelkou se stala vévodkyně z Northumberlandu, lady Charlotte Florentia Clive. (Pokračování textu…)
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina pěstitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele. (Pokračování textu…)
Podle vývoje a za příznivého počasí již koncem února, a hlavně v březnu, můžete dokončit přeroubování starších peckovin. U peckovin začíná proudit míza dříve než u jádrovin.
