Květinovou vánoční módu odedávna ovlivňují rostliny, které ve vánoční době kvetou, mají hezké plody nebo se dají přirychlit.
Oblíbenou vánoční květinou je brambořík perský (Cyclamen persicum), který je na trhu v nepřeberném množství kultivarů a to v normálních velikostech i v miniaturách. Počátky jeho pěstování sahají do 17. století. S jeho šlechtěním se začalo ve Francii a Anglii. České jméno brambořík, někdy lidově nazývaný brambora, si získal podle velké hlízy pod listovou růžicí. Není bez zajímavosti, že někteří pěstitelé pěstovali bramboříky řadu let a docílili exempláře s několika desítkami květů.
Brambořík perský (Cyclamen persicum); foto J. Krulich
Z Asie pochází další květina kamélie (Camellia japonica). Označovala se jako klenot mezi pokojovými květinami. První semena kamélií dovezli v roce 1739 do Evropy Angličané, ale prvenství se připisuje i cestovateli po Orientu, brněnskému rodákovi Jiřímu Josefu Kamellovi. Ve starých odborných knihách se dočteme, že první kamélie musí být k Vánocům. Rychlily se převážně kamélie s bílými nebo rudými květy, ale květinový trh ovládl růžově kvetoucí kultivar s bílými skvrnkami na květech Chandleri Elegans.
Kamélie
Klasickou vánoční květinou byla konvalinka (Convallaria majalis) lidově nazývaná mariánský klíček. Ještě v 60. letech minulého století byly o Vánocích konvalinek plné výlohy. Český šlechtitel a významný zahradník František Černý vypěstoval velkokvětý kultivar nazvaný Konvalinka z Jaroměře, který nechyběl snad v žádném českém zahradnictví. Dnes je konvalinka vzácností.
Další vánoční květinou byla čemeřice černá (Helleborus niger). Lidově se nazývala sněhová královna, vánoční nebo Kristova růže. Pochází z Balkánu a východních alp. Protože kvete časně zjara, nebyly a nejsou s jejím přirychlováním žádné problémy. Pro rychlení se využívá varieta praecox (což znamená časný), která kvete někdy již od podzimu. Ostatně pěstujeme-li ji na zahrádce, můžeme to zkusit i doma.
Čemeřice černá nakvétá už během zimy, foto P. Hanzelka
Starodávnou květinou byla vánoční begónie zvaná lorainka. Na trh ji v roce 1890 uvedla pod jménem Gloria de Lorraine známá francouzská firma V. Lemoine z Nancy. U nás ji pěstoval ještě před lety hradní zahradník pan Václav Kefurt.
Vánoční hvězda čili pryšec sličný (Poinsettia pulcherrima) byla do Evropy dovezena z Mexika M. Nabem v roce 1834. Ve vlasti se pěstuje jako ozdobný keř dosahující výšky 2–4 m. Ozdobou jsou rudé či jinak zbarvené listeny. Dnes je na květinovém trhu velké množství kultivarů. Starší kultivary spolehlivě vykvétají, ale současné se pěstují jako řízená kultura, která potřebuje k nakvétání krátký den.
Vánoční kaktus (Schlumbrgia truncata, Zygocactus, Epiphyllum) pochází z Brazílie, kde roste epifyticky v korunách stromů podobně jako orchideje nebo tilandsie. Vánoční kaktus je květinou krátkého dne, což znamená, že vykvétá v zimním období.
Vánoční kaktus
Ještě dnes můžeme vídat třicetileté i starší rostliny přes metr vysoké a široké.
K Vánocům se pěstovaly i květiny, které měly ozdobné rudé plody. Je to například známá cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) nebo klíman (Ardisia crispa) z jihovýchodní Asie, který se vyznačuje tím, že jsou na víceletých keřících krásné rudé loňské i letošní plody.
Jinou hrnkovou vánoční květinou ozdobnou plody býval středomořský, dnes již vzácný listnatec bodlinatý (Ruscus aculeatus). Roste velmi pomalu a byl květinovou vzácností i v 50. letech minulého století. Pěstoval se pro rudé plody, které byly ozdobou vánočních prostor. Na trhu bývají pouze jeho bělené nebo barvené stonky využívané do suchých vazeb.
Je mnoho dalších hrnkových květin, které se pěstovaly k Vánocům a stále se tak pěstují. Jako příklad lze uvést kdysi oblíbené primulky, cinerarie, gloxinie a kalceolarie čili pantoflíčky. Potom to byla nezbytná vonná rezeda, která se pěstovala po celý rok, tedy i k Vánocům jako hrnková nebo řezaná, drobné palmičky, cykasy, volkamérie čili klerodendrony, které pěstovala Božena Němcová, dále azalky, orchideje, rychlené cibuloviny, šeříky v květináčích nebo řezané, ale také bílé růže, čilimníky a akácie lidově nazývané mimózy a mnohé další.
Klerodendron
Význam pro spojení se svátky mají také barvy:
Bílá je barvou jasného dne, který se od Vánoc nezadržitelně prodlužuje.
Zelená je od pohanských dob symbolem věčného života a odolnosti stálezelených dřevin vzdorovat kruté zimě.
Barva rudá představuje životodárnou krev a rovněž připomíná sluneční kotouč, který mívá v zimních měsících ohnivě červenou barvu.
Zlatá odedávna symbolizuje slunovrat a slunce, které se po pošmourných dnech opět navrací.
Šťavel Deppeův (Oxalis deppei)
V roce 1904 si zahradník T. Klečka posteskl: „Kupující obecenstvo podléhá módě, mysl jeho žádá si stále změnu. Všeobecně bývá požadováno jen zboží ledabylé, vše solidní a drahé upadá v zapomnění. Lid baží po senzaci, a tudíž je na vynalézavých hlavách by něčím novým chuť ke kupování navnadily. A to jen potud, než se dotyčná věc přežije“. Sám ovšem v tomtéž roce uvedl na český vánoční trh čtyřlístek pro štěstí čili šťavel Deppeův (Oxalis deppei). Ten je už více než století oblíbenou vánoční květinou a ještě nás neomrzel.
Foto autor
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Některé rostliny podněcují svými tvary listů, květů či semeníků lidskou fantazii a dávají tak vzniknout novým lidovým názvům. Není tomu jinak ani v případě, kdy naši předkové hledali výstižný název pro Clerodendrum thomsoniae.
Pokojové rostliny zastavují během podzimu svůj růst. Aby později nezačaly chřadnout, dbáme na několik základních pěstitelských pravidel. Připomeňme si je:
Obvykle pěstujeme květiny kvůli kráse květů. Africké kopřivy však okouzlí zbarvením listů po celou vegetaci. Mnohé pěstitele láká i možností rozvíjet semeny barevnost rostliny.
Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě. Průklest v tomto období děláme u jabloní a hrušní, u rybízu a angreštu.
