Netýkavky, latinsky se tento rod rostlin jmenuje Impatiens jsou zajímavé květiny s úžasnou rozmnožovací strategií.
Jsou líné prskat (distribuovat) svoje semena samy, nespoléhají na to, že je přenese někdo v srsti, na botách, nebo že do nich foukne vítr a ony se rozletí na padáčcích. Netýkavky se dokáží postarat o šíření svého potomstva samy. Po dozrání plodů je vlastně (ač beznohé) vykopnou do světa.
Vypadá to trošku macešské, když se plod – pukavá tobolka – otevře a rozstřelí vlhká semena do okolí, někdy i více než jeden metr od mateřské rostliny. Ale plní to svůj účel.
Netýkavky jsou hmyzosnubné rostliny, hojně navštěvované čmeláky (Impatiens glandulifera). Bez opylení pylem z cizího květu se plody nevyvinou. Mají dužnatou, dutou lodyhu se zduřelými uzlinami. Poléhající rostliny z nich snadno zakořeňují.
Rod Impatiens (netýkavka, balzamína) zahrnuje druhy jednoleté i vytrvalé. Ve světě jich roste okolo tisíce druhů, některé jsme si přenesli do tzv. kultury, pěstujeme je jako květiny. Okolo nás jsou netýkavky okrasné i volně rostoucí. Jsou zajímavé živými barvami květů a rozdílností podmínek, ve kterých je pěstujeme. Některé druhy se u nás i ve světě staly invazivními.
Balzamíny se vysazují jako letničky do okrasných zahrad
V kultuře pěstované druhy se u nás samovolně nemnoží, nezplaňují. Naděje na přežití je u nich prakticky nulová.
Druh Impatiens balsamina se pěstuje na záhonech jako letnička. Snáší vcelku dobře slunce a s dostatečnou zálivkou kvete prakticky až do prvního mrazíku. Chráněné před sluncem, ve stínu pod stromy se vysazují
tzv. Lízinky (Impatiens walleriana), zpravidla doma vegetativně množené, v květu pestrobarevné. Mají jemnější stavbu rostliny, křehké listy. Na slunci přežívají s velkými problémy.
Ze skupiny odrůd množených řízkováním (i semeny), které snášejí slunce je známá skupina odrůd Impatiens walleriana New Guinea. Mají lesklé barevné listy a výrazné květy. Když srovnáte Lízinky a tyto odrůdy, uvidíte, že svým jemným olistěním i křehkými květy slunci neodolá, zato skoro sukulentní New Guinea se s ním v pohodě vyrovná.
Impatiens niamniamensis právem nazývaná papoušek
Velmi atraktivní je druh Impatiens niamniamensis, netýkavka konžská. Někdy se s ní setkáte také jako s tzv. papouškem. Je to vcelku vděčná trvalka do zimních zahrad. Trpí často napadením svilušky.
Ve vlhčích lužních lesích, blízko vodních toků rostou dva druhy žlutě kvetoucích netýkavek. Zavlečená, dříve mnohem hojněji rostoucí, netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) s drobnými kvítky. V současnosti se hůře vyrovnává s letními teplotami a suchem, ale přesto patří mezi invazivní plevele. Před rokem 2000 to byla snad nejhojněji rostoucí rostlina v řídkých listnatých lesích (tehdy totiž častěji pršelo).
Jediný domácí druh, který v přírodě najdeme je opět žlutokvětá netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere). Stejně jako předchozí druh se drží horních toků potoků a říček, vlhkých partií řídkých listnatých lesů. Nedá se říct, že by byly nějak výrazně nápadné, ale pokud se na ni zaměříme, určitě ji, zejména ve vyšších polohách setkáme. Netýkavka nedůtklivá má poměrně velké atraktivní květy a chová se tak jak má. Když se dotkneme zralých plodů, nebo zatřeseme rostlinami, rozletí se z nich do okolí desítky semen. Invazivní netýkavka malokvětá se takto dokáže v jednom roce rozšiřovat rychlostí přes 20 km za rok.
Výrazné, mnohdy i přes dva metry vysoké jsou rostliny s desítkami, možná i nějakou tou stovkou květů na největších exemplářích druhu netýkavka žláznatá (Imptiens glandulifera). Ta také u nás doma není. Pochází z Himálají.
Netýkavka žlaznatá okupuje břehy řek, potoků i rybníků
Šíří se okolo vodních toků, obyčejně z jednoho místa u řeky, potoka, kam se dostala se zbytky zahradních rostlin vyvezených na divoké skládky, do slepých ramen, meandrů vodních toků. Stačí jedno semeno a za pár let je v jeho okolí a na mnoha místech po proudu spousta rostlin, které se šíří samy od sebe nebo jejich semena seberou lidé a roznesou je na místa, kde ještě tato netýkavka nebyla. Jediné, co ji může omezit, jsou uvědomělí lidé a také pozdní jarní mrazíky. V letech, kdy přijdou ledoví muži, jich bývá málo, zejména když jim předcházelo teplé jarní počasí. Hojně najednou na jaře klíčí a mráz pak spálí vyklíčené malé rostliny. V letech, kdy ledoví muži spí, je jí spousta. I přes to, že je to atraktivní rostlina okrajů vodních toků, měli bychom ji korigovat. Je sice medonosná, ale patří mezi světově a poslední roky i v naší krajině mezi obtížné, invazivní rostliny.
Foto autor a Shutterstock
Letničkám z březnových a dubnových výsevů svědčí optimální teploty i začátkem května. Liší se podle jednotlivých druhů a skupin květin.
Jak se postarat o letničky a dvouletky, aby nás těšily, jak to nejdéle půjde? Naposledy je přihnojíme a šetříme jim síly, které by potřebovaly na tvorbu semen.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
