
Máme rádi trvalky: Přečkají zimu, hlásí jaro, kvetou
13. 10. 2022Trvalkami se kocháme od jara do podzimu, některými i poté. Na zahradě máme rádi trvalky tím víc, čím lépe jim to spolu sluší. Jak je vybírat?
Které trvalky zvolit pro místo zřejmě s nejkomplikovanějšími pěstebními podmínkami? Na rostliny tu čeká sucho a často stín.
Plochy, kde k této ne příliš žádoucí kombinaci dochází, jsou nejčastěji pod vzrostlými stromy či skupinkami stromů. Ty velkou část půdní vláhy odčerpávají pro sebe a díky mohutnosti korun pak rovněž do určité míry zachytávají i dešťové srážky. Podíl takto zadržené vody může dosahovat 15–50 %.
Výběr vhodných druhů trvalek pro případný podrost je omezen na ty, které dokážou tolerovat přísušek a rovněž relativní nedostatek světla. V běžných zahradních podmínkách se nejčastěji jedná o plochy pod vzrostlými ovocnými nebo okrasnými listnatými stromy, menšími skupinkami listnatých stromů či solitérně vysazenými vyššími jehličnany.
Jedná se o důležitou skupinu, která dokáže výrazně zpestřit zejména jarní efekt výsadeb okrasných bylin pod stromy.
Do kombinovaných výsadeb s podrostovými trvalkami se hodí zejména takové druhy a odrůdy, které není nutno z půdy pravidelně vyndavat a které se případně rovněž dokážou dobře rozrůstat či rozšiřovat přesevem. Jde především o drobné cibuloviny typu:
Tyto rostliny vegetují od podzimu, kdy prorůstají listové růžice, do pozdního jara či počátku léta, kdy listy naopak zatahují. Hlavní okrasný efekt je pak v měsících březnu, dubnu a květnu. Rostliny tak zachytí relativní dostatek podzimní a zimní vláhy.
Pro pozdně letní efekt se pak hodí i ocúny (Colchicum), především velkokvěté druhy jako Colchicum speciosum apod. a rovněž bramboříky jako C. purpurascens a C. hederifolilum.
Když se vrátíme ke klasickým trvalkám, často se na tato stanoviště používají půdopokryvné druhy, kterými se plocha pod stromy může nechat takřka souvisle zarůst.
Kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum) a jeho odrůdy je pravděpodobně nejvýznamnějším druhem, který lze takto použít. Jde o neobyčejně přizpůsobivou rostlinu, která je vhodná i na jiné typy stanovišť. Nicméně právě podrosty pod dřevinami, a to i v podmínkách relativního sucha, snáší kakost velmi dobře. Jeho výhodou je i to, že nikdy zcela neztrácí listy a jeho porost vypadá zajímavě i během zimy. Na přelomu května a června nakvétá nejčastěji růžovými květy. Výška v květu je 20–30 cm.
Mochničky (Waldsteinia) dokáže vytvořit rovněž velmi hustý porost. Pěstují se především druhy:
Obě mají stálezelené (resp. polostálezelené) listy a časně na jaře kvetou jasně žlutými květy. Patří mezi zcela nenáročné a dlouhověké trvalky.
Barvínek menší (Vinca minor) patří mezi stálezelené půdopokryvné rostliny, které jsou k vidění i v naší přírodě. Svědčí mu světlejší, sušší a hojně listnaté lesy. Velmi často se pěstuje jako okrasná rostlina. Tvoří dlouhé, plazivé, olistěné lodyhy, které na jaře kvetou modře, modrofialově či čistě bíle a to v závislosti na odrůdě.
Hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon) také velmi dobře pokrývá půdu. Její kultivar Florentinum vyniká jasně žlutými květy a stříbřitou kresbou na listech. Také dobře snáší sušší půdy pod stromy.
Pajahodka indická (Duchesnea indica) je zcela nenáročným druhem, který se rovněž velmi rychle rozrůstá a dokáže vytvořit souvislý porost. Jde o nízkou bylinu s plazivými oddenky, okrasnou drobnými, žlutými kvítky a jasně červenými plody, které se podobají jahodám. Plody nejsou jedovaté, ale jíst se nedají pro svou nedobrou chuť.
Telima velkokvětá (Tellima grandiflora) patří mezi trvalky, které také dokážou vytvořit zapojený porost. Jedná se o stálezelenou bylinu okrasnou především svými listy. Květenství je spíše nenápadné.
Sedoulek (Ophiopogon planiscapus) je velmi zajímavým, nenáročným a obecně perspektivním druhem, který rovněž dobře roste v podmínkách suchého stínu. Pochází z horských lesů Japonska a vyniká stálezelenými, trávovitými listy a bílými až světle růžovými květy. Dobře se rozrůstá podzemními, poloplazivými oddenky. Rostliny mohou být poškozovány déletrvajícími holomrazy. Pak se vyplatí jim dopřát lehkou zimní nakrývku. Obecně dobře snášejí pokles zimních teplot i pod -20 °C.
Do podrostových výsadeb lze využít i vyšší druhy trvalek. Ty pak mohou sloužit i jako optické dominanty v porostu nižších bylin.
Paznehtník (Acanthus hungaricus, syn. A. balcanicus) patří mezi velmi efektní trvalky. Rostliny tvoří mohutnou listovou růžici jasně zelených, vykrajovaných, lesklých listů. Ze středu pak vyrůstá květní stonek nesoucí nápadně pyskaté květy.
Čemeřice korsická (H. argutifolius) dobře toleruje sušší stanoviště. Jde o vytrvalou, krátce oddenkatou bylinu se stálezelenými listy a pichlavě zubatým okrajem. Květy jsou světle zelené.
I některé hvězdnice snášejí překvapivě dobře sušší podrostová stanoviště. Jde zejména o severoamerickou hvězdnici rozkladitou (Aster divaricatus) s bělavými, astrovitými kvítky s purpurovým středem. Tento druh nabízí i hezký podzimní efekt, kdy se listy barví do jasně žlutooranžových tónů. Ze Severní Ameriky pochází i hvězdnice velkolistá (Aster macrophyllus), tvořící nápadné, velké, srdčité listy a větvený květní stonek s krémově bílými či světle fialovými květy.
Asijská hvězdnice nestařcovitá (Aster ageratoides) se jeví jako velmi perspektivní pro sušší polostinná až stinná stanoviště. Její sortiment se v posledních letech docela rozrůstá a nabízí odrůdy, jejichž květy jsou:
Zdroj: Autor je kurátorem sbírek trvalek
a okrasných rostlin Botanické zahrady v Praze Troji
Foto autor
Přes celé léto vzniká na zahradě a v domácnosti dostatek odpadů využitelných pro kompostování. Dostatečné provzdušnění obstarají hrubší organické odpady přimíchané ve vhodném poměru do kompostované hmoty (nastříhané či drcené větvičky ap.).
Velmi inspirativní, děkuji.
Asijská hvězdnice nestařcovitá -poraďte jak se jí zbavit!!!! prosím!!!