Nejčastěji se voďanka vyskytuje hlavně v mrtvých ramenech, tůních a na okrajích rybníků. Přesto patří v Česku k silně ohroženým druhům.
Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) ze stejnojmenné čeledi voďankovité je vytrvalá bylina vytvářející růžice srdčitých, plovoucích listů o průměru až 30 cm s okrouhle ledvinitými čepelemi velkými kolem 4 cm. Voďanka se rozrůstá až 20 cm dlouhými výběžky a na hladině vytváří husté porosty. Kořeny má podobně jako mnoho dalších plovoucích rostlin mohutně větvené, což jí umožňuje efektivně přijímat živiny přímo z vody.
Voďanka (Hydrocharis morsus-ranae)
Voďanka v druhé polovině léta rozkvétá nápadnými trojčetnými bílými kvítky se žlutou bází. Vytváří zvlášť samčí květy, které jsou větší a nesou 9–12 tyčinek. Samičí květy jsou o něco menší a obsahují 6 čnělek. Plodem jsou tobolky s drobnými semeny.
Na podzim rostlina žloutne a odumírá. Ve skutečnosti však neodumře celá. Na koncích výběžků i ve středu listových růžic rostlina vytváří tmavě zelené, cibulovité, 3–4 mm velké přezimující pupeny, tzv. turiony. Ty pak klesají ke dnu, kde přezimují.
Klíčící turiony
Na jaře, když se prohřeje voda, vyplavou turiony k povrchu hladiny, kde začnou klíčit a vyvíjet se v nové rostliny. Pokud nádrž na zimu vypouštíme, turiony sesbíráme a přezimujeme v chladničce a to v uzavřené nádobě s vodou. Na jaře je po napuštění jezírka vrátíme ven.
Listy Limnobium spongia
Voďanka žabí roste v mělkých stojatých nebo jen mírně proudících vodách. Vywskytuje se na rozlehlém území od západní Evropy až do západní Asie.
V Česku však z mnoha míst vymizela kvůli vyhrnování okrajů rybníků, melioracím lužních území a kvůli narovnávání vodních toků. Stala se silně ohroženým druhem.
Pěstování voďanky je relativně snadné. V hlubší vodě se vznáší na hladině, v mělčí občas zakořeňuje v bahnitém dně.
Na substrát dna není vybíravá. Dobře roste nejen v bahnitém, ale také v písčitém dně nebo v nádržích zanesených vrstvou organogenního sedimentu.
V létě při vyschnutí vody je schopná přežít na mokrém substrátu.
Stanoviště preferuje osluněná, ale dobře roste i v polostínu, kde ovšem méně kvete. Daří se jí ve středně až živinami bohatých vodách. Ve vodách s nadbytkem živin se rychle rozrůstá a zastiňuje hladinu.
Voďanku můžeme pěstovat při okrajích větších nádrží, kde může vytvářet samostatné porosty nebo podrost vysokých druhů skřípince a rákosu. Pěkně vypadá i v nádržích s lekníny a stulíky, jejichž porosty mozaikovitě prorůstá. Často se sama vlivem větru rozšíří i do dalších částí nádrže, kde při březích kotví svými dlouhými kořeny.
Voďanka vytváří na hladině husté porosty
Rostlina je poměrně drobná, proto ji můžeme vysazovat i do menších mělkých nádrží. Pokud však nádrž nechceme mít celou pokrytou listy voďanky, musíme ji v průběhu léta protrhávat. Pěkně působí i v širších nádobách s vodou. Nádoba by pak měla být alespoň 20 cm vysoká.
Je to vcelku odolná rostlina, která na choroby příliš netrpí. Na jaře mohou být klíčící rostliny okusovány vodními plži, v létě za suchého počasí škodí na květech a listech některé druhy mšic a další hmyz.
Podobným, u nás prozatím jen ojediněle pěstovaným druhem je Limnobium spongia, pocházející ze Severní Ameriky. Je to rostlina obojživelná, v mělké vodě koření v substrátu a listy vyrůstají z vody. V hluboké vodě její listy plavou na hladině a ze spodní strany vytvářejí potom jakési duté plováky, které rostlinu nadnášejí. Květy jsou drobné a mají krémovou barvu. Na zimu rovněž vytváří turiony. Pokud ji pěstujeme ve skleníku, pokračuje v růstu i přes zimu.
Drobnějším a hlavně akvaristy pěstovaným druhem je z tropů a subtropů Ameriky pocházející Limnobium laevigatum. Poměrně hodně účinně odebírá dusíkaté látky z vody a současně svými výměšky potlačuje množení řas.
Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Třeboň
Foto autorka a Shutterstock
Lakušníky pěstuje málokdo. Bez květů zřejmě připadají mnohým majitelům jezírek málo atraktivní. Kdo však tuší, jak dokážou kvést, neváhá.
Pobřežní rostliny až na výjimky potřebují dost vláhy. Snesou dočasné zaplavení. Ale hlubší voda zahradního jezírka jim obvykle neprospívá.
Svými nafialovělými květy, které tvarem připomínají svíce, kyprej zdobí mokřady a současně láká nespočet motýlů a včel.
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
