Některé trvalky budou víc než rády za podmáčený a slunný kout zahrady. Byla by proto škoda ho nechat ležet ladem.
Stav podmáčení, tedy neustálého přebytku vláhy v půdě, může být dán například blízkostí prameniště, velmi vysokou hladinou podzemní vody nebo se může jednat o okolí přirozených vodních toků či nádrží. I na takové místo lze však nalézt celou řadu atraktivních zahradních rostlin, které mohou při vhodné kombinaci vytvořit hezké zahradní zákoutí.
Popelivky Przewalského, vrbice a čechravy na zahradě venkovské chaty
Klasickým příkladem trvalky z domácí flóry je blatouch bahenní (Caltha palustris). Ten nakvétá velmi časně, obvykle již na přelomu března a dubna. Mimo podmáčené půdy roste velmi dobře také v mělkých vodních prvcích nebo na okrajích zahradních jezírek. Botanický druh se obvykle sám přesévá a rozšiřuje. Velmi efektní je plnokvětá odrůda Multiplex.
Jarní měsíce mohou svými jasně žlutými či oranžovými květy zdobit také upolíny (Trollius). Pěstují se především odrůdy upolínu nejvyššího (T. altissimus, syn. T. europaeus), které mimo výraznou barvou zaujmou také jakoby kulovitě utvářeným květenstvím.
Hezký je rovněž asijský Ttrollius chinensis, s jasně žlutooranžovými květy.
Upolín Orange Globe
Na místech trvale zaplavených vodou či minimálně silně podmáčených roste velmi dobře puškvorec obecný (Acorus calamus). Jednotlivé drobné kvítky jsou soustředěny do zeleně zbarveného květenství typu palice.
Oddenek puškvorce se hojně využíval v lidovém léčitelství coby podpůrný prostředek při nejrůznějších žaludečních potížích. Podporuje tvorbu trávicích enzymů, působí proti křečím a působí rovněž dezinfekčně a močopudně.
Celou řadu mimořádně atraktivních druhů a odrůd trvalek pro podmáčené půdy lze nalézt mezi kosatci. I zde můžeme začít u domácí flóry a zmínit hojně pěstovaný kosatec žlutý (Iris pseudacorus), který bývá často k vidění mezi bylinami na okrajích rybníků či pomalu tekoucích řek a potoků.
Vlhčí, otevřené louky pak vyhledává kosatec sibiřský (Iris sibirica), který kvete modře a pestrou paletu barev nabízí zejména jeho odrůdy. Dnes je již bohužel v přírodě velmi vzácný a chráněný.
Pravděpodobně nejvýznamnějším mokřadním druhem je kosatec japonský (Iris ensata; syn. I. kaempferi). Ten přináší nejpestřejší kultivarový sortiment tvořený několika stovkami odrůd různých pastelových barev a rovněž odlišných tvarů květů.
Nakvétají obvykle v červnu. Za vegetace může být jeho stanoviště i mírně zaplaveno vodou. Během zimy by půda měla být pouze vlhká, protože kořenový krček by neměl být přímo ve vodě.
Velmi významnými a ve většině případů také poměrně mohutnými trvalkami, které nakvétají v první polovině léta, jsou popelivky (Ligularia).
Zahradnicky nejrozšířenějším druhem je popelivka zoubkovaná (L. dentata), nabízená především ve svých dvou nejznámějších kultivarech:
Oběma vyhovuje živná, stále velmi vlhká půda. Dorůstají výšky zhruba 80–120 cm a květy jsou tmavě žluté.
Oblíbená je rovněž popelivka Przewalského (L. przewalskii) s drobnějšími květy seskupenými v dlouhém květenství a nápadně dělenými listy nebo popelivka Ligularia stenocephala s odrůdou The Rocket, dorůstající 150–150 cm.
Velmi efektními, ale bohužel relativně málo pěstovanými rostlinami, vhodnými do silně podmáčených půd jsou východoasijské prvosenky (Primula) tvořící nápadná, patrovitá květenství.
Asi nejrozšířenějším druhem této skupiny je prvosenka japonská (P. japonica) kvetoucí šarlatově červenými, někdy i růžovými květy. Pokud má půda dostatek vláhy a živin, dokáže tento druh vytvořit rozsáhlé porosty. Dorůstá výšky až 60 cm a nakvétá kolem poloviny května.
Dalšími druhy s podobnými nároky jsou:
Opravdovým obrem je pak Primula florindae se žlutými květy, kdy květní stonek dosahuje výšky i přes 1 m.
Dokonce i mezi lobelkami lze nalézt vytrvalé druhy, kterým za vegetace vyhovuje spíše podmáčená půda. Jde především o:
Sortiment pak doplňují mnohé pastelově zbarvené růžové, červené, fialové a modré kultivary. Lobelky nakvétají až v létě a tvoří dlouhá květenství nesoucí jednotlivé květy. Zimu přečkávají ve formě zelené listové růžice. Mimo druhu L. siphilitica jde ale většinou o spíše krátkověké rostliny (vytrvávající 2–3 roky).
I mezi vrbinami nalezneme velmi hezký druh, vhodný na okraje vodních prvků či silně podmáčených půd. Jde o vrbinu kytkokvětou (Lysimachia thyrsiflora, syn. Naumburgia thyrsiflora). Její jasně žlutá květenství vyrůstají z paždí listů na stonku. Na vhodném místě se dokáže velmi rychle rozrůstat plazivými oddenky.
Zcela nenáročným druhem, hojně rozšířeným i v naší přírodě, je kyprej vrbice (Lythrum salicaria). Ten obvykle nakvétá v červnu nachovými květy v hustých, klasovitých květenstvích. Existují i kultivary s růžovými květy, např. Blush.
Kyprej vrbice (Lythrum salicaria)
Podmáčené půdy zvládá velmi dobře rovněž také tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Ten kvete nápadnými bílými či lehce nažloutlými květenstvími počátkem léta. Jde o poměrně robustní rostlinu, která může dorůst 150–200 cm výšky. Lze ji použít i jako léčivku k přípravě čaje nebo tinktury na snížení horečky a mírnění bolesti, působí také protizánětlivě.
Do podmáčených, ale nezaplavených půd se hodí také mnohé krvavce (Sanguisorba), například:
Sortiment krvavců se v posledních letech rozrůstá a dostupné začínají být i mnohé nové kultivary.
I v tomto případě platí, že položit ostrou hranici mezi požadavky jednotlivých druhů nelze. Mnohé z výše uvedených druhů, které se hodí do podmáčených půd, zvládají i půdy běžně vlhké, ale nevysychavé, např. krvavce, popelivky, vytrvalé lobelky a lze je použít např. na vlhčí, ale stinná místa.
Foto autor a Shutterstrock
Zdroj: Autor je kurátorem sbírek trvalek
a okrasných rostlin Botanické zahrady v Praze Troji
Svými nafialovělými květy, které tvarem připomínají svíce, kyprej zdobí mokřady a současně láká nespočet motýlů a včel.
Přicházející jaro často provázejí jarní cibuloviny. Své stabilní místo mezi nimi mají různobarevně kvetoucí prvosenky, především prvosenka bezlodyžná.
Vhodné byliny dokážou dát zahradnímu zákoutí punc půvabného přírodního společenstva. Jde to i ve slunné zahradě v místě s nadbytkem vody v půdě.
Asi nejznámější skupinou zahradních kosatců jsou ty bradaté. Označení je českým překladem pojmenování od Carla Linného – Iris barbata.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
