Rod šanta (Nepeta) zahrnuje přibližně 250 druhů aromatických trvalek, které si získaly oblibu nejen u zahradníků, ale i u našich čtyřnohých kamarádů.
Ačkoliv mezi nejznámější patří asi šanta kočičí, pro okrasné výsadby existuje řada mnohem atraktivnějších druhů, které okouzlí bohatým kvetením, vůní i odolností.
Nepeta racemosa Grog a tulipán (Tulipa batalinii)
Šanta kočičí (N. cataria) – právě toto jméno napadne asi většinu čtenářů či posluchačů, pokud na slovo šanta někde narazí. Je to ale především díky spojení tohoto druhu s kočkami, které jsou aromatickými látkami obsaženými v této šantě silně lákány. Jako zahradní trvalka se ale tento druh pěstuje poměrně vzácně, její okrasná hodnota není totiž příliš vysoká a rostlina není rovněž příliš dlouhověká. Kočky ovšem lákají i další druhy, a to samozřejmě i ty, o kterých zde bude řeč.
Šanty jsou mimořádně přizpůsobivé různým stanovištním podmínkám. Snesou plné slunce a sušší půdy; půdy lehčí, písčité ale také těžké, s vyšším podílem jílovitých částic. Dobře rostou i v polostinných stanovištích, např. pod vzrostlými stromy. Velmi ochotně a bohatě nakvétají a většina kultivarů snadno kvetení během léta až počátku podzimu opakuje. Jde rovněž o rostliny mimořádně atraktivní pro hmyz. Za plného kvetení to v trsech šant hučí jako v úlu. Pozitivními vlastnostmi je rovněž dlouhověkost a odolnost vůči chorobám a škůdcům (tedy až na kočky, které se často v trsech šant rády válejí…). Lze je rovněž použít do nejrůznějších typů výsadeb. Do kombinovaných trvalkových záhonů, přírodně pojatých zahrad, jako zpestření výsadeb bylin, jako lemy či okraje oddělující různé záhony nebo trávník, ale klidně i jako podrost či doplněk např. k růžím, s nimiž se setkávají v době kvetení. Dobře se jim daří také ve veřejné zeleni a v záhonech mulčovaných štěrkem.
Naprostá většina zahradnického sortimentu vychází ze dvou (resp. tří) druhů šant. A jsou to právě tyto rostliny, které lze označit za jedny z nejlepších zahradních trvalek vůbec. Prvním zástupcem je šanta hroznovitá (N. racemosa). Pochází ze sušších horských luk Kavkazu a Malé Asie. Jde spíše o nižší, trsnatý druh dorůstající obvykle výšky 30–60 cm (podle odrůdy). Hlavním obdobím jejího kvetení je měsíc květen, popř. přelom května a června. Květy jsou modré až modrofialové, popř. i bílé (např. odrůda Snowflake).
Nepeta racemosa Snowflake
Jejich velkou výhodou je opakování kvetení během léta až počátku podzimu. Rostliny tvoří rovněž velmi aromatické listy, které často voní i po citrusech (např. Grog nebo Odeur Citron). Velmi hezký je i nízký kultivar Little Titch se světle modrými květy a našedlým olistěním. Šanta hroznovitá patří mezi dlouhověké trvalky, které po výsadbě vydrží bez problémů deset i více let. Je značně přizpůsobivá. Nejlépe se jí daří na plném slunci a v propustné půdě, toleruje ale taky polostinné podmínky a půdy těžší. Velmi dobře snáší sušší stanoviště a štěrkový mulč. Rostliny lze množit dělením a řízkováním. Poměrně snadno se ve výsadbách přesévají. Přeseté potomstvo se ale může trochu lišit v barvě květů a velikosti rostlin.
Určitým vodítkem spolehlivosti určení je to, že kultivary šanty hroznovité (jako výše zmíněný Grog aj.) jsou fertilní, tedy dokážou se přesévat. Odrůdy druhu Nepeta × faassenii jsou naopak považovány za sterilní a na zahradě se nepřesévají.
Druhým nejvýznamnějším druhem je Nepeta × faassenii (N. racemosa x N. nepetella). Resp. odrůdy, které tento kříženec nabízí. Zde je jedním z nejlepších a rovněž nejpěstovanějších kultivarů Walker’s Low. Jde o rostlinu poměrně mohutnou, dorůstající výšky i šířky až 80 cm. I ona nakvétá na přelomu května a června a ochotně v létě remontuje. Vytváří mohutnější kořenový systém, díky němuž velmi dobře snáší i sušší půdy. I v tomto případě se jedná o mimořádně plastický druh, vhodný takřka na jakékoliv zahradní stanoviště.
Lze ji pěstovat dokonce i pod vzrostlými ořešáky, kde se obvykle jiným druhům trvalek moc nedaří. Velmi podobnou, vzrůstnou odrůdou je také Six Hills Giant. Naopak nízkým a spíše kompaktním kultivarem je Senior, který vyniká jasně modrými květy a drobnějšími, šedými listy. Dorůstá zhruba 20 (30) cm. Novější, kompaktnější a velmi bohatě kvetoucí odrůdou je Junior Walker. Dorůstá zhruba do 40 cm. Trochu zvláštním kultivarem, s jakoby našedlými květy je pak Gletschereis dorůstající zhruba 30cm výšky. Obecně se dá říct, že naprostá většina komerčně dostupných odrůd vychází právě z těchto dvou druhů a v trvalkových katalozích není výjimkou, že jedna a tatáž odrůda někdy uváděna u druhu N. racemosa a někdy u Nepeta × faassenii.
Podobným, občas nabízeným druhem je i šanta velkokvětá (N. grandiflora). Její sortiment tvoří zpravidla mohutnější, resp. vzrůstnější, kultivary převážně s modrofialovými květy (Bramdean, Zinsers Giant, Blue Danube), popř. i s květy narůžovělými (Florina, Dawn to Dusk).
Nepeta grandiflora Zinsers Giant
Její pěstební nároky jsou podobné jako u výše uvedených. Od relativně podobného druhu Nepeta × faassenii se liší trochu jiným tvarem listů (jsou více široce vejčité).
Foto autor
Dnes zůstal věrným společníkem člověka pes a kočka a z užitkových zvířat se na venkově nejčastěji chovají králíci, drůbež, či kozy.
Zahrada v krásné krajině, tvůrčí nápady a také zkušenost profesionála. Z téhle směsi luxusních přísad vznikla trvalková zahrada plná inspirace. Nahlédněme.
Tuzemské zahrady zdobí mnohé rostliny původem ze Středozemí. Zejména ty léčivé a užitkové se v našich zeměpisných šířkách objevovaly již ve středověku.
Na venkovních záhonech jsme začali se sklizní teplomilné zeleniny: rajčat, okurek a cuket. Sklízíme i fazolové lusky, letní salát, karotku a další druhy. Tyčkovým rajčatům průběžně vylamujeme zálistky a to co nejdříve, abychom předešli velkým poraněním.
