Botanici určitě odvádějí dobrou práci, když třídí rostliny podle viditelných i neviditelných znaků, genetického otisku rostliny. Přesto občas laika zmatou. Například třapatkovka.
Dvě rostliny s českými názvy třapatka a třapatkovka původně patřily do stejného rodu. Docela nedávno (z hlediska paměti člověka) byly rozděleny. Na pohled malý rozdíl se významným ukáže při použití obou jako léčivek. V naučných textech však můžete najít popisek naznačující, že jde o rostlinu jednu: Rudbeckia purpurea – Echinacea purpurea – třapatkovka nachová.
Rudbékie, resp. třapatka je oblíbenou trvalkou s léčivými účinky. Echinacea, resp. třapatkovka je snad ještě známější léčivkou. Laik se však může splést a užívat rostlinu rodu Rudbeckia na obtíže, na které účinkuje rostlina rodu Echinacea.
Třapatka ve společnosti trvalky třapatkovky
Echinacea neboli třapatkovka pochází ze Severní Ameriky. Roste zde na velkých pláních, v prérii. Původní druh má jednoduché květy, fialově růžové (purpurové, fialové). Není úplně suchovzdorná, pro dobrý růst potřebuje půdy s dostatkem vláhy, tedy ne písčité, bez humusu. Pokud má dostatek živin a vláhy, snese přímé slunce nebo i mírně stinné místo. Člověk pěstoval zpočátku jen ty typy třapatkovky, které šly dobře množit semeny. Tedy jednoduché odrůdy s jedním kruhem okvětních plátků.
Odrůdy plnokvěté se tak množit nedají, a tak jejich šance získat přízeň širší veřejnosti nastala až v době, kdy se i v množení třapatkovek začalo využívat meristémové množení. Dělení trsů, které bylo do té doby obvyklé, nepřinášelo mnoho nových sazenic.
Odrůdy jednoduché, barevně blízké původnímu druhu jsou vděčné a zimním podmínkám plně odolné. Snášely i mrazy, které bývaly v minulých desetiletích obvyklé.
Odrůdy třapatkovek s netradičními barvami u jednoduchých květů nebo plnokvěté či jinak bizarní snesou zimy spíše sušší a s malými mrazy. Zimy mokré nebo tužší jim nesvědčí. Lépe přežívají třeba pod krytem z listí a větví jehličnanů, které je poněkud ochrání před vysokou půdní vlhkostí i mrazem. Ideální jsou spíše pro teplé polohy v nížinách.
Echinacea původní forma
Odrůdy, které se množí semeny, se na dobrých stanovištích dále šíří samovýsevem. Jinak je sejeme od března ve skleníku, v pařeništi nebo doma až do května, kdy je možné je vysévat venku. Následuje první přesazení a poté je už vysadíme v létě na trvalé stanoviště.
Rostliny, které kupujeme v létě na výstavách, doma přesadíme do substrátu podobného půdě na jejich budoucím stanovišti. Po prokořenění balu je přesadíme, aby do podzimu na novém stanovišti pořádně zakořenily, a tak mohly dobře zimovat. Na vhodných stanovištích třapatkovky rostou docela bujně. Dokážou vytvořit porost do 1 m výšky, vytvářejí solidní kořeny, rozrůstají se.
Pokud na třapatkovky nehledíme jen jako na krásné trvalky, ale zajímají nás jako léčivé a tonizující rostliny, pak můžeme počítat s využitím kořenů natě a květů, přesněji květenství. Květenství, listy i nať můžeme užívat čerstvé nebo sušené, kořeny obyčejně jen sušené.
Kultivar třapatkovky Pink Double Delight
Nať a květy můžeme sklízet průběžně za vegetace, kořeny vyrýváme ve druhém či třetím roce pěstování pozdě na podzim. Po vyrytí je očistíme, omyjeme a usušíme.
Nevím, jak jsou na tom moderní odrůdy s obsahem léčivých látek, ale ty nejobyčejnější patří mezi druhy podporující imunitní systém člověka, mezi dosti významné léčivé rostliny a to zejména ve své domovině mezi indiány.
Vnitřně se užívají nejčastěji ve formě lihového extraktu z kořene nebo jazykových květů. Užívají se k léčení potíží močového ústrojí, chřipky a jiných viróz (tady působí jako tonizující, účinkují při preventivním užívání na zlepšení imunity).
Třapatkovka se využívá při léčení některých ženských obtíží, jako podpůrný prostředek při léčení rakoviny. Má své místo i při léčbě žaludečních vředů, zánětlivých onemocnění žaludku, potíží s prostatou. Pro vnější užití je vhodný extrakt, nálev nebo mast. Dokáže pomoct, používá se na špatně se hojící rány, proleženiny, pooperační rány a jizvy, omrzliny, na lupénku a ekzémy.
Sušená droga (list, nať) se i vcelku běžně přidává do bylinných nebo ovocnobylinných čajů pro posílení imunity. Šťáva z čerstvých květů vyvolává zvýšenou srážlivost krve.
Foto autor
Zahradníci a zahrádkáři mluví o rudbékiích. O jednoletých a vytrvalých. Botanici znají třapatku. Obě tyto skupiny obyvatel zeměkoule, mnohdy se prolínající, hovoří o téže rostlině. (Pokračování textu…)
Bez ohledu na to, zda květiny do vázy sami pěstujeme nebo jen kupujeme, hodí se vědět, jak se o ně postarat, aby nás těšily co nejdéle. (Pokračování textu…)
Řada trvalek zdobí svými květy záhony hlavně během prázdnin. Do tohoto výběru jsem zařadil druhy, kterým vyhovují totožné podmínky: plné slunce a běžná, propustná zahradní půda, která ani v létě zcela nevysychá a to třeba i díky závlaze.
Vyniká zejména velmi jemným čárkovitým olistěním. Kvete jasně žlutými, jednoduchými květy od konce června do září. Výška rostliny bývá obvykle 50–60 cm. Poměrně dobře snáší i sušší stanoviště a relativně rychle se rozrůstá podzemními výběžky do plochy. V nabídkách krásnooček (Coreopsis verticillata) se objevuje mj. odrůda Zagreb dorůstající do 40 cm a kvetoucí tmavě žlutými květy nebo Moonbeam nápadná světlými jakoby citronově žlutými květy. Hodí se i do nádob, díky nižší výšce k okrajům záhonů. Jde o velmi dlouhověkou rostlinu, která po výsadbě vydrží obvykle bez problémů deset i více let.
Byla dříve známa spíše jako rostlina léčivá (imunostimulant). V současnosti patří třapatkovka (Echinacea purpurea) k oblíbeným okrasným rostlinám. Je nápadná velkými, jasně nachovými květenstvími. Jsou velmi atraktivní i pro motýly.
Vykvétá většinou od počátku července a dokáže kvést zhruba do srpna, popř. i déle. Atraktivně vypadají i suchá plodenství, která lze na záhonu ponechat až do jarních měsíců. Výška rostlin je obvykle 60–80 cm. Po výsadbě vydrží obvykle 3–4 roky. Jednoduše kvetoucí odrůdy se však poměrně ochotně přesévají, takže se ve výsadbě udrží podstatně delší dobu. Poměrně dobře snáší i sušší půdy i polostinná stanoviště.
Klasické, převážně vysoké letní trvalky, dorůstající většinou 100–150 cm., poměrně ochotně opakují kvetení, pokud odkvetlé květy pravidelně odstraňujeme. Opakovaně kvetou zejména časnější, v červenci nakvétající odrůdy.
Sortiment zápleváků (Helenium) je velmi pestrý od čistě žlutých, přes žlutooranžové, žlutočervené, oranžové až po svítivě červeně kvetoucí odrůdy. Po výsadbě vydrží bez zásahu zhruba 5–7 let, poté doporučuji jejich přemnožení. Z uvedených druhů jsou spolu s plamenkami asi nejnáročnější na dostatek půdní vláhy a hůře snášejí i krátkodobé přísušky.
Patří až na čestné výjimky mezi vzrůstnější trvalky. Většina sortimentu dosahuje výšky kolem 100–140 cm. Jde o dlouhověké, trsnatě rostoucí květiny, které bez problému vydrží na stanovišti i déle než deset let. Obvyklou barvou květenství je jasně žlutá (a její odstíny). Velmi atraktivní je např. janeba (Heliopsis heliantoides) odrůdy Asahi, která je nízká a kvete drobnějšími plnokvětými květenstvími, které kromě jiného dlouho vydrží i ve váze. Množí se snadno jarním dělením trsů.
Byla původními obyvateli Ameriky využívána i jako léčivá rostlina, a to zejména při léčbě nemocí dýchacích cest, nachlazení a rovněž i místo čaje. V Evropě se rozšířila zejména jako okrasná zahradní trvalka. Zavinutky (Monarda) mají přímé, pevné lodyhy se vstřícnými, aromatickými listy a především přeslenitě utvářené květenství s nápadnou pórovitostí. U některých odrůd bývají zajímavě vybarveny i listeny pod květenstvím.
Barva květů záleží na pěstovaném druhu, resp. odrůdě a v sortimentu se lze setkat s rostlinami s bílými květy, s mnoha odstíny růžové, fialové až purpurové či karmínové barvy. Rostliny nakvétají obvykle kolem poloviny července a kvetení trvá do konce léta. V době květu jsou rovněž velmi atraktivní pro včely a hmyz vůbec. I odkvetlé stonky vypadají na záhonu hezky a lze je ponechat po celou zimu.
Představuje již po desítky let stálici mezi záhonovými trvalkami. Dříve byla typickým prvkem většiny venkovských zahrad a svou oblibu si udržela doposud. Pěstované odrůdy této plamenky (Phlox paniculata) se liší zejména barvou květů. Lze se setkat s bělokvětými, růžovými, oranžovými nachovými, fialovými až téměř tmavě modrými kultivary, rovněž také s odrůdami s kresbou či barevným okem.
Odlišnosti lze nalézt i ve velikosti květů, utváření květenství a také ve výšce rostlin. Nejnižší odrůdy mají obvykle kolem 40–50 cm, ty nejvyšší pak i 150 cm. Nejčastěji se výška pohybuje kolem 60–80 cm. Velmi dobře se hodí i k řezu, trvanlivost ve váze je asi jeden týden. Květy rovněž příjemně voní, zejména navečer, a jsou velmi atraktivní i pro hmyz.
Rudbeckia fulgida Goldsturm patří mezi nejhodnotnější vytrvalé zahradní květiny vůbec. Jde o spolehlivou, nenáročnou a dlouhověkou odrůdu, která vyniká dlouhodobým kvetením od srpna do října a množstvím jasně žlutých úborů. Lze ji vysadit na plné slunce i do polostínu. Toleruje i občasný nedostatek vláhy. Množí se snadno dělením trsů nebo výsevem semen.
Třapatka zářivá
Méně vídané, zcela nenáročné trvalky pocházejí z prérií centrální části Severní Ameriky. Byliny vysoké 100–150 cm s jasně žlutými květy dobře rostou na mírně vlhkých, hlinitých stanovištích či na plném slunci. Ratibida pinnata tolerují i sušší půdy. Dlouhověký druh se snadno množí dělením trsů nebo výsevem semen.
Sanguisorba zatím není v českých zahradách příliš častým hostem. Přitom jde převážně o velmi nenáročné a dlouhověké trvalky, které velmi hezky a zajímavě kvetou a hodí se, kromě jiného, i do přírodně pojatých zahrad. Byť rostou v přírodě většinou na velmi vlhkých někdy i podmáčených stanovištích, na zahradě se spokojí pouze s mírně vlhkou půdou a dobře zakořenělé rostliny zvládají i občasné přísušky. Kromě atraktivního květenství jsou mnohé druhy nápadné i velmi hezkým olistěním. Většina pěstovaných druhů je poměrně vzrůstná. Výška kvetoucích rostlin bývá často 120–180 cm.
Vzrůstná, spolehlivě vytrvalá bylina dorůstá 120–180 cm a některé odrůdy i více. Hodí se tedy především do pozadí či středu větších trvalkových skupin, kde tvoří v době květu výraznou pohledovou dominantu. Hezky vypadají i v kombinaci s listnatými keři. Jejich atraktivita je dána velmi nápadnými, klasovitými květenstvími různých barev i samotným habitem rostlin. Ty tvoří vzpřímené, nevětvené, hustě olistěné lodyhy s listy vyrůstajícími v přeslenech nad sebou.
Mimo svou okrasnou hodnotu nabízí Veronicastrum i zlatožluté podzimní zbarvení listů. Pěstují se obvykle odrůdy dvou botanických druhů, a to severoamerického Veronicastrum virginicum a východoasijského V. sibiricum. Květenství přitahují motýly, čmeláky a jiný hmyz.
Foto autor
Zatímco plané trvalky žijí skromně, ty zahradní očekávají naši péči. Odstřižením vadnoucích květů dodáme trvalkám sílu k dalšímu kvetení, nevyčerpá je tvorba semen.
(Pokračování textu…)
V zeleninové zahrádce nyní vyséváme už i teplomilné druhy zelenin – fazole, tykev, okurky, cukety, kukuřici cukrovou. Dále v opakovaných výsevech pěstujeme sadbu v odstupu zhruba tří týdnů.
