Domů » Zahrada » Okrasné rostliny » Květiny » Jak rozpoznat sestry aneb třapatky versus třapatkovka nachová
Jak rozpoznat sestry aneb třapatky versus třapatkovka nachová
26. 4. 2021
Botanici určitě odvádějí dobrou práci, když třídí rostliny podle viditelných i neviditelných znaků, genetického otisku rostliny. Přesto občas laika zmatou. Například třapatkovka.
Dvě rostliny s českými názvy třapatka a třapatkovka původně patřily do stejného rodu. Docela nedávno (z hlediska paměti člověka) byly rozděleny. Na pohled malý rozdíl se významným ukáže při použití obou jako léčivek. V naučných textech však můžete najít popisek naznačující, že jde o rostlinu jednu: Rudbeckia purpurea – Echinacea purpurea – třapatkovka nachová.
-
-
Echinacea purpurea Sonnenhut
-
-
Echinacea Meringue
Rudbékie versus Echinacea purpurea
Rudbékie, resp. třapatka je oblíbenou trvalkou s léčivými účinky. Echinacea, resp. třapatkovka je snad ještě známější léčivkou. Laik se však může splést a užívat rostlinu rodu Rudbeckia na obtíže, na které účinkuje rostlina rodu Echinacea.

Třapatka ve společnosti trvalky třapatkovky
Léčivka ze severní Ameriky na českých zahradách
Echinacea neboli třapatkovka pochází ze Severní Ameriky. Roste zde na velkých pláních, v prérii. Původní druh má jednoduché květy, fialově růžové (purpurové, fialové). Není úplně suchovzdorná, pro dobrý růst potřebuje půdy s dostatkem vláhy, tedy ne písčité, bez humusu. Pokud má dostatek živin a vláhy, snese přímé slunce nebo i mírně stinné místo. Člověk pěstoval zpočátku jen ty typy třapatkovky, které šly dobře množit semeny. Tedy jednoduché odrůdy s jedním kruhem okvětních plátků.
Odrůdy plnokvěté se tak množit nedají, a tak jejich šance získat přízeň širší veřejnosti nastala až v době, kdy se i v množení třapatkovek začalo využívat meristémové množení. Dělení trsů, které bylo do té doby obvyklé, nepřinášelo mnoho nových sazenic.
Odrůdy jednoduché, barevně blízké původnímu druhu jsou vděčné a zimním podmínkám plně odolné. Snášely i mrazy, které bývaly v minulých desetiletích obvyklé.
Odrůdy třapatkovek s netradičními barvami u jednoduchých květů nebo plnokvěté či jinak bizarní snesou zimy spíše sušší a s malými mrazy. Zimy mokré nebo tužší jim nesvědčí. Lépe přežívají třeba pod krytem z listí a větví jehličnanů, které je poněkud ochrání před vysokou půdní vlhkostí i mrazem. Ideální jsou spíše pro teplé polohy v nížinách.

Echinacea původní forma
Množení a výsev třapatkovek
Odrůdy, které se množí semeny, se na dobrých stanovištích dále šíří samovýsevem. Jinak je sejeme od března ve skleníku, v pařeništi nebo doma až do května, kdy je možné je vysévat venku. Následuje první přesazení a poté je už vysadíme v létě na trvalé stanoviště.
Rostliny, které kupujeme v létě na výstavách, doma přesadíme do substrátu podobného půdě na jejich budoucím stanovišti. Po prokořenění balu je přesadíme, aby do podzimu na novém stanovišti pořádně zakořenily, a tak mohly dobře zimovat. Na vhodných stanovištích třapatkovky rostou docela bujně. Dokážou vytvořit porost do 1 m výšky, vytvářejí solidní kořeny, rozrůstají se.
Pokud na třapatkovky nehledíme jen jako na krásné trvalky, ale zajímají nás jako léčivé a tonizující rostliny, pak můžeme počítat s využitím kořenů natě a květů, přesněji květenství. Květenství, listy i nať můžeme užívat čerstvé nebo sušené, kořeny obyčejně jen sušené.

Kultivar třapatkovky Pink Double Delight
-
-
Třapatkovka mezi jinými trvalkami
-
-
Echinacea bělokvětá odrůda
Nať a květy můžeme sklízet průběžně za vegetace, kořeny vyrýváme ve druhém či třetím roce pěstování pozdě na podzim. Po vyrytí je očistíme, omyjeme a usušíme.
Nevím, jak jsou na tom moderní odrůdy s obsahem léčivých látek, ale ty nejobyčejnější patří mezi druhy podporující imunitní systém člověka, mezi dosti významné léčivé rostliny a to zejména ve své domovině mezi indiány.
Vnitřně se užívají nejčastěji ve formě lihového extraktu z kořene nebo jazykových květů. Užívají se k léčení potíží močového ústrojí, chřipky a jiných viróz (tady působí jako tonizující, účinkují při preventivním užívání na zlepšení imunity).
Třapatkovka se využívá při léčení některých ženských obtíží, jako podpůrný prostředek při léčení rakoviny. Má své místo i při léčbě žaludečních vředů, zánětlivých onemocnění žaludku, potíží s prostatou. Pro vnější užití je vhodný extrakt, nálev nebo mast. Dokáže pomoct, používá se na špatně se hojící rány, proleženiny, pooperační rány a jizvy, omrzliny, na lupénku a ekzémy.
Sušená droga (list, nať) se i vcelku běžně přidává do bylinných nebo ovocnobylinných čajů pro posílení imunity. Šťáva z čerstvých květů vyvolává zvýšenou srážlivost krve.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤