Z malého semínka vykvete během pár týdnů barevná krása, která oživí každou zahradu. Letničky nabízejí neuvěřitelnou pestrost druhů a barev.
Přestože některé zvládnou přímý výsev, jiné vyžadují předpěstování. S výsevy u některých druhů, jako jsou třeba hlíznaté begónie, proto začínáme v polovině prosince. Hlavní sezona však začíná právě nyní po Novém roce. Termín u jednotlivých druhů volíme i podle našich možností, tak abychom mohli dopěstované sazenice vysadit ven a nepřerůstaly nám ve skleníku či na parapetu okna. Jak si poradit s jejich nároky a vytvořit si vlastní rozkvetlou oázu?
Prvním, ale velmi důležitým krokem je obstarat si dobré osivo. Můžeme mít vlastní, které jsme sklidili v předchozím roce. Většinou však semena nakupujeme. Moje prababička, která již na začátku minulého století prodávala semena na trzích, říkávala: „Obchod se semeny je obchod s důvěrou“. Je to tak, koupíme semena a teprve po několika týdnech či měsících se přesvědčíme o jejich kvalitě. Vyrostlo nám z nich to, co bylo na obrázku barevného sáčku? Tedy nejlepší rada je nakupovat semena z prověřeného zdroje. Osiva nedoporučujeme dlouho skladovat ani u prodejce ani u spotřebitele. Dlouho skladovaná osiva sice částečně vyklíčí, ale jejich energie klíčení je nízká. Ve výsevu pak nalezneme klíčence různých velikostí s okraji děložních lístků, které jsou zčásti zaschlé.
Staří zahradníci pro výsevy používali směsi, jejichž základem bylo kompostované listí, tzv. hrabanka. Takový kompost se musel pečlivě několik let ošetřovat, než hrabanka „uzrála“, byla skutečně ideální, protože neobsahovala zárodky chorob a škůdců.
Druhou věcí, která ovlivňuje náš úspěch, je kvalitní výsevní substrát. Na něm se nevyplatí šetřit. Podle našich zkušeností má většinu problémů s výsevy na svědomí nevhodný substrát. Dnes však asi sáhneme po speciálním výsevním substrátu, ten je složen především z drcené černé rašeliny. Je jemný, aby drobná semena po výsevu nepropadla do větší hloubky.
Jeho hlavní vlastností je, že dokáže udržet vysoké procento nasycení vodou, a tak s ní optimálně zásobovat klíčící semena. Takovýto substrát obsahuje pouze startovní dávku živin, aby přílišné množství solí nebránilo klíčení semen. Na to jsou citlivá například semena balzamín nebo begónií.
Vhodným substrátem je i expandovaná slída – Vermiculit. Ta má řadu výhod – udržuje vlhkost, a zároveň nebrání přístupu vzduchu k semenu, při klíčení neulpívá na děložních lístcích a je bez zárodků chorob a škůdců.
Vlastní výsev provádíme na urovnaný povrch substrátu naplněného ve výsevních miskách, nejlépe nových plastových, nebo dobře vydezinfikovaných. Drobná semena se vysévají na povrch a nezasypávají se substrátem, pouze se k němu přitisknou třeba spodkem sklenice. Také druhy, u kterých se doporučuje světlo k podpoře klíčení, nezasypáváme, sem patří hledík, begónie, okrasný tabák a petúnie.
Výsev zasypaný Vermiculitem
Druhy, které mají větší semena většinou zasypáváme substrátem. Zasypáváme semena především těchto druhů: aster, jiřinek, hvozdíků, gazánií, plaménků, šalvějí, aksamitníků, verben, netýkavek a ostálek. Především u dražších hybridních semen se setkáváme s osivem ve formě pelet. Drobná nebo nepravidelná semena se takto upravují, aby se dala lépe vysévat strojem. Vlastní peletizace spočívá v obalení semene do kuličky inertního materiálu. I v domácích podmínkách pak můžeme vysévat jednotlivá semena do otvorů sadbovače a ušetřit si práci s přepichováním. Pelety můžeme snadno přenášet na špičce navlhčeného štětečku. První dva až tři dny po výsevu musíme pelety několikrát denně postříkat rozprašovačem, aby se semena z pelety uvolnila a mohla nerušeně klíčit. Vlhkost substrátu a vzdušná vlhkost je v prvních fázích klíčení velmi důležitá.
V prvních dnech, než semeno vytvoří kořínek, musí být substrát nasycený vodou a vzdušná vlhkost 100%. Nejlépe toho dosáhneme těsným přikrytím výsevní misky mikrotenovou fólií. Jak klíčící rostlinka vytváří kořínek a děložní lístky, pomalu vlhkost vzduchu i substrátu snižujeme. Výsevní substrát poskytuje klíčícím semenům velmi dobré zásobování vodou, především proto, že je velmi jemný. Vzdušná kapacita je však poměrně nízká, lidově řečeno lehce se „přelije“. Správná zálivka je velmi důležitá pro dobrý vývin kořenového systému, kořeny potřebují vzduch. Nejlépe vlhkost substrátu odhadneme podle barvy.
Rašelinová vlákna v závislosti na své vlhkosti mění vzhled od světle hnědé (suchá) po černohnědou (mokrá). Důležité je, aby množství vody v substrátu pravidelně kolísalo, čím jsou klíčenci starší, tím má být kolísání výraznější. Rostlinka musí zakořenit do hloubky a vytvoří nádherný kořenový systém. Pokud substrát trvale přemokříme, kořeny zůstanou jen ve vrchní vrstvě. Tento postup hraje klíčovou roli při výsevu do sadbovačů.
Zásoby živin v substrátu jsou nízké a rostlinky je spotřebují během několika týdnů. Pak musíme začít s přihnojováním, nejprve týdně třeba roztokem modrého Kristalonu o koncentraci 0,25– 0,35g/l roztoku.
Ještě jsme se nezmínili o chorobách a škůdcích. Nejdůležitější je prevence, tedy čistota výsevních misek, skleníku atd. Preventivně proti padání klíčních rostlin, což je houbová choroba ohrožující výsevy, se s úspěchem používá zálivka přípravkem Previcur Energy. Ze škůdců jsou asi nejnebezpečnější larvy smutnic, které dokáží doslova sežrat klíčící rostlinky během jednoho dne. Chemická ochrana je málo účinná, ale dobře funguje biologická ochrana pomocí aplikace parazitické hlístice Steinernema feltiae. Hlístice se dodávají ve formě prášku, který se rozmíchá ve vodě a výsevy, nebo ještě lépe výsevní misky před výsevem, se tímto roztokem zalijí. Na 1 m2 se aplikuje 0,5 mil. jedinců, kteří následně larvy smutnic zničí.
Porost lobelky (Lobelia)
I teplotu je potřeba v průběhu klíčení měnit. Většina druhů klíčí při teplotě 20–24 °C, postupně během 3–4 týdnů ji snížíme na 16–18 °C a vlhkost vzduchu na 60 %. Rostlinky se tím otuží, dostanou tmavší barvu a jsou připraveny k přepichování. Kdybychom chtěli soutěžit v kvalitě výsevů s profesionálními firmami, museli bychom výsevy přisvětlovat. Rostliny potřebují ke svému růstu světlo a toho bývá v lednu a únoru málo. Ve sklenících se běžně používají vysokotlaké sodíkové výbojky s upraveným spektrem. Jejich problémem je vysoká cena, a to že musí být umístěny poměrně vysoko nad rostlinami. S úspěchem se také používají svítidla s červeně a modře svítícími LED diodami. Dají se lehce zavěsit i nad parapet okna s výsevy. Výsledek stojí za to, rostliny jsou kompaktní, mají zdravou barvu a jsou odolnější proti chorobám. Svítíme většinou 14–16 hodin, za slunečného počasí osvětlení můžeme vypnout.
Foto autor
Letničky, které vyžadují předpěstovat s velkým předstihem a ve vytápěném skleníku, můžeme nyní vysévat. Patří k nim například gazánie.
Všechno začalo v roce 1821, kdy do berlínské botanické zahrady v bedně z Brazílie doputovala rostlina Begonia cucullata – pramatka ledovek.
Mnoho letniček je možné vysévat přímo na stanoviště – na letničkový záhon nebo mezi trvalky. V klimaticky nepříznivých oblastech se však vyplatí předpěstování letniček v poloteplých podmínkách.
Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě. Průklest v tomto období děláme u jabloní a hrušní, u rybízu a angreštu.
Výsevní substrát pro určité rostliny si míchám sám. Ale některé substráty mají v sobě vajíčka smutnic. Proto – i kvůli případným chorobám – sadbovače se substrátem sterilizuji v mikrovlnné troubě minimálně 3 minuty, a semena vysévám až po ochlazení substrátu.