Řebčíky, trochu opomíjené, přitom krásné cibuloviny

8. 4. 2020

Rostou především v oblasti Středozemí, Turecka, střední až východní Asie a několik druhů rovněž v Severní Americe.

Ve srovnání s tulipány, narcisy, hyacinty nebo liliemi jsou řebčíky na českých zahradách k vidění daleko méně. Souvisí to zejména s menší nabídkou komerčně nabízených druhů a odrůd a do určité míry s obecně nižším povědomím o těchto krásných rostlinách.

Žlutokvětý kultivar řebčíku královského

Žlutokvětý kultivar řebčíku královského

Rodové jméno Fritillaria je odvozeno od latinského slova fritillus, což znamená krabičku na hrací kostky a přeneseně tak odkazuje na zbarvení květů některých druhů připomínající šachovnici. Rod zahrnuje nízké, ale i velmi vzrůstné cibulnaté květiny, čítající zhruba 130 druhů.

Řebčík kostkovaný

Asi nejznámějším, zasahujícím svým výskytem až do střední Evropy je řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris). Roste na vlhčích loukách a je nápadný zejména velkými, široce zvonkovitými květy s velmi výrazným šachovnicovým vzorem. Barva květů je purpurově červená (popř. i bílá). Nakvétají v dubnu až květnu. Pěstované odrůdy se pak liší zejména barevnými odstíny a intenzitou vzorování.

Řebčík kostkovaný Fritillaria meleagris

Řebčík kostkovaný Fritillaria meleagris

Výška rostlin je 30–50 cm. Tento druh snáší i přechodně vlhčí stanoviště a dobře se hodí do blízkosti vodních prvků v zahradě. Cibule jsou drobné, ploché s ne příliš stěsnanými šupinami. Sází se časně na podzim do humózní, propustné půdy. Na vhodných stanovištích se dokáže sám přesévat a časem vytvořit větší porosty.

Řebčík královský

Mezi relativně běžné druhy patří řebčík královský (Fritillaria imperialis), původem z hor střední Asie. Jde o zástupce robustních, vysokých řebčíků, kdy květní stonky dorůstají výšky 1m či dokonce více. Nakvétá nápadnými oranžovými, cihlově červenými, popř. žlutými květy v přeslenu, umístěnými těsně pod vrcholovými listy, což rostlině propůjčuje exotický vzhled. Kvete koncem dubna a většinou již koncem června zatahuje.

Řebčík královský Fritillaria imperialis

Řebčík královský Fritillaria imperialis

Vyžaduje stanoviště na plném slunci nebo jen v mírném polostínu, humózní zem s dostatkem vláhy a živin v době vegetace. Výživa je pro pravidelné kvetení tohoto druhu velmi důležitá. Po konci vegetace nevadí letní přísušek. Cibule mají i přes 10 cm v průměru a vysazují se v srpnu do hloubky zhruba 20 cm.

Řebčík perský

Mezi vyšší druhy, které se v masovější nabídce objevují teprve v poslední době, patří i řebčík perský (F. persica). I tento druh dorůstá výšky až 1m. Tvoří bohatě olistněnou květní lodyhu nesoucí až 50 zvonkovitých hnědavě purpurových květů. Kultivar Ivory Bells (či Ivory Queen) kvete bělavě zeleně. Nakvétá obvykle na přelomu dubna a května.

Řebčík perský Fritillaria persica Ivory Queen

Řebčík perský Fritillaria persica Ivory Queen

I zde se jedná o druh náročný na výživu. Velmi dobře se hodí i pro pěstování v nádobách (ty je pak lepší zimovat v hlubším pařeništi).

Sibiřský řebčík

Atraktivním a velmi zajímavým druhem je sibiřský řebčík F. pallidiflora s velkými, široce zvonkovitými smetanově žlutými květy a výškou 30–40 cm.

Maloasijské řebčíky

V nabídkách prodejců cibulovin bývají občas také druhy jako F. pontica a F. acmopetala, oba původem z Malé Asie. Dorůstají výšky asi 50 cm. Květy jsou žlutavě zelené s hnědou kresbou. Vyžadují půdy s velmi dobrou drenáží.

Řebčík z Turecka

Fritillaria michailovskyi

Fritillaria michailovskyi

Velmi atraktivní a dnes již hojně nabízený je nízký Fritillaria michailovskyi původem z Turecka. Rostlina je pouze 10–15 cm vysoká a nápadná zejména dvoubarevnými, žlutohnědými květy. Vyžaduje stanoviště na plném slunci a propustnou, hlinitopísčitou zem. V létě spíše sucho. Podobnou barvu květů má i F. uva-vulpis, je ale o něco vyšší.

Řebčík kamčatský

Velmi tmavými, jakoby purpurově černými, květy vyniká východoasijský řebčík kamčatský (F. camschatcensis). Rostlina dorůstá do 30 cm a vyžaduje humózní, během vegetace dostatečně vlhkou půdu. Nakvétá obvykle koncem dubna.

Skalničkářské radosti

Sortiment je samozřejmě daleko bohatší a řada druhů má spíše sbírkový charakter a je oblíbená například mezi skalničkáři či sběrateli cibulovin.

Mezi ty nejatraktivnější patří např. Fritillaria aurea, původem z Turecka. Opět jde o malou rostlinu, ovšem s obrovskými jasně žlutými květy s náznakem kostkování. Je trochu choulostivější a lépe se jí daří v alpínkovém skleníku s regulací vlhkosti.

Fritillaria aurea

Fritillaria aurea

Mezi další velmi hezké druhy, které ale zatím na své větší rozšíření teprve čekají, patří např. F. citrina s jasně žlutými květy, F. pinardii s hnědožlutými květy, F. reuteri, F. tubiformis, F. rixii, Fritillaria stenanthera se světle růžově nachovými květy a mnoho dalších.

Pěstování řebčíků

Cibule řebčíků jsou méně stěsnané a mají pouze tenkou slupku. Daleko snadněji tudíž vysychají (například ve srovnání s tulipány). Není je proto dobré dlouho skladovat v příliš suchém prostředí. Pokud je nelze hned vysázet, pak je lepší umístit je např. do mírně vlhké rašeliny.

Samotnou výsadbou realizujeme brzy na podzim, resp. ještě koncem léta (nejlépe přelom srpna a září). Většina běžně komerčně dostupných druhů je vděčná za propustný, ale humózní substrát a robustní druhy jako Fritillaria imperialis a F. persica i za pravidelné přihnojování.

  • Po konci vegetace není nutné cibule z půdy vyndávat (pouze tehdy, pokud chceme řebčíky množit).

Vlastní množení je buď vegetativní z postranních cibulek, nebo lze použít i výsev semen (ty bývají často k dispozici například ve výměně spolků pěstitelů cibulovin či skalniček). Rostliny množené výsevem nakvétají ale obvykle už za 3–4 roky (i později).

Ve společných výsadbách (např. s trvalkami či keři) řebčíky poměrně špatně snášejí konkurenci kořenového systému jiných rostlin, proto se stává, že časem slábnou a z porostu se vytrácejí. Mnoho pěstitelů proto spíše volí pěstování v zapuštěných nádobách, kde však musí být zajištěna velmi dobrá drenáž. Zejména u drobnějších či nižších druhů je hrnková kultura vhodnější. Lépe se dá regulovat vlhkost a tedy i sušší období během léta, které většina druhů vyžaduje.

Řadu zajímavých druhů lze získat např. z nabídek klubů skalničkářů či soukromých sbírek. Mnoho užitečných informací, článků, fotografií řebčíků nabízí také webové stránky Klubu pěstitelů řebčíků při Alpine Garden Society v Anglii.

Foto autor

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

3. 12. 2022

Začátkem prosince připravíme chvojí pro přikrývku rostlin

Na začátku prosince je dobré připravit zásobu chvojí, abychom ho měli po ruce v případě, že přijdou silnější mrazy a bude třeba přikrýt dosud nechráněné rostliny. Zabezpečit potřebují zejména stálezelené a dvouletky.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x