Jedna z nejčastěji pokládaných otázek, kterou dostávají prodejci okrasných rostlin, se týká zimovzdornosti jednotlivých druhů. Jde o zásadní informaci k pěstování trvalek.
Není výjimkou, že jako zimovzdorné druhy jsou v prodeji často označeny i rostliny, které tuzemské zimy přežívají pouze nejistě nebo dokonce vůbec. Snad ještě horší pak je, když mnohé nezimovzdorné druhy prezentují sami prodejci jako bez problému zimující.
Ne vždy lze na otázku zimovzdornosti odpovědět jednoznačně ano, nebo ne. Odolnost vůči mrazu – mrazuvzdornost –je sice jeden z nejdůležitějších předpokladů,, ale rozhodující jsou i stanovištní podmínky, vlhkost a vododržnost půdy během zimního období.
Všechny faktory ovlivňující zimovzdornost působí společně.
Tato charakteristika souvisí s termínem, který lze do češtiny přeložit jako zóny odolnosti (z anglického hardiness zones). Ty představují geografické oblasti charakterizované minimálním teplotami, které může určitý druh rostliny ještě přežít. Zóny odolnosti jsou poměrně detailně zpracovány a obvykle uváděny v přehledných tabulkách a mapách s uvedením regionu a možných minimálních teplot.
Trochu problematickou záležitostí je, že vycházejí zejména z průměrných minimálních teplot a další charakteristiky (např. rozložení srážek) příliš v úvahu neberou.
Rozmarýn koncem zimy, mráz poškodil jen konce
Sněhová pokrývka hraje mimořádnou roli v odolnosti rostlin vůči mrazu, resp. chrání rostliny proti zimnímu vysychání. I když je půda zmrzlá. Z nezasněžených rostlin stále dochází k odparu vody.
Zejména vysokohorské rostliny bývají z domoviny zvyklé na sněhovou přikrývku během celé zimy a tedy i stabilní vláhový a teplotní režim (pod sněhem může být relativní sucho a teplo). Nestabilní zimy spojené se střídáním teplot, srážek a mrazových dnů v nižších polohách takové rostliny přečkávají s obtížemi.
S odolností vůči zimnímu vysychání souvisí i stálezelenost některých druhů rostlin, např. rododendronů, aukub, libavek (Gaulteria), bobkovišní aj. Pro takové druhy jsou problematické zejména slunné a mrazivé dny, kdy dochází velmi snadno k mrazovému popálení listů.
Určitou roli ve schopnosti přežít zimní podmínky hraje i umístění tzv. obnovovacích, resp. přezimujících pupenů, ze kterých na jaře raší nové výhony či letorosty. Rostliny, u kterých nadzemní část na podzim odumírá a které přečkávají zimu v podobě listové růžice s vrcholem chráněným mrtvými listy víceméně na úrovni půdy (většina trvalek), mohou přežívat nepříznivé zimní podmínky lépe (zejména hlubší pokles teplot) než např. polokeře typu levandule, svatolíny, šalvěje lékařské či některé mateřídoušky, kde jsou obnovovací pupeny nad zemí a např. riziko poškození dlouhými holomrazy je vyšší.
Jednou z nejdůležitějších vlastností ovlivňující zimovzdornost rostlin je jejich schopnost vyrovnat se s různými vlhkostními poměry během zimy. Přílišná vlhkost škodí často více než nízké teploty. Zejména mnohé původem středozemní druhy rostlin a druhy z vyšších nadmořských výšek či z oblastí, kde je v zimě nižší úhrn srážek, snášejí zimní přemokření velmi špatně a častým důvodem zimního odumírání jsou spíše hniloby kořenů či kořenových krčků než samotné poškození mrazem. Proto je jako podmínka dobré zimovzdornosti často zmiňována dobře drenážovaná půda. Mnoho horských rostlin totiž daleko lépe roste např. v kamenné suti či štěrku než v běžné zahradní zemi.
Nelze opomenout ani vlastnosti rostlin samých, tedy zda se opravdu jedná o rostliny vytrvalé nebo jednoleté, dvouleté či krátkověké. Není výjimkou, že jako trvalky jsou často nabízeny druhy a především odrůdy rostlin, jejichž zahradnické použití se díky např. jednostranně zaměřenému šlechtění posunulo spíše mezi letničky nebo krátkověké byliny. Typickým příkladem mohou být třeba nové hybridy krásnooček (Coreopsis) nabízející pestrou a donedávna takřka neznámou paletu barev ovšem často za cenu velmi nespolehlivé zimovzdornosti.
Velmi často jsou jako trvalky prezentovány velkokvěté zahradní kultivary dračíků (Penstemon), mnohé svíčkovce (Gaura), pastelově zbarvené odrůdy agastache (Agastache), kokardy (Gaillardia), některé lobelky (Lobelia), některé levandule (především Lavandula stoechas) a mnoho dalších.
Za vytrvalé rostliny jsou někdy vydávány i druhy krátkověké či dokonce dvouleté. Příkladem mohou být např. odrůdy divizen s barevnými květy (Verbascum), náprstníky (Digitalis), Ratibida columnifera nebo třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba), ta konkrétně po odkvětu odumírá a pokud si ji chceme na zahradě zachovat, pak je dobré nechat ji na místě přeset nebo posbírat osivo a napěstovat si nové rostliny.
Odlišnosti mezi jednotlivými odrůdami a druhy okrasných rostlin řada příznivců pěstitelství neřeší. Příkladem může být třapatka (Rudbeckia). V tomto početném rodu lze nalézt druhy pěstované především jako letničky (R. hirta), krátkověké, resp. dvouleté byliny (R. triloba), ale i spolehlivě vytrvalé a dlouhověké druhy, rostoucí na stanovišti mnoho let (R. fulgida).
Jiným příkladem může být rozmarýna (Rosmarinus) a to především odrůdy s možností celoročního pěstování na venkovním stanovišti. Relativně zimovzdorných kultivarů není příliš mnoho (jde např. o odrůdy Arp, Blue winter, popř. Miss Jessip´s Upright). Jejich vizuální odlišnost není od jiných rozmarýn zřejmá (pokud tedy pomineme plazivě či převisle rostoucí kultivary). O to důležitější je tedy znát jméno odrůdy. Ovšem i zde platí, že zimovzdornost těchto odrůd není absolutní a nelze je považovat za rostliny pro každé stanoviště. Potřebují chráněné místo, mimořádně dobře drenážovanou půdu a minimum zimní vlhkosti. Na škodu není ani lehký zimní kryt suchým listím a popř. chvojím proti přímému slunci.
Určitě se vyplatí nakupovat rostliny u důvěryhodných zdrojů, ideálně lokálních producentů, kteří sami rostliny množí, vědí, co pěstují a jaké mají rostliny nároky. Pokud prodejce není schopen poskytnout relevantní informaci a nabízí především překupované či dovozové zboží, u kterého chybí bližší popis, pak bývá lepší se takové nabídce vyhnout.
Foto autor
Pobřežní rostliny až na výjimky potřebují dost vláhy. Snesou dočasné zaplavení. Ale hlubší voda zahradního jezírka jim obvykle neprospívá.
Rod Gaura se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně se přikláním k používání botanického jména gaura, které dobře zní také v češtině.
Rod Verbena, česky sporýš, zahrnuje přes 250 druhů bylin, polokeřů a keřů. Některé z nich lze s úspěchem pěstovat i v českých podmínkách.
Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
V Česku jsou rozšířeny všechny kmeny šarky švestky, které napadají všechny druhy modrých peckovin, meruněk a broskvoní. Virus je přenášen mšicemi, dále je šířen ovocnými výpěstky – rouby a očky, vegetativně množenými podnožemi.
To zimní téma a udržitelnost rostlinek je zajímavé, možná by si zasloužilo více podrobností, klidně i pro každou rostlinku zvlášť + KONKRÉTNÍ TIPY třeba pro nějaké zakrývání? Víme že záleží hodně na odlišnostech v rámci jediného rodu…
Ještě jeden související text je zdá se tady: https://izahradkar.cz/zahrada/okrasne-rostliny/kvetiny/ktere-oblibene-druhy-rostlin-ze-stredozemi-krasli-ceske-zahrady/