O vzhledu plavínu nejlépe hovoří jeho vědecké jméno Nymphoides. Tedy: leknínu podobný. Plavín opravdu připomíná lekníny, ale není z jejich rodu.
Pečlivý pozorovatel při bližším pohledu na květy odhalí příbuznost plavínu s hořci a vachtou. Tuto příbuznost potvrzuje i společný obsah hořkých látek (alkaloidů) ve všech částech těchto rostlin.
Plavíny jsou podobně jako lekníny vodní rostliny, které koření plazivým oddenkem ve dně, zatímco na hladině okouzlí plovoucími okrouhlými až vejčitými listy. Nápadné jsou hlavně svými žlutými nebo bílými pětičetnými květy vyrůstajícími ve svazečcích. Jejich korunní lístky často na okrajích zdobí třásnité lemování. Opylovány jsou hmyzem. Po odkvětu rostliny vytvářejí vejcovité tobolky, z nichž se po roztrhání uvolňují zploštěná semena s tvrdým osemením.
Plavín štítnatý (Nymphoides peltata) v květu
Ve světě roste více než 25 druhů plavínů. Většinu z nich nacházíme v tropických a subtropických oblastech na obou polokoulích. V naší přírodě se v teplejších oblastech můžeme vzácně setkat pouze s euroasijským plavínem štítnatým (Nymphoides peltata), jehož zlatožluté květy svítí nad vodní hladinou rybníků od července do konce září.
Květy zdobí hladinu od léta do začátku podzimu
Vzácnost plavínu štítnatého je dána nedostatkem vhodných stanovišť. Vyžaduje mělké, živinami středně bohaté neutrální až slabě zásadité vody a dno s pevným substrátem. Dříve se vyskytoval hojněji především v rybnících, ale i v mrtvých ramenech a tůních podél větších řek. V současné době je většina jeho původních stanovišť zničena a zbývající lokality výskytu jsou ohroženy zvýšením množství živin v povrchových vodách, zazemňováním a vysoušením tůní. V České republice je chráněný zákonem.
Plavín je vhodný spíše do nižších a středních poloh, neboť ve vyšších polohách vymrzá. Vyžaduje osluněná stanoviště, snáší sice polostín, ale nejlépe kvete na přímém slunci. Za jasného dne květy rozkvétají hned ráno, pokud je zataženo, nebo je rostlina umístěna ve stínu, pak se květy otevírají až kolem poledne.
Plavín štítnatý (Nymphoides peltata)
Roste v hloubkách až do 200 cm, ale nejlépe se mu daří ve vodě 50–150 cm hluboké. Nicméně je schopen přečkat i letní nebo zimní přechodné vyschnutí substrátu. Pro správné zakořenění potřebuje pevné dno bez silné vrstvy organického bahna.
Voda by měla být živinami středně bohatá, rostliny snáší i mírné zasolení. Důležitý je rovněž dostatečný přísun vápníku. Neroste však ve vodách s vysokým obsahem síranů a nadměrným množstvím dusíku. Zimu plavín přečkává díky svým článkovaných tenkých oddenků v bahně. Při zimování na sucho je potřeba povrch substrátu přikrýt dostatečnou vrstvou například listí, aby oddenky nevymrzly.
Plavín rozmnožujeme nejčastěji vegetativně, nejlépe na jaře nebo v létě dělením trsů. Při množení semeny je důležité, aby semena nevyschla, protože potom přeléhají. Hned po rozpadu tobolek semena vyséváme do vlhkého substrátu. Semena klíčí na jaře, mladé rostlinky vyžadují průhlednou mělkou vodu. Jejich vývoj v dospělou rostlinu je velmi rychlý, rostlina může kvést a plodit v roce, ve kterém vyklíčila ze semene.
Semena plavínu se uvolňují na hladinu
Za příznivých podmínek se plavín rychle rozrůstá, takže v menších nádržích je potřeba ho podle potřeby vytrhávat.
Kromě plavínu štítnatého můžeme zkusit pěstovat i některé cizokrajné druhy. Zajímavou rostlinou je například severoamerický plavín vodní (Nymphoides aquatica). Kvůli ztlustlým oddenkům se zásobními látkami se mu říká banánová rostlina. Lze ho získat také v akvaristických obchodech.
Nově klíčící banánovité hlízky a dceřiná rostlina plavínu vodního
Velmi pěkný je i další severoamerický bíle kvetoucí drobnější plavín Nymphoides cordata. Oba lze velmi snadno množit listovými řízky, nebo pomocí dceřiných rostlinek, které se tvoří po odkvětu na květních stopkách. Tyto druhy mohou zdobit nádoby s vodou nebo zahradní jezírka v letním období, oba je však nutné přezimovat při teplotách nad 5 °C.
Některé druhy plavínů jsou dokonce jedlé, v Asii se z nich připravují saláty, proto se záměrně pro tyto účely pěstují.
Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Třeboň
Foto autorka
Pobřežní rostliny až na výjimky potřebují dost vláhy. Snesou dočasné zaplavení. Ale hlubší voda zahradního jezírka jim obvykle neprospívá.
Vlastní minulost šíleného pěstitele masožravých rostlin mě přivedla k nápadu využít relativně velký objem bývalého jezírka pro rašeliniště.
Představte si hladinu lesklou jako zrcadlo, ve které se odráží nebeská klenba. Po ní plují krásné květy leknínů mezi vějířem splývavých zelených listů.
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
