Květiny Karla Čapka: fuchsie, juka, klívie, bromélie, azalky…
6. 1. 2023Jako mladý zahradník měl Petr Herynek, botanik a bonsajista, příležitost navštívit zahradu u vily Karla a Josefa Čapka v Praze na Vinohradech.
Klasické vzpřímené nebo převislé pelargonie zdobí domy a zahrady v takové míře, že poněkud zastiňují existenci muškátů s atraktivně zbarvenými listy.
Pestrolisté pelargonie se těší velké oblibě ve Velké Británii, v Nizozemsku, ve Švédsku, v USA a Austrálii.
Vedle běžného zeleného odstínu se listy vyšlechtěných pelargonií vyskytují také v bílé, žluté, žlutozelené, růžové, červené, vínové, bronzově hnědé až téměř černé barvě. Barevnost těchto pelargonií násobí fakt, že listy mohou být jedno-, dvou-, tří-, dokonce i čtyřbarevné.
V této skupině jsou zahrnuty kultivary s nejpestřejšími listy, které se vyskytují téměř ve všech skupinách muškátů. Ty se rozdělují na pelargonie:
Asi jedinou skupinou, u které nebyl vyšlechtěn panašovaný kultivar, je skupina formosum – prstolisté.
Nejvíce pestrolistých kultivarů je mezi zonalkami a stellary, kde se někdy pro větší přehlednost rostliny dále dělí:
U ostatních skupin pelargonií jsou panašované kultivary omezeny na listy s bílým nebo žlutým lemem, případně melírováním.
Zajímavé vybarvení listů u zlatolistých kultivarů je způsobeno sníženým množstvím chlorofylu v pletivech rostlin. Z tohoto důvodu se mnoho pěstitelů zbytečně obává, že jsou tyto rostliny choulostivé. Je sice pravda, že rostliny z výsevu zpočátku oproti těm s klasickým zeleným olistěním rostou pomaleji, ale řízkovanci a dospělé rostliny se svým zelenolistým kolegyním rychlostí růstu i odolností zcela vyrovnají.
Pěstujeme je jako klasické pelargonie, jen je vhodnější je umístit mimo největší polední úpal. Nehrozí zde sice popálení listů, jako je tomu například u zlatolistých jilmů nebo pustorylů, ale rostliny zde ztrácejí své atraktivní zlaté zbarvení listů, které se mění na světle zelené. Podle mých zkušeností se udrží zlatá barva na listech nejlépe na vzdušném místě s východní orientací.
Raritou mezi zlatolistými pelargoniemi je převislá miniatura Golden Baby. I když tato rostlinka patří mezi peltatum hybridy, což jsou oblíbené převislé pelargonie, neudělá žádný převis, ale jen kopeček miniaturních lístků a květů.
V roce 2011 se v mém výsevu botanického druhu Pelargonium cucullatum vyskytl jeden semenáč, který se také pyšní atraktivním zlatým olistěním. Dokonce předčil své zelenolisté sourozence v rychlosti růstu a vitalitě, což je u zlatolistých rostlin zcela výjimečné. Tuto varietu jsem nazval Golden Petrei.
Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou pelargonie zonale Black Velvet ze šlechtění Ing. Otky Plavcové z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. I když tuto skupinu Ing. Plavcová nazvala hnědolisté pelargonie, mají tyto rostliny ve skutečnosti listy téměř černé se slabým zeleným lemem.
Dalšími, i když méně rozšířenými, jsou Rozárky, které jsou vlastně plnokvětými sestrami pelargonií Black Velvet. Dále se toto zbarvení vyskytuje také u několika kultivarů stellarů a pracuje se na šlechtění hnědolistých pelargonií formosum a peltatum.
Mají stejný původ jako jejich černolisté kolegyně, jen listy jsou díky nižšímu obsahu chlorofylu bronzově hnědé se zlatým okrajem. I takto zbarvené pelargonie jsou ve skupinách zonale a stellar.
Rostliny z této skupiny měli donedávna listy jen v klasické zelené barvě, ale zcela nově byly vyšlechtěny i ve zlatolistém provedení, vždy se slabým tmavým pruhem u okraje listu.
V Česku se pěstují především pelargonie, které jsou opět dílem Ing. Plavcové. Jsou to odrůdy ze série Rokoko a Kees Sahin. Dalšími kultivary s touto kresbou, které nechybějí ani ve sbírkách českých pěstitelů, jsou Preston Park a Maureen. Ve zlatolistém provedení byly vyšlechtěny kultivary – Rozárka Zlatolistá a Petrei Golden Lace.
Další skupinou pelargonií, které mají zajímavě vybarvené listy, jsou rostliny s tzv. motýlí kresbou. Okraj listu je zbarven zeleně, uprostřed je skvrna ve tvaru motýlích křídel v krémové, žluté nebo žlutozelené barvě. Nově byly tyto pelargonie vyšlechtěny i v tmavolisté formě, kde je kresba bronzově hnědá.
Velmi atraktivní skupinou jsou i pelargonie s tzv. krokodýlí kresbou na listech. V tomto případě se však nejedná o výsledek šlechtění v pravém slova smyslu, ale o zajímavý následek „nakažení“ rostliny virovou chorobou, která se projevuje krémově žlutým zbarvením žilnatiny listů.
Rozhodně však není nutné se obávat samovolného přenosu tohoto viru na jiné rostliny, neboť k tomuto jevu může dojít pouze po naroubování krokodýlí rostliny na „zdravou“ nebo obráceně.
Specializovaná základní organizace Českého zahrádkářského svazu Pelargonie vznikla v lednu 2003 a sdružuje pěstitele všech skupin pelargonií. Vítán je tu každý, kdo pelargonie obdivuje nebo aktivně pěstuje a to bez ohledu na to, zda má několik rostlin za oknem nebo plný skleník.
Vedle přátelské atmosféry si členové cení možnosti vystavovat své pelargonie a získávat další na muškátových burzách, navštěvovat tuzemské i zahraniční pěstitele a dozvídat se aktuální novinky z oboru své záliby.
Foto autor
Sasanka japonská (Anemone japonica = A. hupehensis) je krásná na podzim kvetoucí trvalka, asi metr vysoká s jednoduchými nebo i plnými květy velkými v průměru 4 až 5 cm. Většinou v jemných růžových odstínech.