Teplé oblasti Jižní, Střední a Severní Ameriky jsou domovinou asi šedesáti druhů aksamitníků. Do Evropy je dovezli Španělé v 16. století a od té doby byly vyšlechtěny stovky kultivarů.
V Česku se pěstují aksamitníky (Tagetes L.), které pocházejí z Mexika. Vědecký název se odvozuje od etruského boha úplňku a blesku, Tagese. Aksamitníky, které patří k nejznámějším letničkám, jsou známy i pod lidovými názvy, např. afrikán nebo smradlavý karafiát. Vyznačují se odolností, snadným pěstováním i možností výsadeb do volné půdy i nádob, např. na terasách a balkonech.
Aksamitníky, někdy nazývané i afrikánky nebo smraďošky, vědci pojmenovali podle etruského boha Tagese
Aksamitníky jsou v našich zeměpisných šířkách jednoleté keříčkovité byliny, které dosahují výšky 10–100 cm. Kvetou v různých odstínech žluté nebo oranžové barvy, hybridy i dvoubarevně a to nepřetržitě od května do října.
Aksamitník vzpřímený nebo též rozkladitý (Tagetes erecta nebo patula)
Starší kultivary se vyznačují tmavě zelenými peřenodílnými listy a silně aromatickým pachem, který může být některým lidem nepříjemný. Má ale jednu výhodu – odpuzuje některé škůdce, například molice. Nově vyšlechtěné kultivary jsou již bez tohoto výrazného pachu nebo je jen slabý.
Aksamitníkům se daří na slunných místech, pokud možno chráněných před větrem a deštěm, ale dobře snášejí i horší podmínky. Na vlhčích místech lákají plže, protože patří k jejich oblíbené potravě. Květy aksamitníku jsou jedlé i pro člověka, ale vzhledem k charakteristickému pachu nejsou příliš využívány. Do kuchyně se spíše hodí speciální kořeninové druhy, např. Tagetes tenuifolia či T. minuta, které se v Peru používají jako koření.
Kořeninový druh aksamitníku Tagetes tenuifolia
Foto Miloš Kožešník; Pixabay
Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Navzdory značné odolnosti aksamitníku vůči choroboplodným zárodkům a škůdcům se občas stane, že jejich vzhled neodpovídá naší představě. Které příznaky signalizují nemoc nebo parazita?
Některé rostliny podněcují svými tvary listů, květů či semeníků lidskou fantazii a dávají tak vzniknout novým lidovým názvům. Není tomu jinak ani v případě, kdy naši předkové hledali výstižný název pro Clerodendrum thomsoniae.
V době, kdy kvete, je už jaro v plné síle, přesto připomene zimní radovánky. Kalina obecná tvoří květenství podobné sněhové kouli.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
