Ocúny patří k nejvýraznějším podzimním květinám, které dokáží rozzářit zahradu, když většina rostlin už odpočívá.
Když se řekne podzimní květiny, vybaví se nám často právě ocúny. Nejnápadnějším zástupcem je ocún jesenní (Colchicum autumnale), který je jedinou domácí cibulovinou, která kvete na podzim. Přestože květy ocúnů nejčastěji bývají růžově fialové nebo bílé, existují i druhy s neobvyklým zbarvením, například žlutý Colchicum luteum z hor střední Asie. Některé druhy ocúnů ale vykvétají už brzy zjara hned po tání sněhu.
Ocúny se řadí do čeledi ocúnovité (Colchicaceae), kam patří i byliny pěstované občas jako stínomilné trvalky (Disporum, Uvularia) nebo popínavé tropické liány (Gloriosa). Rod Colchicum je pestrý – ocúny rostou na vlhkých loukách, v horách, ale i ve středomořských křovinách nebo skalních štěrbinách.
V zahradách se nejčastěji pěstují podzimní odrůdy. Už renesanční literatura zmiňuje plnokvěté formy. Dnes je nejznámější odrůda Waterlily s velkými růžovými květy. Objevují se i kultivary Plenum, Alboplenum, Giant nebo Violet Queen. Podzimní ocúny jsou nenáročné – potřebují běžnou zahradní půdu, dostatek světla a v době růstu vláhu. Snadno se rozrůstají a bohatě kvetou.
Drobnokvěté druhy jsou podobné šafránům, krokusům. Šafrány však patří do jiné čeledi, mezi kosatcovité (Iridaceae). I když oba rody mají šest okvětních lístků podobného tvaru, na první pohled se poznají podle počtu tyčinek. Šafrány mají v květu pouze tři tyčinky, zatímco ocúny jich mají šest.
Vedle velkokvětých podzimních odrůd se v zahradách uplatňují i plané druhy. Nejčastěji ocún ozdobný (C. speciosum) s velkými růžovofialovými květy nebo jeho bílá forma Album. Z Kavkazu pochází také Colchicum laetum či přírodní hybrid C. × byzantinum (popsal jej již Carl Clusius v roce 1601), známý svou odrůdou Innocence. Další druhy, jako C. variegatum v jehož květu je šachovnice drobných fialových a bílých skvrn nebo drobné C. arenarium a C. montanum, se hodí spíše na skalky. Drobné druhy pěstujeme obdobně jako jiné drobné cibuloviny. Daří se jim na dobře drenážovaných místech, na skalce na plném slunci.
Jarní druhy jsou drobnější a rozkvétají už krátce po roztátí sněhu. Nejznámější je ocún jarní (Colchicum bulbocodium) s jemnými fialovými květy. V zahradách se uplatní i C. hungaricum Velebit Star nebo C. szovitsii. Tyto druhy lze snadno kombinovat s jinými časně kvetoucími cibulovinami.
Celá rostlina je jedovatá. Smrtelné je požití již 6 g semen či hlíz. Traduje se, že byly pozorovány otravy lidí mlékem u koz, které spásaly ocúnové louky. Kolchicin narušuje dělení buněk. Toho se v malém množství využívá v medicíně, protože působí jako cytostatikum u některých nádorů, a proti zánětům při léčbě dny.
Jarní i podzimní ocúny vysazujeme koncem léta, nejlépe v srpnu. Na místě vydrží i několik let. Snadno se množí vedlejšími hlízami, rostliny dělíme po zatažení v červenci. Hodí se do záhonů, trávníků i skalek, často v kombinaci s trvalkami. Je však třeba myslet na to, že celá rostlina je jedovatá. Obsahuje alkaloid kolchicin, který patří k nejnebezpečnějším rostlinným jedům. V malém množství se využívá v medicíně, ale požití může být smrtelné. Proto s ocúny zacházíme s respektem.
Foto autor
Využijte podzimní měsíce pro výsadbu cibulovin. Na jaře vám pak v plné kráse rozzáří zahradu záplavou barevných květů.
Nejen krásné květem, ale i se zajímavým vegetačním cyklem, nenáročností na stanoviště a prudce jedovaté. To vše v sobě skrývají ocúny.
Ocúny umí překvapit. Některé kvetou na podzim, zatímco listy s plody vytvářejí na jaře. Pozoruhodné vlastnosti rostliny zachycují její lidová jména.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
