Existují atraktivní květiny, které zůstávají ve stínu tradičních i relativně nových oblíbených druhů. Tady je několik tipů na méně populární, leč okouzlující.
Možná trochu známější luhovnice pozdní (Leucanthemella serotina syn. Chrysanthemum serotinum) je sice doma na vlhkých či dokonce podmáčených místech a v lužních lesích, snese však i jiné podmínky. Tvoří vzpřímeně rostoucí stonky a obvykle dorůstá výšky 120–170 cm.
Dobře roste v polostínu i na plném slunci. Vyžaduje ovšem dostatek vláhy, resp. nevysychavou půdu. Na vhodném stanovišti vydrží bez problémů deset i více let.
V nabídkách trvalkových školek bývá občas kultivar Herbstfreude.
Lze ji kombinovat s vyššími trvalkami podobných nároků. Dobře se hodí i mezi vyšší okrasné trávy (Miscanthus, Panicum virgatum).
Množí se snadno jarním dělením trsů nebo zakořeňováním rašících výhonů.
Druh Monarda bradburiana roste v přírodě v oblasti jihovýchodu Spojených států. Mezi hlavní přednosti této zavinutky patří nižší vzrůst (40–70 cm), tmavě zelené listy s kovovým leskem a především výrazně zbarvené květy a listeny.
Dobře se hodí na slunná a sušší stanoviště popřípadě i do míst v mírném polostínu. Vyhovují jí propustné hlinité půdy, ale relativně dobře snáší i půdy těžší s vyšším podílem jílovitých částic.
Původem severoamerický je rovněž zajímavý druh šišák šedý (Scutellaria incana). Dorůstá výšky 60–90 cm a nakvétá bohatě větveným květenstvím nesoucím asi 2–3 cm velké modrofialové (vzácněji i bílé) květy. Kvete v létě (obvykle červen až srpen).
Jde o trsnatě rostoucí vzpřímenou rostlinu. Trsy obvykle tvoří jen několik stonků. Nevytváří tedy příliš zapojené porosty a hodí se spíše do kombinovaných výsadeb s jinými druhy podobných nároků a velikosti.
Velmi dobře snáší i sušší stanoviště na plném slunci či mírném polostínu. Na půdní podmínky není šišák nikterak náročný. Množí se výsevem, popř. i řízkováním či omezeně dělením trsů.
Naopak vlhčí půdy vyhovují sadci Eupatorium coelestinum. Jde o vytrvalou rostlinu, rostoucí v přírodě na východě Severní Ameriky. Vyskytuje se zejména na vlhčích místech a v těžších, humusem bohatých půdách. Zimní měsíce přežívá v podobě podzemních oddenků, jimiž se poměrně rychle na stanovišti rozrůstá.
Dobře se mu daří na plném slunci nebo v lehkém polostínu na výživnějších a nevysychavých půdách. Raší poměrně pozdě a již v prvním roce po výsadbě dokáže zcela pokrýt vysazenou plochu. Dorůstá výšky 80–100 cm.
Z východu Spojených států pochází i boltónie (Boltonia asteroides). Roste na vlhčích prériích a loukách a na březích vodních toků. Bez problémů poroste s většinou vyšších trvalek a trav pozdního léta. Svým vzhledem trochu připomíná rod Aster, což se odráží v anglickém pojmenování false aster, tedy něco jako nepravá astra.
Dorůstá 100–150 cm výšky (podle stanovištních podmínek). Nakvétá během září. Snáší i těžší půdy s vyšším podílem jílovitých částic. Množí se snadno jarním dělením trsů.
Americkým druhem je i třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba). Množství drobnějších, jasně žlutých květenství s tmavým středem se objevuje od konce léta až do poloviny října. Jde o druh dvouletý, resp. krátkověký — po odkvětu rostlina odumírá a je potřeba ji nechat na stanovišti přeset nebo si nové rostliny vypěstovat ze sklizených semen.
Třapatka trojlaločná (Rudbeckia triloba)
Výhodou třapatky je, že v trvalkových výsadbách dokáže kolonizovat volná místa a omezuje tak rozvoj plevelných druhů.
Z východní Asie si do tuzemských zahrad hledá cestu hvězdnice nestařcovitá (Aster ageratoides). Jde o poměrně bujně rostoucí hvězdnici s poloplazivými podzemními oddenky , která časem vytvoří husté porosty.
Významnou výhodou je to, že jako málokterá jiná hvězdnice velmi dobře snáší stinná místa. Výška odrůd je 20–80 (100) cm. V kultuře je dostupných několik odrůd s různými barvami květů a velikostí rostlin (např. Adustus Nanus dorůstá jen 20 cm, Harry Schmidt či Ezo Murasaki kvetou fialovými květy).
Na jaře se snadno množí dělením trsů nebo zakořeňováním oddělků.
Aromatickým druhem původem se Středozemí je drobnozel douškolistý (Micromeria thymifolia). V přírodě roste na slunných stráních a kamenitých svazích. Jde o polokeř s dřevnatější bází dorůstající 20–60 cm. Nať silně voní po mátě.
Velmi dobře snáší sušší stanoviště a hodí se např. pro přírodně pojaté záhony bylin a suchomilných, nízkých trav (např. Festuca). Na vhodném stanovišti se dokáže sám přesévat a udržovat. Ve Středozemí se používá jako léčivá rostlina i jako koření.
Foto autor
Kvetou od podzimu do předjaří a provázejí člověka po staletí. Byla by však škoda, kybychom brambořík považovali jen za sezonní dekoraci.
Vysadit trvalky inspirované jejich prérijním původem patří k trendům zahradní tvorby. Díky rozmanitosti druhů lze sestavovat různorodá společenstva.
Rod Gaura se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně se přikláním k používání botanického jména gaura, které dobře zní také v češtině.
Říká se: Kdo miluje květiny, má rád i lidi. O Boženě Němcové, která milovala své děti, rozdávala radost a lásku všem lidem kolem sebe, ale i květinám, to platí dvojnásob.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
Třapatka „prairie glow“ má tendenci vytvářet každý rok spousty originálních mutantů a objevovat se na šílených místech, hlavně ve spárách dlažby. a ta poslední mi odkvetla na konci listopadu. Monarda je ďas, který se rozrůstá jako rakovina rychlostí hluchavky v mokru. a ještě stonky spadnou na zem… kdo taky viděl metr dvacet vysokou hluchavku stát vzpřímeně… voní naprosto neskutečně po citronu. a zvládne sucho, vlhko, slunce, stín. jedna mi roste pod thují. přesně ten typ nezničitelného ďasa pro zahrádkáře, kterým v záhonku chcípne i kámen.