Co je kulaté, to je hezké. Koulenky jsou takové nejen ve skalce. Některé nízké vytvoří pokryv půdy. Všechny spojuje kulovitý tvar květenství a modrá či šedomodrá barva.
Téměř souměrné, kulovité květenství jednotlivě umístěné na konci květního stonku dalo těmto vytrvalým bylinám a polokeřům české i vědecké pojmenování: Koulenky (Globularia, čeleď Globulariaceae, resp. nyní Plantaginaceae).
Koulenka srdcolistá (Globularia cordifolia), Přímořské Alpy, Francie
Nápadné rostliny mají dřevnatějící oddenek a přízemní růžici tmavě zelených listů, z jejichž středu vyrůstá květní stonek. Barvu květů v odstínech modré a fialové barvy obdivujeme obvykle během května.
Jde o relativně nenáročné skalničky vhodné na plné slunce a velmi dobře drenážované stanoviště. Snášejí poměrně dobře sucho, nicméně dlouhodobě přesychavé stanoviště není optimální. Ideální jsou do skalek, do spár mezi kameny či do suťovišť tvořených drobným štěrkem. Množí se dělením, řízkováním jednotlivých růžic a výsevem v předjaří nebo v zimě.
K nejběžnějším druhům patří koulenka srdcolistá (Globularia cordifolia) rostoucí zejména na vápencových horách střední a jižní Evropy. Je pouze 5–10 cm vysoká a kvete začátkem léta modrofialovými květy (občas se lze setkat i s bílými popř. růžově kvetoucími jedinci).
Koulenka chlupokvětá (Globularia trichosantha) patří mezi nejčasněji kvetoucí koulenky, oproti jiným druhům kvete již v dubnu. Nenáročný a snadno pěstovatelný druh pochází z východního Středomoří.
Koulenka chlupokvětá (Globularia trichosantha)
Častěji pěstovaná je také koulenka obecná (Globularia vulgaris), která poměrně hojně roste i v Evropě. Tvoří husté trsy a květní stonky dorůstající až 30 cm. Kvete opět počátkem léta modrými popř. bílými květy. Svědčí jí teplé a sušší stanoviště s vápencovým podkladem.
Podobné nároky má i koulenka šedavá (Globularia incanescens), která se rovněž občas v kultuře vyskytuje.
Opravdovou miniaturou, kterou ocení zejména pěstitelé skalniček, je pak koulenka nízká (Globularia repens) a zejména její forma pygmea. Její výška je i s květy pouze 2–3 cm. Nároky na pěstování jsou podobné jako u předchozích druhů.
Foto autor
Rod turany (Erigeron) patří mezi velmi početné rody. Více než 300 druhů vytrvalých, ale i jednoletých bylin roste v Severní Americe, Evropě a Asii.
Mezi vytrvalými zahradními květinami je stále co objevovat. Může jít o zajímavé rostliny okrasné květem i listem, ale současně nepříliš rozšířené. Takovými jsou i amsonie.
Na českých a moravských zahradách se zabydlí jen občas. Přitom se většina z nich pěstuje velmi snadno. Díky botanické početnosti patří k chrpám řada zajímavých zahradních rostlin.
Podzim využijeme pro množení zejména takových druhů trvalek, které kvetou na jaře či počátkem léta. Vysadíme je poté tak, aby stihly zakořenit.
