Pryskyřníky jsou nápadné, přirozeně se v mokřadech vyskytující rostliny, které vynikají zejména svými květy.
Pryskyřníky (Ranunculus) patří do stejnojmenné čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Jedná se většinou o vytrvalé byliny rostoucí v mokřadech. Zimu přečkávají v podzemních, obvykle horizontálních oddencích.
Listy mají střídavé, často leskle zelené, jednoduché nebo různě dělené. Květy jsou jednotlivé nebo v jednoduchých květenstvích, často velké, pravidelné a pětičetné. U druhů vyskytujících se v Česku jsou květy žluté nebo bílé. Plodem jsou jednotlivé zobánkaté nažky uspořádané na vyklenutém květním lůžku.
Citliví jedinci by měli být při styku s touto rostlinou ve střehu. Všechny druhy pryskyřníků jsou totiž jedovaté. Obsahují alkaloidy, které při dotyku mohou vyvolat puchýře. Sušením se ale jedovatost ztrácí. Navíc mají palčivou chuť, proto nejsou většinou dobytkem spásány.
Pryskyřník plamének (Ranunculus flammula)
Tento evropský pryskyřník je nejčastějším druhem pěstovaným na březích zahradních jezírek. Jeho lodyhy dorůstají 20–50 cm. Tvoří krátké oddenky, takže břehy jezírek rychle nezapleveluje.
Pryskyřník plamének má jednoduché kopinaté až podlouhlé, celokrajné, nebo mělce zoubkaté, živě zelené listy a leskle žluté květy o průměru kolem 1 cm. Kvete od května do konce září.
Vyžaduje vlhké písčité neutrální až kyselé půdy. Dobře snáší mělké zaplavení vodou. Nejlépe prosperuje na plném slunci. Rozmnožuje se snadno dělením trsů.
Při okrajích zahradních rybníčků nebo potoků působí velmi dekorativně, zejména v kombinaci s pomněnkami. Barevně oživí výsadby nízkých ostřic například při březích nádrží. Je to rostlina vhodná i do menších zahrad a jezírek, kde nejlépe vynikne jako solitéra nasazená v zapuštěném koši v mělké vodě jezírka.
Je největším tuzemským pryskyřníkem. Duté nevětvené nebo jen v horní části chudě větvené lodyhy dorůstají 60–130 cm. Listy jsou podobného tvaru jako u předchozího druhu, jen větší a sivozeleně ojíněné. Od června do září ho zdobí miskovité, zlatožluté, lesklé květy o průměru 2–4 cm. Zimu přečkává v dutých, článkovaných, podzemních oddencích.
Pryskyřník velký (Ranunculus lingua)
Roste vzácně v teplejších oblastech na okrajích stojatých a mírně tekoucích vod, v mělkých tůních, slepých ramenech řek a bažinách. Je zákonem chráněný.
Pěstuje se přírodní druh nebo kultivar Grandiflorus, který upoutá květy o průměru až 6 cm. Vysazujeme ho na břehy nádrží i do mělké pobřežní zóny až do hloubky 20 cm. Vhodným substrátem je směs písku, rašeliny a zahradní zeminy. Nejlépe prosperuje na plném slunci, snese však i polostín. Množí se snadno dělením trsů.
Vzhledem ke své velikosti je vhodný spíše do větších jezírek. Může doplňovat výsadby rákosů, skřípin, nebo šáchorů, tvořit podrost pod vrbami, nebo porůstat mělké pobřežní vody nádrží. Pokud chceme zamezit jeho rozrůstání do okolí, pěstujeme ho raději v ponořeném kontejneru.
Rostliny jsou dosti křehké, proto na větrnějším stanovišti potřebují někdy oporu. Na podzim po zmrznutí, nebo brzy na jaře ostřiháme u země suché lodyhy. Nové rostliny znovu vyrazí z oddenků.
Pěstovat ho můžeme jako statnou trvalku dorůstající až 70 cm. Daří se mu především ve vlhkých partiích zahrad. Upoutá hlavně na konci jara a začátkem léta až 3 cm širokými bílými květy, jeho listy jsou sytě zelené, hluboce dlanitě členěné.
Jeho přirozeným stanovištěm jsou lesní i luční horská prameniště. V zahradě ho můžeme nasadit na břeh potůčku, ale může také porůstat vlhké svahy nebo tvořit podrost stinné, vlhké části zahrady s dominancí dřevin. Nesnáší trvalé zamokření. Naopak vyžaduje propustné kyselé substráty s vyšším podílem rašeliny.
Pryskyřník omějolistý (Ranonculus aconitifolius)
Množí se nejlépe dělením trsů na podzim. Pěstuje se v přírodní formě, ale oblíbený je i plnokvětý kultivar Flore Pleno.
Díky svým rychle rostoucím poléhavým kořenujícím lodyhám se snadno rozrůstá a v přírodě je hojně rozšířen. Jde o nenáročnou trvalku vhodnou spíše do vlhkých přírodních partií zahrad, kde může porůstat stinná nebo sešlapávaná místa, na kterých se ostatním rostlinám nedaří. Jinde působí spíš jako nepříjemný plevel.
Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens)
O něco méně rozpínavé jsou jeho kultivary, například plnokvětý Pleniflorus nebo na listech stříbrně panašovaný Buttered Popcorn.
Hojně prodávaný druh ideální pro mírně vlhká stanoviště. Z uvedených druhů je nejméně adaptovaný na zaplavení. Snáší jen krátké přeplavení vodou. V přírodě je to nejhojnější pryskyřník rostoucí na loukách. Je to nenáročná, trsnatá, kolem 60 cm vysoká, štíhlá trvalka s dlanitě dělenými listy a v přírodní formě zlatožlutými květy.
Do trvalkových záhonů se hodí kultivary s různými odstíny květů:
Pryskyřník Flore Pleno
Tento druh velmi pěkně působí v okolí rybníčků a potoků i v extenzivně sečených trávnících přírodních zahrad. Množí se snadno dělením trsů nebo semeny.
Mokřadní pryskyřníky jsou rostliny odolné a jen zřídka trpící chorobami. Za příliš suchého počasí jsou občas napadány mšicemi. Zejména jejich květy a poupata. Listy mohou v horkém létě trpět padlím.
Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Třeboň
Foto autorka a P. Hanzelka
Svými nafialovělými květy, které tvarem připomínají svíce, kyprej zdobí mokřady a současně láká nespočet motýlů a včel.
Mezi vodní a mokřadní kapradiny kořenící ve dně zahradního jezírka patří například marsilka čtyřlistá nebo míčovka kulkonosná.
Přesličky zatím patří v našich zahradách ke zřídka pěstovaným rostlinám, přestože působí velmi dekorativně a jejich pěstování není složité.
O vzhledu plavínu nejlépe hovoří jeho vědecké jméno Nymphoides. Tedy: leknínu podobný. Plavín opravdu připomíná lekníny, ale není z jejich rodu.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
