
Lalokonosci: nebezpeční škůdci zahradních plodin
14. 2. 2023Lalokonosci, dospělci i larvy různých druhů, se vzhledem ke svému dlouhému vývoji vyskytují na zahradách prakticky celý rok.
Aby nás těšily svým postupně prorůstajícím květenstvím v několika patrech nad sebou, potřebují mokřadní prvosenky vždy stále vlhkou půdu.
Rod prvosenka (Primula) patří bezesporu mezi zahradnicky nejvyužívanější vytrvalé rostliny. Asi se nenajde žádný zahrádkář, který by nějakou prvosenku někdy nepěstoval.
Celosvětově je známo více než 500 druhů těchto nádherných rostlin a v současnosti také mnoho stovek či dokonce tisíců nejrůznějších zahradních odrůd. V přírodě roste nejvíce druhů na loukách a horských stanovištích střední a především východní Asie.
Z této oblasti pochází rovněž skupina prvosenek, které spojují velmi specifické stanovištní podmínky: obvykle stále vlhké až podmáčené horské louky a do určité míry také botanická příbuznost. Mnohé z těchto mokřadních druhů patří do tzv. sekce Candelabra (nyní správněji Proliferae).
Ze zahradnického hlediska je to velmi efektní vlastnost, která kromě jiného prodlužuje celkovou dobu kvetení. Česky jsou někdy mokřadní prvosenky označovány jako tzv. patrovité prvosenky.
Do zahradní kultury si našla cestu celá řada těchto silně vlhkomilných druhů, přesto se s nimi na zahradách setkáváme relativně méně často než s jinými prvosenkami. Souvisí to s velmi specifickými nároky na zahradní stanoviště, protože jde o rostliny převážně z nevysychavých až podmáčených horských luk, okrajů vodních toků, pramenišť apod.
Tyto nároky na stálou vlhkost si pak samozřejmě přenášejí i do kultury a nejsou schopny růst na místech, která by, byť i krátkodobě, vysychala. Ideálním zahradním stanovištěm je stále velmi silně vlhká až podmáčená půda.
Jedná se např. o přirozený mokřad, okraje zahradních jezírek a potůčků, rašeliniště apod. I když dávají přednost půdám kyselejším či neutrálním s vyšším obsahem organických látek, tolerují ve většině případů i půdy těžší, s vyšším podílem jílovitých částic. Lze je pěstovat na stinném, polostinném, ale i zcela osluněném stanovišti.
Zásadní podmínkou, a to především na plně osluněných místech, je výše uvedená podmáčenost substrátu. I velmi krátkodobý nedostatek vody vede k rychlému zavadání listů.
Vysokohorské druhy např. P. sikkimensis nebo P. secundiflora hůře snášejí přílišná letní vedra. Z toho důvodu je přeci jen vhodnější spíše místo polostinné s odklonem od přímého poledního slunce.
Rostliny množíme především výsevem semen. Osivo můžeme vysévat již v zimě a ponechat jej několik týdnů venku. Toto chladné období napomáhá vzcházení. Na vhodném stanovišti se mnohé druhy přesévají i samy.
Reálné, ale nepříliš efektivní je rovněž dělení trsů brzy na jaře nebo po odkvětu. Obecně se jedná o rostliny spíše krátkověké, žijící 3–5 let. Proto je dobré vždy nechat nějaká zralá plodenství, aby došlo k přesetí semen a rostliny se tak na místě udržely více let samy.
Co se týká případných chorob a škůdců, mohou rostliny ohrožovat především larvy brouků lalokonosců, které dokážou kořeny zcela okousat. K tomu ale dochází spíše při předpěstování rostlin v kontejnerech nebo na místech s vyšším obsahem humusu a pouze v běžně vlhkém substrátu. V opravdu silně podmáčené půdě se lalokonosci obvykle nevyskytují.
Nejvýznamnějším a nejčastěji pěstovaným druhem této skupiny prvosenek je prvosenka japonská (P. japonica), původem z japonských ostrovů. Pokud má dostatek živin a vody, může dorůstat 60–80 cm a tvořit 5–7 pater květů nad sebou.
Mezi často pěstované odrůdy patří např:
Velmi podobné druhy jsou:
Blízce příbuzné, s podobnými pěstitelskými nároky, ale již z jiné sekce, jsou pak např.:
Na půdách spolehlivě zásobených vodou a živinami mohou rostliny dorůstat výšky i přes 1 m. Výše zmíněné druhy kvetou obvykle během měsíců května a června.
Relativně nízkým druhem je pak jedna z nejhezčích prvosenek vůbec:
I tyto dva poslední druhy jsou spíše krátkověké a je dobré je nechat na stanovišti přesévat.
Mokřadní prvosenky představují velmi efektní možnost, jak zatraktivnit silně podmáčená stanoviště či okraje vodních prvků na zahradě. Pokud dodržíme jejich základní pěstitelské nároky, tedy především dostatek vláhy, pak patří mezi snadno pěstovatelné a nenáročné zahradní trvalky.
Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav v Botanické zahradě v Praze Troji.
Foto autor
Do této skupiny patří: komule (Buddleja), ořechoplodec (Caryopteris), tavolník (Spirea x bumalda), Pustoryl (Philadelphus) – pokud jsme je již neořezali v předchozím období podle rady z 12. 1. Dále po tomto termínu za vhodného počasí a v období bez