Mečíky neboli gladioly mají původ v jižní Africe. U nás už zdomácněly natolik, že patří k nejoblíbenějším okrasným květinám našich zahrad.
Barevná paleta kvetoucích mečíků
Pokud bychom mečíky zasadili do stínu či většího polostínu, podepíše se to na jejich zdravotním stavu. Nejenže špatně porostou, ale také hůře pokvetou, budou náchylnější k chorobám a budou vytvářet minimum brutu.
Mečíky sázíme do kvalitní zahradní zeminy obohacené kompostem. Další hnojení před výsadbou není nutné. Přihnojujeme až po výsadbě a v průběhu vegetace. Vždy je třeba se vyhnout přímému hnojení dusíkem. Po něm sice vyrostou velké hlízy, ale mají nevyzrálá řídká pletiva a jsou náchylnější k chorobám.
Musíme si uvědomit, že nejlepší květy dávají střední až větší, ale současně vysoké hlízy. Ty ploché, i když obrovské, již tak krásně nekvetou a rychle degenerují.
Nyní ještě máme hlízy ve skladu s optimální teplotou 3–5 °C a pouze kontrolujeme jejich zdravotní stav. V průběhu března zvýšíme teplotu ve skladu, nebo je přeneseme do teplejší místnosti a zbavíme je posledních šupin. Hlízy se tak probudí ze zimní dormance a podstatně dříve kvetou.
Pokud vidíme, že jsou poškozeny sáním třásněnek, provedeme před výsadbou chemickou ochranu doporučovaným insekticidem. Aktuálně dostupné přípravky nalezneme na Rostlinolékařském portálu.
Při výsadbě zdravé hlízy do kvalitní půdy, můžeme chemickou ochranu omezit na boj proti třásněnkám.
S vlastní výsadbou nijak nespěcháme. Oloupaný brut sázíme co nejdříve, hlízy ale sázíme zásadně až do vyhřáté půdy koncem dubna a v květnu.
Hlízy mečíků připravené k výsadbě
Sázíme na samostatný záhon do předem vyrytých brázd. Vzdálenost mezi řádky má být min. 30 cm. V řádku sázíme hlízy tak, aby mezi nimi byla vzdálenost 5–15 cm podle velikosti hlízy. Velké do hloubky 15 cm, menší přiměřeně mělčeji, ale vždy tak, aby se nevyvracely.
Nevhodné je vysazovat mečíky do samostatných řádků. Mečík je totiž skupinová květina, která svými listy vytváří při zemi vhodné mikroklima a chrání půdu před vysycháním a přehříváním. Takto vysazené mečíky lépe rostou a nevyvracejí se na rozdíl od těch vysazovaných jednotlivě.
Loupání brutu
Po výsadbě je důležitá důkladná závlaha. Dostatek vláhy v půdě po celou dobu vegetace je základní podmínkou úspěšného pěstování. Nemusíme zalévat často, ale vždy důkladně, aby se vláha dostala až k primárním kořenům, které jsou v hloubce až 30 cm.
Pro dobrý vývoj květné lodyhy a nové hlízy je rozhodující fáze růstu třetího hlízového listu. V té době se začíná vytvářet sekundární kořenový systém a základy květných pupenů. Rostlina má proto v této fázi největší spotřebu vody a živin. Je to jediné období, kdy můžeme použít rychle rozpustné dusíkaté hnojivo.
Další fáze, kdy stoupá potřeba živin, nastává v červenci. Použijeme ale již jen plné hnojivo typu Cererit, nebo hnojivou zálivku na list.
Po odkvětu již mečíky nehnojíme a omezujeme zálivku, aby rostliny dokončily vegetaci vyzráním nové hlízy.
Správná technika řezu zaručí, že nově vyrostlé hlízy budou kvalitní. Provádí se tak, že zabodneme nůž mezi listy, protneme květný stvol a mezi listy, které tak zůstanou zachovány, ho vytáhneme.
Mečíky pěstujeme také kvůli kráse květin ve váze. Lodyhu odřízneme nožem.
Před sklizní již zásadně nezaléváme. Hlízy sklízíme 3–4 týdny po odkvětu, tedy koncem září a začátkem října. Brut sklízíme co nejpozději.
Po vyrytí listy odlomíme těsně u hlízy. Zásadně nepoužíváme dříve doporučované odstřižení 10 cm nad hlízou. Po odstranění zbytků zeminy hlízy uložíme do teplého, dobře větraného skladu. Jejich rychlé usušení je velmi důležité. Během 14 dnů by se hmotnost hlízy měla zmenšit o třetinu.
Další dosoušení již proběhne při teplotě okolo 20 °C 4–6 týdnů. V té době se mezi starou a novou hlízou vytvoří odlučovací vrstva buněk a lze starou hlízu snadno oddělit.
Není vhodné předčasné ani opožděné oddělování. Hrozí totiž poškození kořenového věnečku nové hlízy. Otevřená rána je pak vstupní branou pro infekci houbovými chorobami. Po odstranění staré hlízy také odstraníme z nové hlízy nejsvrchnější slupku.
Odlamování lodyhy od hlízy
Po dosušení se hlízy uloží na mrazuvzdorné, suché a dobře větrané místo s optimální teplotou 3–5 °C. Zcela nevhodné je ukládat hlízy do sklepa, ke zdroji tepla. Během skladování už jen kontrolujeme zdravotní stav uložených hlíz a těšíme se na jarní výsadbu.
Zahrádkáři se často ptají, kde seženou ty krásné nové odrůdy. V prodejnách a hypermarketech jsou k dostání pouze starší, i když levné holandské odrůdy. Nejlépe je navštívit nějakou výstavu mečíků, a tam si je od vystavovatelů objednat. Tak lze získat krásné odrůdy českých šlechtitelů, kteří patří mezi světovou špičku. Stále více se také prosazují novinky od slovenských šlechtitelů.
Nádherné jsou rovněž odrůdy šlechtitelů ze zemí bývalého Sovětského svazu, jako je třeba Rossija, Mig u Dači, Izabela, Volšebnaja Pora, Falenopsis, Margo, Rajsakaja, Vestočka a řada dalších.
Foto autor a Shutterstock
V srpnu kvete převážná většina mečíků. Jen některé rané odrůdy již v červenci a pozdní v září. Zato během srpna se můžeme denně těšit, co nového vykvete.
Hlíznaté květiny vysazujeme v teplejších oblastech koncem měsíce. Zohledníne i vývoj počasí. Jiřinky a další květiny pak krášlí zahradu po celé léto až do podzimních mrazíků.
Jakmile listy gladiol začnou žloutnout, je čas sklidit hlízy. Do konce září sklízíme velké, nejpozději do poloviny října drobnější.
Po vyrašení prospívá hlíznatým květinám voda, přísun živin a další péče. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
