Svými nafialovělými květy, které tvarem připomínají svíce, kyprej zdobí mokřady a současně láká nespočet motýlů a včel.
Kyprej (Lythrum) je rod asi se třiceti druhy. Pojmenování pochází z řeckého slova lythron, což znamená krev vytékající z rány. Rostliny mají nachové květy a kořen lidé užívali na zastavení krvácení.
Kyprej vrbice dodává břehům vodních ploch nezaměnitelnou barevnost; foto Shutterstock
Centrum rozšíření leží v tropech a subtropech. Několik druhů pochází také z mírného pásu. Najdeme mezi nimi jednoleté i vytrvalé byliny, které jsou často přizpůsobené životu v mokřadech. Ty vytrvalé na bázi často dřevnatí.
Nejčastěji se setkáme s druhy kyprej vrbice (Lythrum salicaria) a kyprej prutnatý (L. virgatum). Za příznivých podmínek rostou velmi rychle a dorůstají více než metr výšky. Listy mají jednoduché, kopinaté a přisedlé na lodyze. Od začátku léta až do mrazu zdobí jejich lodyhy koncové klásky se stovkami drobných růžových kvítků, které rozkvétají od spodu.
Rostliny jsou medonosné. Dokážou do zahrady přilákat velké množství čmeláků, motýlů i včel. Po odkvětu produkují tisíce semen, která jsou schopna již za dva měsíce po vyklíčení tvořit kvetoucí rostliny. Proto je vhodné je po odkvětu ostříhat, aby zbytečně nezaplevelovaly místa, kde je nechceme.
Kyprej vrbice (Lythrum salicaria)
Je rozšířený téměř po celé Evropě. Z pěstovaných druhů je největší. Může dorůstat až dvoumetrové výšky. Lodyha na bázi dřevnatí a postupem času se bohatě větví. V přírodě roste na vlhkých zaplavovaných loukách, březích stojatých i tekoucích vod.
Je velmi přizpůsobivý a snáší stejně dobře střídavě vlhké i bahnité substráty. Nemá speciální nároky na živiny, obsah minerálů ani strukturu substrátu. Je schopen růst v půdách chudých na živiny. Potom jsou však rostliny menší. Dobře snáší i půdy bohaté na dusík. Nejlépe prosperuje v kyselých substrátech na slunných stanovištích.
V zahradách může tvořit dominantu při březích zahradních jezírek nebo porůstat přírodněji pojaté osluněné vlhčí partie zahrad. Pěstuje se v několika kultivarech. K oblíbeným patří:
Je subtilnější vytrvalá bylina, která je svým vzhledem velmi podobná předchozímu druhu. Její štíhlé lodyhy dorůstají délky 50–120 cm. Lodyhy i listy jsou na rozdíl od předchozího druhu lysé. Vyskytuje se přirozeně na vlhkých loukách, nivách větších řek, lužních lesích, příkopech. S tímto kyprejem se setkáte se v kontinentální jihovýchodní Evropě a v Asii až po Bajkal. V Česku roste vzácně na jižní Moravě.
Daří se mu na jílovitých až hlinitých, vlhkých až bahnitých, minerálně bohatých půdách. V létě snáší úplné vyschnutí substrátu. Stanoviště preferuje plně osluněná, ale dokáže růst také v polostínu.
Kyprej prutnatý (Lythrum virgatum)
Někdy se pěstuje v parcích jako okrasná rostlina. Stejně tak může zdobit okraje zahradních rybníčků nebo působit dekorativně ve velkých nádobách. Protože vydrží dlouho kvést, dá se využít jako řezaná květina. K častěji nabízeným kultivarům patří Dropmore Purple se sytě fialovorůžovými květy.
Spíše zajímavým sbírkovým druhem je kyprej yzopolistý (L. hyssopifolia). Drobná, kolem 20 cm vysoká, jednoletá bylina s drobnými růžovými kvítky v úžlabí listů. Přirozeně roste na vlhkých místech v nižších polohách jižní, střední a východní Evropy. V Asii po Altaj. Můžeme ji využít jako drobnou, často samo se vysévající letničku pro vlhká, na jaře zbahnělá, ale v létě vysýchající slunná místa. Vyhovují jí minerálně bohaté substráty, dobře snáší zasolení.
Kyprej yzopolistý (Lythrum hyssopifolia)
Vzhledem ke svému rychlému růstu jsou kypreje většinou odolné proti chorobám a škůdcům. Pouze na příliš suchých místech v létě trpí padlím.
Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Třeboň
Foto Shutterstock a autorka
Pryskyřníky jsou nápadné, přirozeně se v mokřadech vyskytující rostliny, které vynikají zejména svými květy.
Mezi vodní a mokřadní kapradiny kořenící ve dně zahradního jezírka patří například marsilka čtyřlistá nebo míčovka kulkonosná.
Přesličky zatím patří v našich zahradách ke zřídka pěstovaným rostlinám, přestože působí velmi dekorativně a jejich pěstování není složité.
O vzhledu plavínu nejlépe hovoří jeho vědecké jméno Nymphoides. Tedy: leknínu podobný. Plavín opravdu připomíná lekníny, ale není z jejich rodu.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
