Květiny reagují na délku dne, na sklon slunce nad obzorem, na míru slunečního záření. Můžeme si je tedy do zahrady vybírat i podle toho, při jaké intenzitě světla rozkvétají.
Jinými slovy: Bude nás zajímat, zda se květy v plné kráse ukazují slunci na bezmračné obloze, nebo se naopak lépe cítí pod zataženou oblohou, případně, zda čekají, až se zešeří.
Intenzita světla se tak může stát jedním z řady kritérií výběru. Rostliny si nejčastěji vybíráme podle termínu a délky kvetení, barvy květů, vůně, výšky, podle nároků na vlhkost, přínosu pro včely, hmyz, ptáky apod.
Nocenka (Mirabilis), trvalka. Její hlízy po prvním mrazíku opatrně vyryjeme a uskladníme jako jiřiny. Kvete za vlahého počasí navečer.
Za deštivého počasí, za rosy po ránu, navečer po určitém zchlazení vynikají například máky, svlačce, povíjnice, pupalky. Ve vlhčím počasí a navečer voní, září a můry lákají tabáky, plně se otevřou květy nocenek (Mirabilis).
Když bude pod mrakem, nebudou s námi některé květiny mluvit, květy neotevřou. Vlastně ony nejsou nazlobené na nás, ale na slunce, které se před nimi schovává za oblačností. Ta malá sluníčka se prostě neotevřou, dokud slunce nevysvitne, neprohřeje, neosuší rostliny po dešti, ranní rose.
Šrucha
Takovými rostlinami jsou půdopokryvné či plazivé šruchy (Portulaca grandiflora) a kosmatce (Doroteanthus hybr.). Jejich velmi jemné semeno se vysévá na povrch lehkého,písčitého substrátu do truhlíku. Zalévá se opatrně a jen málo, aby v prvních růstových fázích nepodlehly houbovým chorobám kořenů, tzv. padání klíčících rostlin. To se dá omezit doporučenými přípravky, ať už jsou tzv. konvenční nebo biologické.
Šruchy a kosmatce se ven vysazují v době, kdy pomine nebezpečí jarních mrazíků.
Kosmatec má velmi křehký kořen, je třeba dbát, aby se nepoškodil. I šrucha bývá křehká, nesnáší hrubé zacházení. Poté je stačí několikrát zalít a již se jim nemusíte věnovat. Hodí se na suché okraje záhonů, skalky, do truhlíků. V plošných výsadbách se mnoho neobjevují.
Odolávají v pohodě suchu i horku, dokonce se za hladové, suché, slunné stanoviště odmění množstvím krásných zářivých květů. Když však přijde večer nebo podmračené počasí, květiny smutně čekají na lepší světlo se zavřenými květy.
Květiny rodu Delosperma, to jsou krásná sluníčka v barvách modré, růžové, žluté, zlaté i bílé. Zimovzdorné jsou jen na suchém stanovišti.
Podobně vypadají vytrvalé druhy rodu Delosperma. Vysazují se do skalek, dobře drenážovaných míst mezi kameny, na záhon. Nejsou příliš dobře adaptované na naše zimy, kdy se střídá obleva s mrazíky a další pokrývkou sněhu. Ochráníme-li je před zimními srážkami, budou se rozrůstat, vytvářet větší či menší koberečky a bohatě pokvetou.
Delosperma basuticum
Delospermy se množí jak z výsevů, tak i dělením rostlin, zakořeňováním stonkových řízků. Vypadají z dálky jako třeba gazánie, ale květ zblízka říká, že patří do botanické skupiny rostlin kosmatcovitých.
Slunce a teplo milují salvie (Salvia splendens). Pěstují se v mnoha různých barvách, pokud jde o odolnost větru a dešti, nejlépe je zvládají české odrůdy. Sejí se od března na světlém místě pod sklem, vysazují do truhlíků, květináčů, záhonů až po ledových mužích. Pokud jim to slunce umožní, kvetou prakticky od května až do prvních podzimních mrazíků.
Šalvěj zářivá (Salvia splendens); foto Shutterstock,
Aby bohatě kvetly až do mrazíků, je třeba hlavní květenství v době, kdy začíná odkvétat, vyštípnout. Rostlina obrazí větším počtem bočních květenství. Pokud je v nádobě, odvděčí se za občasné přihnojení vitálním růstem a bohatým kvetením. Bez hnojení strádá, žloutne, špatně nasazuje na větvení po odstranění hlavního květenství.
Rád probouzím květiny, o kterých by se dalo říct, že jsou popelkami, či růženkami. Tiše někde spí, než dostanou příležitost. Taková je i slunomilná a teplomilná letnička – godecie či zářivka, letní azalka Godetia grandiflora. Botanicky je nyní řazena do rodu lokanka, ale prodejci osiva na sáčcích a zahradníci se stále drží starší verze. Pokud jde o pěstování, je podobné salviím, jen musíme počítat s tím, že zářivky jsou náročnější na prostor.
Zářivka velkokvětá (Godetia grandiflora) z rodu lokanek
Květiny dorůstají výšky přes 40 cm, od sebe by měly být přibližně 25–30 cm. V hustším zápoji kvetou jen na vrcholech rostlin. Hezky se vyjímají jako vysoký lem záhonů, v kontrastu třeba s letním cypřiškem (Kochia). V průběhu sezony se nemusí po odkvětu řezat jako salvie. Docela dobře obrůstají i při nasazení plodů a semen. Vysazují se po ledových mužích, kvetou do zámrzu. Po výsadbě potřebují až do prokořenění občasnou zálivku, po větších deštích přihnojení hnojivy typu plod a květ.
Vyšší ozdobou skalky nebo suchého záhonu či zídky, jsou gazánie. Jsou příbuzné astrám, mají květenství složené ze dvou typů květů. Jiné tvoří střed, jiné barevný okraj květu.
Gazánie jsou také letničky. Vysévají se buď ve skleníku, nebo do pařeniště, stejně jako šrucha a kosmatec se sázejí až po ledových mužích. Stačí je jen párkrát zalít, aby se ujaly, a poté nepotřebují prakticky žádnou péči.
Gazánie
Tyto květiny se vysazují do suchých zídek, skalek, na okraje záhonů, do truhlíků i do plošných výsadeb. Na trhu jsou semena odrůd vysokých 20–25 cm i skupina vyšších, dorůstajících 40 cm. Vyšlechtěné byly odrůdy s plstnatým rubem i lícem listu, dokonce prý i takové, které květ při podmračeném počasí nezavírají.
Gazánie není tak citlivá na péči. Dobře se vysazuje, ujímají se i slabší rostlinky s potrhanými kořeny. Je i relativně odolnější k mrazíkům. Když přejdou první zářijové nebo říjnové mrazíky gazánie přežívají a mohou dokvétat až do větších listopadových mrazů.
Sluncovka kalifornská (Eschscholtzia californica). Seje se přímo, květinu lze i předpěstovat.
Živé barvy ve žlutých či oranžových odstínech má sluncovka či kalifornský máček, Eschholtzia californica. Nejčastěji se vysévá přímo na stanoviště. Pokud v místě dozraje do semen, objevuje se i v příštích sezonách. To je vhodné na místech, kde pěstujeme například jarní cibuloviny, hlíznaté kosatce. Na jaře zdobí jarní cibuloviny, kosatce a po nich začne růst a vykvétat na živiny a vodu málo náročná sluncovka. Svou jemnou stavbou rostlina ani příliš nestíní.
Foto autor a Shutterstock (1)
Velmi atraktivní květiny s lákavým názvem se do naší vlasti dostaly nejspíše v devatenáctém století. Tvarem květů kejklířky tak trochu připomínají hledíky.
Kdybyste se zeptali některého ze zahrádkářů nebo spíše zahrádkářek, jaké růže pěstují nebo které mají v největší oblibě, většina odpoví: Velkokvěté, no přece ty k řezu, čajovky.
Theodor Gaza, jenž žil asi v letech 1400–1475, se narodil v Soluni, proto měl ve jménu přívlastek Soluňský: Theodorus Gaza Thessalonicensis.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
