O výsadbách vytrvalých zahradních květin stále koluje řada předsudků, omylů a nepřesných informací.
Pravděpodobně nejrozšířenějším omylem je tvrzení, že výsadby vytrvalých zahradních květin jsou ve srovnání například s okrasnými keři nebo údržbou trávníků daleko pracnější. Mnozí se domnívají, že výsadby nebudou hezké bez stálé péče, jako je pletí, okopávka, zálivka, stříhání odkvetlých květů, odstraňování usychajících listů a další.
Je samozřejmě pravda, že květinové výsadby mohou být pracné, ale obvykle jsou pracné tehdy, pokud byly už při založení opomenuty některé důležité postupy nebo opatření.
Ale současně nelze tvrdit, že výsadby trvalek jsou zcela bez práce, to určitě ne. Po správném založení však po většinu vegetační doby příliš zásahů nevyžadují. Nejpracnější obvykle bývá pouze sestřihnutí odumřelé nadzemní hmoty. To lze ale rozložit do zimních měsíců, kdy na zahradě příliš jiné práce není.
Aby nám trvalky přinesly převahu radostí a jen minimum potřebné péče, měli bychom především vědět, co sázíme a co můžeme od rostlin očekávat. Vedle jiného je užitečné znát například i to, do jaké výšky rostliny dorůstají, kdy kvetou, jaké jsou jejich požadavky na světlo či vlhkost půdy.
Geometrické, ornamentální či větší plochy jednoho druhu jsou na údržbu náročnější než volnější výsadby.
Osazujeme-li nějakou ucelenou plochu, pak by zvolené druhy a odrůdy měly mít podobné stanovištní nároky (potřebu světla, vláhy apod.).
V každém případě je dobré respektovat podmínky vlastní zahrady a vybrat druhy, kterým budou vyhovovat. Bez nutnosti zásadním způsobem upravit půdu či doplnit substrát, rašelinu, písek apod.
Přírodněji pojaté výsadby vyžadují během vegetace méně práce než přísně pojaté ornamentální plochy
Obvyklým způsobem, kterým řada lidí pořizuje vytrvalé květiny, jsou nákupy hezky vypadajících, nakvetlých rostlin na nejrůznějších zahrádkářských výstavách, trzích, v zahradních centrech. Obvykle kupují to, co se jim zrovna líbí, a příliš neřeší, zda se zvolená rostlina hodí do místa, kam ji chtějí vysadit.
Další věcí, která je bezprostředně spojena s pořizováním nových rostlin, je počet kusů vybraného druhu nebo odrůdy. Většinou si lidé pořídí pouze jednu rostlinu, kterou po příchodu domů vysadí – někde na zahradě.
To ovšem obvykle nevede k esteticky příliš zdařilým kompozicím. Pokud je to jen trochu možné, je vhodnější sázet trvalky do menších či větších skupin a začínat alespoň se třemi jedinci od druhu či odrůdy.
Příliš volného místa mezi rostlinami usnadňuje rozvoj plevele
S vlastní výsadbou trvalek je pak spojen další velmi důležitý bod, který ovlivňuje budoucí péči o květinový záhon. Je jím počet vysazených rostlin na danou plochu. V každém případě je lepší založit trvalkový záhon najednou jako ucelenou plochu a nenechávat zbytečně volná místa.
Po výsadbě by mělo dojít co nejrychleji k zapojení porostu, tedy k tomu, aby vysazené rostliny zarostly zvolené místo. Pokud k tomu dojde, pak aspoň minimalizujeme místo pro výskyt plevele a rovněž plochu pro okopávku záhonu.
Na jeden metr čtvereční plochy se obvykle počítá minimálně se šesti, častěji spíše s osmi rostlinami. To je ale číslo víceméně orientační, ze kterého lze vycházet při plánování potřeby rostlin. Samozřejmě záleží na konkrétním druhu a na velikosti koupené rostliny, tedy především v jakém kontejneru je prodávána.
V zapojeném porostu vyšších trvalek obvykle nebývá pro plevel místo
Řada začínajících pěstitelů se snaží eliminovat výskyt plevelů nejrůznějšími textiliemi. Jejich používání je ovšem v květinových výsadbách spíše problematické a dlouhodobě v nich dokážou fungovat pouze striktně trsnatě rostoucí a dlouhověké druhy rostlin, jakými jsou třeba denivky nebo plamenky či trsnatě rostoucí trávy – třeba dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides). I zde však může textilie časem působit spíše problémy než být k užitku.
U vytrvalých květin však textilie omezuje i jejich důležitou a přirozenou vlastnost, kterou je rozrůstání se do okolního prostoru. Pokud kvůli textilii nemají trvalky možnost se volně rozrůstat, pak obvykle mnohé z nich z výsadby rychle vymizí.
Štěrkový mulč chrání půdu před nadměrným výparem a do určité míry omezuje prorůstání plevelů
Spíše než použití textilií je u květinového záhonu vhodnější použít štěrkový či suťový mulč. Ten dokáže udržet v půdě vodu a do určité míry i omezit rozvoj plevele.
Důležitou roli v budoucí péči o květinový záhon hraje i samotné pojetí výsadby, tedy to,
Druhá varianta je z hlediska údržby snazší. Většinou zde není potřeba příliš řešit odkvetlé květy či zasychající listy, který tento způsob výsadby lépe skryje. Podobně tak i třeba plevel, pokud se nějaký dříve či později objeví, obvykle není tak nápadný jako ve větším souvislém porostu stejných rostlin.
Co se pak týká vlastního pletí, ideálním je důkladné vyčistění záhonu na jaře, např. plecím rámečkem. Plevel není ani nezbytně nutné ze záhonu nějak odnášet (tedy pokud to zrovna není pýr či bršlice). Obvykle jej stačí za slunného dne podtrhnout a nechat zaschnout. Plecí rámeček je pak ideálním nástrojem, který toto umí a zároveň nakypří povrchovou vrstvu půdy.
Volbou vhodných druhů rostlin plus případným mulčováním štěrkem či kamennou drtí je rovněž možné téměř zcela eliminovat potřebu zálivky během vegetace. Samozřejmě pokud nepřijde nějaké extrémní horké a suché léto.
Výsadba původem středozemních bylin ve štěrkovém mulči nevyžaduje během vegetace žádnou zálivku
Zde je vhodné orientovat se především na druhy rostoucí přirozeně v oblastech s nedostatkem srážek či s jejich nerovnoměrným rozložením. V Evropě to jsou například mnohé druhy původem ze Středozemí či stepních oblastí.
Nebo můžeme vybrat rostliny suchých, krátkostébelných amerických prérií. I zde se vyplácí poradit se předem se zahradníkem nebo si nechat vhodné druhy doporučit.
Foto autor
Mezi vytrvalými zahradními květinami je stále co objevovat. Může jít o zajímavé rostliny okrasné květem i listem, ale současně nepříliš rozšířené. Takovými jsou i amsonie.
K mulčování, ať už kvůli plevelům, suchu, promrzání či přehřívání půdy, používáme nejrůznější materiály, a jak už to bývá, každý má jak výhody, tak i nevýhody.
Trvalky se liší i délkou života. Vytrvalejší rostliny mají pro svůj delší věk genetické předpoklady, ale je třeba jim poskytnout stanoviště s kvalitou odpovídající nárokům kultivaru.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
