Které oblíbené druhy rostlin ze Středozemí krášlí české zahrady

14. 7. 2021

Řadě rostlin původem ze Středozemí se v tuzemských podmínkách daří. V rámci rodů lze však s úspěchem pěstovat jen vybrané zimovzdorné druhy. Připomeňme si některé.

Klasickým příkladem velkých odlišností v rámci jediného rodu jsou levandule (Lavandula). V širší oblasti Středozemí je známo více než třicet druhů, ovšem v podmínkách Česka lze víceméně spolehlivě pěstovat pouze dva z nich: levanduli lékařskou (L. angustifolia) a levanduli prostřední (L. x intermedia).

V obou případech jde o stálezelené (resp. stálošedolisté) polokeře, které nakvétají obvykle ve druhé polovině června.

Levandule lékařská a růže

Levandule lékařská se dobře hodí do kombinace s růžemi

Levanduli svědčí pravidelný řez

Důležitou pěstitelskou péčí je pravidelný řez, kterým levanduli udržujeme v kompaktnější podobě. Rostliny je možno sestřihnout po odkvětu nebo později na jaře, kdy začínají rašit. Podstatné je nestříhat do příliš starého dřeva, z něhož už obvykle velmi špatně regenerují. Rostliny jsou schopny vytrvat na stanovišti 10–15 let, popřípadě i déle.

  • Oba druhy nabízejí i celou řadu odrůd, které kvetou nejčastěji v odstínech fialové a modrofialové barvy, ale rovněž existují odrůdy se světle růžovými či bílými květy.
Šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská může kvést modrofialově, růžově i bíle

Šalvěj a tymián: léčivky, koření, okrasa

Dalším důležitým rodem ze Středozemí je šalvěj (Salvia). Z mediteránních druhů si největší oblibu získala šalvěj lékařská (Salvia officinalis) pěstovaná jako léčivka, koření i okrasná rostlina.

Díky odrůdám s růžovými, modrými či bílými květy a rovněž odrůdám s nachovými či různě barevně panašovanými listy jde o velmi variabilní rostlinu, která zvyšuje pestrost výsadeb tolerujících sucho.

Spolehlivě zimovzdorné jsou však klasicky šedolisté rostliny a jejich odrůdy. Barevnolisté kultivary, jako např. Purpurascens s načervenalými listy nebo Tricolor s růžovokrémově panašovanými listy zimují venku hůře a častěji vymrzají.

Dalším odolným druhem je šalvěj muškátová (S. sclarea) nápadná mohutnými, více než jeden metr dlouhými květními stonky a výraznými bílými nebo narůžovělými listeny. Jde ovšem o druh pouze dvouletý či krátkověký, který se ve výsadbách může udržovat samovýsevem.

Velmi významným druhem, který lze u nás pěstovat obvykle bez problémů je tymián (Thymus vulgaris). Tento nízký, hustě větvený stálezelený keřík je podobně jako šalvěj lékařská oblíbeným kořením, léčivkou i okrasnou rostlinou.

Tymián obecný

Tymián obecný

Nakvétá obvykle koncem května a rostliny vytrvávají po výsadbě většinou 4–5 let. Na vhodných stanovištích se poměrně ochotně sám přesévá.

Existuje i celá řada okrasných odrůd s narůžovělými květy (např. Duftkissen) nebo pestře zbarvenými listy (Silver Possie). Odrůdy lze množit řízkováním.

Dobromysl, santolína

Často pěstovaným rodem je i dobromysl (Origanum). Kromě zcela nenáročného domácího druhu dobromysli obecné (O. vulgare), lze v tuzemských zahradách pěstovat o něco teplomilnější dobromysl obecnou srstnatou (O. vulgare subsp. hirtum), která má kořenitější chuť. Někdy se uvádí jako tzv. Pizza oregáno popř. i pod odrůdovým jménem Hot And Spicy. K pěstování se hodí i dobromysl hladkou (O. laevigatum). Ostatní druhy tohoto rodu u nás zimují značně nejistě či vůbec.

Občas bývají v domácích zahradách k vidění i santolíny (Santolina). Jde opět o stálezelené polokeře, které vynikají velmi aromatickými a jemně dělenými listy. Pěstuje se především santolína cypřišovitá (S. chamaecyparissus) s nápadnými stříbřitými listy a jasně žlutými květy.

Velmi hezká je rovněž smaragdově zeleně zbarvená santolína rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia). Rostliny jsou obvykle dobře zimovzdorné.

Často a paradoxně více odumírají během letních měsíců, kdy se nezřídka stává, že celá rostlina odumře během pouhých několika dnů. Tyto náhlé úhyny jsou zřejmě spojeny s rychlým rozvojem patogenních hub v cévních svazcích, popřípadě také s prudkými změnami vlhkosti půdy (například po silných deštích, které následují po několika týdnech sucha).

Určitou prevencí je volba stanoviště (slunné a suché) a především zajištění velmi dobré půdní drenáže. Zimovzdorných druhů santolín je více (např. S. etrusca, S. lindavica, S. bethamiana aj.), jejich pěstování však u nás zatím není rozšířeno.

Saturejka a smil

Spolehlivě zimovzdorné a vytrvalé druhy ze Středozemí lze nalézt i mezi saturejkami. Lze doporučit především saturejku horskou (S. montana), která v létě nakvétá bílými květy a také velmi ozdobný druh s jasně růžovými květy (S. subspicata; resp. známější pod synonymem S. montana subsp. illyrica).

Satureja subspicata

Satureja subspicata

Vytrvalá je i poloplazivě rostoucí Satureja spicigera.

Jako okrasnou rostlinu i jako koření lze pěstovat vytrvalý smil italský (Helichrysum italicum). Listy této rostliny silně voní po polévkovém koření magi a lze jej používat k ochucení pokrmů. Rostlina vyžaduje velmi dobře propustnou půdu a může být poškozována déle trvajícími holomrazy.

Routa, meduňka, pelyněk

Velmi aromatickou rostlinou Středozemí, ozdobnou kromě šedě zbarvených listů rovněž neobvykle zelenavě žlutými květy je routa vonná (Ruta graveolens). Druh obsahuje poměrně agresivní silice, které mohou u citlivých osob vyvolat silné podráždění pokožky. Jinak se ale jedná o zcela bezproblémovou, dlouhověkou a suchu velmi odolnou bylinu.

Zcela nenáročným druhem, často se spíše chovajícím jako plevel, je meduňka lékařská (Mellisa officinalis). Listy této byliny silně voní po citronu a používají se především k přípravě čaje.

K odolným zástupcům středozemních pelyňků (Artemisia), patří především pelyněk brotan (A. abrotanum), pelyněk pravý (A. absinthium) a pelyněk estragon (A. dracunculus). Všechny zmíněné se pěstují jako okrasné i jako koření a léčivky.

Yzop, mikromérie, mavuň

Nelze samozřejmě opomenout yzop lékařský (Hyssopus officinalis), rovněž oblíbené koření a léčivku ale taky atraktivní okrasnou rostlinu. Rostliny nakvétají tmavě modrofialovými květy a existují i odrůdy s jasně růžovými i bílými květy.

Naopak spíše méně známým rodem je mikromérie (Micromeria; někdy je uváděno i české pojmenování drobnozel).

Dlouhověkým, suchomilným a velmi aromatických druhem, se kterým se lze občas v našich zahradách setkat, je mikromérie tymiánolistá (M. thymifolia). Listy tohoto druhu svou vůní připomínají mátu. Druh je ozdobný i svými bílými či velmi světle fialovými květy.

Coby okrasné rostliny lze do teplejších oblastí doporučit i mavuň červenou (Centranthus ruber) s jasně červenými (popř. i bílými) květy a mavuň úzkolistou (C. angustifolius) s růžovými květy. V obou případech se jedná o suchomilné druhy, vhodné zejména do přírodně pojatých výsadeb. Poměrně ochotně se samy přesévají. Nesnášejí pouze příliš těžké a zejména v zimě velmi vlhké půdy.

  • Výše zmíněný výčet mediteránních druhů, které lze doporučit do zahrad v tuzemských podmínkách, není samozřejmě kompletní. Jde však o druhy osvědčené a velmi dobře použitelné do kombinovaných, bylinno-květinových výsadeb, které dlouhodobě snesou stanoviště na plném slunci při minimální nebo žádné doplňkové závlaze.

Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav Botanické zahrady v Praze Troji

Foto autor

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

30. 7. 2021

Co mají společné pelargonie, muškáty a čapí zobáky

Balkonové pelargonie patří k robustním hrnkovým a truhlíkovým květinám. Mohou být pěstovány i na větrných místech a zůstávají dlouho pěkné, i když je občas zapomeneme zalít. Kvetou po celou vegetační sezonu od časného jara do pozdního podzimu.

zobrazit další rady a tipy