Jiřinky nás těší přibývajícími květy. Většina odrůd se hodí k řezu, a tak plníme vázy své i přátel. Květiny však potřebují ochranu. Někdy pomůže deštník.
Jiřinky chráněné proti úpalu i dešti; foto Shutterstock
S výjimkou virózy se proti ostatním příčinám poškození dokážeme bránit.
Ochranou proti dešti mohou být nejrůznější kryty, které uchrání kvalitní květní úbory. V anglicky mluvících zemích se tradičně používají staré deštníky, které přechodně nad citlivou odrůdou upevníme. Mohou to však být i jiné lehké, průhledné vodovzdorné kryty.
Virózní rostliny musíme co nejdříve ze záhonu odstranit. Jinak nám savý hmyz přenese z těchto rostlin virózu na zdravé rostliny.
Abychom získali prvotřídní květní úbory, vyplatí se vyštipovat boční poupata ve stadiu, kdy jsou velké jako hrášek. Vrcholový úbor bude mít delší stonek a také jeho průměr se zvětší. Tato praxe se projeví jak na záhonech, tak ve váze.
Nejtrvanlivější úbory poskytují odrůdy ze skupiny kulovitých odrůd, některé dekorační i leknínovité odrůdy.
K přednostem jiřinek patří, že poskytují v létě záplavu nádherných květů, a tak si krásy řezaných květin můžeme užívat dlouho.
Květní úbory řežeme, když je porost suchý. Před umístěním úborů do vázy ještě zkrátíme stonky ostrým řezem, aby jiřinky mohly přijímat vodu. Do vody ve váze je dobré přidat přípravek proti zahnívání stonků. Jiřinky zůstanou déle v dobré kondici. Vázy neumísťujeme na plné slunce.
Jiřinky právem lákají k aranžování
Srpen je již také dobou, kdy začneme s přípravou pozdější sklizně hlíz. Především:
Důležité je, aby stonek na řezné ploše byl řádně zaschlý a hlízy nebyly zavadlé.
Osobně dávám přednost platonkům od hroznového vína. Dají se stohovat, takže zaberou malou plochu a umožňují průběžnou kontrolu skladovaných hlíz. Hlízy skladuji bez jiného rostlinného materiálu v prostoru s přiměřenou vzdušnou vlhkostí.
Pozor na vajíčka slimáků – bílé kuličky podobné korálkům. Slimáci mohou v předjaří zlikvidovat rašící výhony u skladovaných hlíz.
Foto autor a Shutterstock
Také při podzimním uskladňování hlíz jiřinek začínáme s přípravami na příští květinovou sezonu. Na jaře postačí, aby v teple narašily, a koncem dubna je můžeme vracet do země.
Po vyrašení prospívá hlíznatým květinám voda, přísun živin a další péče. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.
Historie je protkána jmény významných osobností a v tom zahradnickém a botanickém světě tomu není jinak. Mnohá jména navíc známe z názvů rostlin.
V roce 1789 zaslal ředitel mexické botanické zahrady pan Vincente Cerventes do Madridu první jiřinky jako užitkové rostliny.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
