
Očkování růže na spící očko vyžaduje rychlý postup
9. 7. 2020Očkování růží je poměrně snadné, mnoho zahrádkářů jej považuje za jednu z nejzajímavějších činností. Důležité je, aby podnož byla dobře zakořeněná.
Kdybyste se zeptali některého ze zahrádkářů nebo spíše zahrádkářek, jaké růže pěstují nebo které mají v největší oblibě, většina odpoví: Velkokvěté, no přece ty k řezu, čajovky.
Ano, i přes četné další skupiny, jejichž sortiment se rozrůstá, zůstávají jakousi nepsanou stálicí růže velkokvěté. Ty se dále dělí na čajohybridy, velkokvěté floribundy čili floribundy grandiflory.
Nejvíce jsou zastoupeny čajohybridy. Mívají otevřený květ v průměru větším než 9 cm, podle podmínek resp. odrůdy dosahují výšky 0,6 až 1,5 m, na jednom stonku mají jeden až tři, výjimečně pět až šest květů. Hodí se převážně pro řez květů s delšími stonky, mohou však upoutat i na záhonu. Některé vydrží při správné péči ve váze až dva týdny. Poupě je plné, květy mnohdy příjemně voní.
Queen Elisabeth, starší odrůda pocházející z USA je pravděpodobně jednou z nejrozšířenějších ve skupině velkokvětých floribund. Vzhledem k intenzitě růstu (výška keře 1,1 až 1,6 m) ji najdeme zařazenu také v sadových růžích.
Pokud jde o tvar, na zahrádkách dominují vzhledem k jednoduššímu pěstování keře nad stromky, na nichž se objevují růže z nejrůznějších skupin. Jestliže se ve stromkové formě množí velkokvěté růže, pak jsou to především odrůdy slaběji rostoucí.
Při výsadbě poblíž větších okrasných či ovocných stromů růže trpí nejen zastíněním, ale také nedostatkem živin i vláhy, a špatně rostou.
Růže nejsou náročné na teploty, daří se jim od nížin do podhorských poloh. Chceme-li, aby dostatečně a pravidelně kvetly, dopřáváme jim dostatek slunce, nikoli však výsušná místa ani úpal. Ve stínu výhony hůře vyzrávají ve dřevě, jsou více napadány chorobami a škůdci. Důležité pro správný vývin rostlin je i mírné proudění vzduchu.
Růžím vyhovují hluboké, hlinitopísčité až hlinité půdy, s dostatkem humusu a přiměřeným obsahem živin. Reakce půdy by se měla pohybovat od 6,5 do 7,5 pH, tedy neutrální až slabě zásaditá. Studené a mokré jílovité půdy růže nesnášejí. Hladina podzemní vody by měla být pod úrovní půdy alespoň 0,7 až 1,0 m. Za déletrvajícího většího sucha nebo na extrémně výsušných místech jsou růže vděčné za méně častou, zato však vydatnou zálivku.
Rose Gaujard, čajohybrid, starší odrůda z Francie dorůstá výšky 0,9 až 1,3 m, je odolná k houbovým chorobám i mrazům. Větší květy jsou fialové, na rubu až bílé.
Půdu je třeba již rok před vlastní výsadbou důkladně zpracovat, nejlépe hlubokým přerytím a zapravením organické hmoty (kompost, proleželý hnůj). Současně se půda zbaví všech oddenků nebo kořenů vytrvalých plevelů (pýr, svlačec, bršlice, kopřiva, pcháč aj.).
Roztaje-li poslední sníh a pomine nebezpečí silných mrazů, odstraníme zimní přikrývku a odhrneme zeminu od růžových keřů. Také odkrýváme stromkové růže a vážeme je ke kolíkům. Půdu podle potřeby mělce okopáváme motyčkou a kypříme. Tím přerušíme půdní kapilarita, tak šetříme půdní vláhu. Současně půdu zbavujeme plevelů. S výhodou se k tomu používá ruční plečka s nožovým ústrojím ve tvaru lichoběžníku. Střídavě ji tlačíme od sebe a přitahujeme.
Prominent, velkokvětá floribunda vysoká 0,7 až 1,0 m, je rovněž uváděna i mezi čajohybridy. Má silně ostnité výhony, značně odolává chorobám, kromě rzi růžové.
Velmi důležité je vystihnout termín mechanického odplevelování, zvláště plečkování. Půda nesmí být ani přemokřená, ale ani přeschlá. Ideální je plečkování za slunečného počasí, jeden až dva dny po dešti, kdy se již půda nemaže, je však přiměřeně vlhká. Povrch půdy pak po mělkém mechanickém kypření rychle osychá, plevele zavadají a díky přerušené kapilaritě se šetří půdní vláhou. Nastýlka (kůra z jehličin, sekaná tráva) brání navíc růstu plevelů.
V roce výsadby nehnojíme růže průmyslovými hnojivy, ale jen vyzrálým kompostem. Dříve vysazené, dobře zakořenělé růže přihnojíme kombinovaným hnojivem podle návodu. Doplňkově během června až července brzy ráno nebo navečer aplikujeme listová hnojiva obsahující základní živiny (N, P, K, Mg), ale i stopové prvky.
Freude, čajohybridová odrůda světoznámé šlechtitelské firmy ze SRN s výškou keře 0,8 až 1,2 m odolává v tuzemských podmínkách mrazivým zimám, je středně citlivá k houbovým chorobám
Hnojení dusíkem ukončíme do začátku srpna, aby rostliny lépe vyzrály ve dřevě, vybarvovaly květy a v důsledku bujného růstu odolávaly lépe chorobám a škůdcům. Růže nesnášejí hnojiva s vyšším obsahem chlóru.
Důležité je i vápnění v intervalu 3 až 4 roky v dávce 250 až 500 g na 1 m² podle druhu použitého hnojiva a půdních vlastností. Vápník slouží jako živina i k úpravě půdní reakce (pH), kterou z kyselé mění na neutrální nebo zásaditou. Jen výjimečně se na silně vápenitých půdách objevuje na růžích chloróza (žloutenka) jako fyziologická porucha nazývaná kalcióza, kdy vápník v přebytku vytěsňuje pro fotosyntézu nezbytný biogenní prvek – železo.
Z houbových chorob ohrožuje růže především padlí. Projevuje se moučnatými povlaky zejména na mladých listech, letorostech nebo poupatech. Další houbová choroba – černá skvrnitost listů – se při větším ataku projeví žloutnutím a opadáváním listů.
Gloria Dei, čajohybrid, rozšířená odrůda robustního růstu (0,9 až 1,4 m) s kožovitými listy odolává dobře houbovým chorobám i zimním mrazům. Dala vznik stovkám odrůd. Značně velké květy mají v průměru 13 cm.
Kromě vhodně zvoleného místa výsadby je třeba již při nákupu růží pamatovat na výběr odrůd odolnějších k těmto chorobám.
Ze škůdců jsou růže napadány nejčastěji mšicemi sajícími na rubu listů, koncích letorostů i na poupatech růží. Vedle přímých škod sáním a deformací těchto částí a oslabováním rostlin jsou mšice zároveň významnými přenašeči virových chorob. Proto se při přemnožení doporučuje cíleně je likvidovat ať již v malém mechanicky, nebo chemicky šetrnými insekticidy.
Občasným škůdcem je i pilatka drobná, která způsobuje stáčení mladých listů na začátku vegetace do typických trubiček. I v tomto případě jsou k dispozici účinné přípravky, které je však nezbytné použít včas, a to na začátku tvorby prvních listů.
Foto sutor
Je obecně známé, že většina soukromých zahrádek je přehnojena draselnými hnojivy a zejména fosfáty. V těchto případech je přihnojování plnými hnojivy zbytečné, až škodlivé. Pak je nejvhodnějším řešením přihnojení jen organickými