
Vytrvalá okrasná rostlina jarmanka bývá na zahradách k vidění málokdy. Přitom je nenáročná a má zajímavá okoličnatá květenství.
Jarmanky (Astrantia) patří do příbuzenstva rostlin miříkovitých (Apiaceae), stejně jako například známé zeleniny mrkev, celer nebo petržel. Velkou výhodou jarmanky je, že jde o trvalku, která se hodí do nejrůznějších typů zahrad.
Zahradní sortiment jarmanek tvoří v naprosté většině odrůdy jarmanky větší (Astrantia major). Tento druh je poměrně hojný nejen na mnoha místech většiny evropských států, ale také v tuzemské přírodě.
Přirozeným stanovištěm tohoto druhu jsou především vlhčí louky, vlhčí lesní paseky a světlé lesy či křoviny, popřípadě také vlhké, ale nepodmáčené okraje vodních ploch.
Rostliny jsou nápadné především svými okoličnatými květenstvími, tvořenými u zahradních odrůd nápadně zbarvenými listeny a množstvím jednotlivých, podobně jako listeny zbarvených, drobných kvítků.
Květenství botanického druhu je bělavě nazelenalé či velmi lehce narůžovělé. Zahradní odrůdy pak vynikají výrazněji zbarvenými květy, často jasně růžovými až nachově červenými.
V nabídce najdeme ovšem i odrůdy, které jsou téměř čistě bílé.
Výškou se od sebe jednotlivé odrůdy nijak dramaticky neliší. Obvykle dorůstají 50–90 cm podle podmínek, ve kterých je pěstujeme.
Jedná se o kavkazský druh jarmanky. Vyniká především jasně starorůžově zbarvenými květenstvími. Jeho pěstební nároky jsou stejné.
Odrůda, která kvete sterilními, světle růžovými květy a která vznikla křížením Astrantia major a Astrantia maxima.
Pokud zvolíme vhodné stanoviště, bude z ní dlouhověká rostlina, která se dokáže přesévat i sama.
Jarmanky vyžadují půdy stále mírně vlhké, resp. nevysychavé. Pokud je půda opravdu spolehlivě pořád vlhká, zejména v létě, pak snášejí i plné slunce. Obecně ale dávají přednost spíše polostinným místům či stanovišti s rozptýleným světlem.
Lze je také použít i do stále zastíněných ploch. Tolerují většinu běžných zahradních půd, upřednostňují však místa s půdou propustnou s vyšším podílem organické hmoty.
Jarmanky množíme dělením trsů brzy na jaře nebo po odkvětu. Některé odrůdy množíme také výsevem.
Velmi dobře se hodí do přírodně pojatých zahrad a květinových výsadeb, do kombinovaných trvalkových záhonů, jako doplněk ve výsadbách nižších keřů, do podrostových výsadeb například společně s bohyškami (Hosta), dlužichami (Heuchera), kakosty (Geranium) a dalšími. Hezky vypadají i jako květiny k řezu.
Jarmanky nakvétají počátkem léta, obvykle ke konci června a představují velmi hezký a neobvyklý prvek pro zpestření převážně podrostových výsadeb květin či polostinných až stinných partií zahrady.
I přes relativně menší povědomí o možnostech využití tohoto druhu na zahradách, není žádným velkým problémem rostliny získat. Základní sortiment nabízí většina domácích trvalkových školek a mnohá zahradní centra.
Zdroj: Autor je kurátorem sbírek trvalek
a okrasných rostlin Botanické zahrady v Praze Troji
Foto autor a Shutterstock
Do konce února je dobré dokončit prosvětlovací nebo zmlazovací řez okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim a neseřezali je. Stříháme nejprve odolné druhy, u choulostivějších, které přes zimu namrzají, s řezem počkáme.