Domů » Zahrada » Okrasné rostliny » Květiny » Horské máty: Se jménem skoro krycím voní a rostou v nížinách
Horské máty: Se jménem skoro krycím voní a rostou v nížinách
24. 8. 2020
Americké jméno rodu Mountain Mint – horská máta – může mást, neboť většina druhů tohoto rodu se vyskytuje spíše v nižších a středních polohách.
Do rodu s latinským názvem Pycnanthemum a totožným českým pojmenováním pyknantemum náleží asi dvacet druhů vytrvalých bylin z čeledi hluchavkovitých. Pocházejí z prérií a světlých lesů Severní Ameriky. Máta ve jméně upozorňuje na mentol, který rostlině dává charakteristickou mátovou vůni.
V horách a náhorních stanovištích se objevuje pouze Pycnanthemum tenuifolium (syn. P. flexuosum). Jeho přirozeným místem výskytu jsou však i nízkostébelné prérie, borové a dubové suché lesy a křoviny. V tuzemských podmínkách mu vyhovují kamenitá, suchá místa, slunná i polostinná stanoviště. Stejně dobře se mu daří v běžné zahradní, středně vlhké půdě. Je nejnižší ze všech druhů tohoto rodu. Běžně dorůstá 30–40 cm.
Pycnanthemum tenuifolium před rozkvětem
-
-
Záhon prérijních trvalek s P. tenuifolium
-
-
P. tenuifolium v podzimním zbarvení
Bohatě větvená lodyha je lysá, stejně jako 2–3 cm dlouhé, jehlicovité listy. Kvete v červenci až září drobnými smetanově bílými květy s množstvím drobných fialových fleků.
Rostlina působí lehce, vzdušně, vytváří kompaktní trsy, které se na podzim zbarvují do žluta. Je nejméně aromatická ze všech zástupců tohoto rodu. Hodí se pro záhony s charakterem blízkým přírodě, ale díky své kompaktnosti se dá využít i do trvalkových záhonů.
Podobný vzhled, podobný účel
Také celkový vzhled dalších rostlin rodu pyknantemum nezapře svou příslušnost k hluchavkovitým.
Nadzemní lodyha je pevná, čtyřhranná, bohatě vidličnatě větvená, temně zelená, často porostlá stříbřitými chlupy. Jednotlivé druhy dorůstají 20 až 120 cm. Listy jsou vstřícné, celokrajné až zubaté, kopinaté, podlouhlé až jehlicovité (Pycnanthemum tenuifolium), jemně až silně chlupaté.
Většina druhů je za teplých, slunných dní silně aromatická. Výrazná mátová vůně je cítit zejména po rozemnutí listů. Květy jsou nahloučené v květenství podobném zavinutce (Monarda) nebo dobromysli (Origanum), jsou však menší a často také chlupaté.
Pycnanthemum pilosum v polovině srpna
Květenstvím jsou husté vrcholíky nebo vijany. V jednom květenství může být 50 i více jednotlivých, postupně vykvétajících kvítků. Květy jsou většinou dvoupyské, 1–5 mm dlouhé, nazelenalé, růžové, nejčastěji však smetanově až čistě bílé. Často se na nich také vyskytují drobné fialové tečky či fleky. Květenství není u většiny druhů příliš nápadné.
Pyknantemum jako doplněk tematickým výsadeb
Příznivci okrasné květeny si druhů rodu pyknantemum cení především jako výplňové rostliny, která ve výsadbách působí neutrálně a dokáže přirozeně propojovat barevně kvetoucí trvalky.
Barevně výraznější jsou některé druhy (P. muticum, P. incanum, P. albescens), které mají pod vlastním květenstvím listeny (bílé či smetanové). Ty mohou zdálky připomínat květ.
Nafialovělé listy (spíše v horní cca třetině lodyhy) má P. montanum.
Pycnanthemum montanum
Tématicky vhodné jsou kombinace s ostatními severoamerickými trvalkami, jako jsou rody třapatkovek (Echinacea), třapatek (Rudbeckia), zavinutek (Monarda), pros (Panicum), hvězdnic (Aster), Schizachyrií, amsonií (Amsonia), plamenek (Phlox), zápleváků (Helenium) a další.
V bylinkových záhonech, v léčivých čajích
Kvůli obsahu mentolu, kvůli kterému se pyknantemum v Americe pěstuje ve velkém, jsou rostliny vhodné i do bylinkových zahrad. A podobně jako u máty, je to i s jejich použitím v lidovém léčitelství a v kuchyni. Lze je využít při léčbě nachlazení, horečky a zažívacích problémech. Stimuluje pocení.
Nejčastěji se používají sušené nebo čerstvé listy do čajů a čajových bylinných směsí. Využívá se i při léčbě plynatosti. Léčivých vlastností si všimli samozřejmě původní severoameričtí indiáni, kteří ho využívali také k léčbě mnoha jiných neduhů.
Včelí pastva, floristika
Většině druhů vyhovuje běžná zahradní půda, středně vlhká a slunná až polostinná poloha. Pycnanthemum je v období květu doslova obsypána včelami, což z něj vytváří rostlinu zajímavou i pro včelaře. Na druhou stranu je však na tuto vlastnost třeba pamatovat v souvislosti s použitím těchto rostlin poblíž odpočívadel, dětských hřišť či u osob alergických na včelí bodnutí.
Některé druhy Pycnanthemum je možno využít k řezu do kytic, kde vydrží svěží překvapivě dlouho.
Pycnanthemum californicum
Choroby a přezimování
Některé širokolisté druhy jako P. muticum nebo P. incanum mohou v sušších podmínkách trpět padlím, ne však v takové míře jako např. zavinutky (Monadra). Jiné choroby či škůdci nebyli zjištěni. Pycnanthemum nemá v našich klimatických podmínkách problémy s přezimováním. Samovolné šíření nebylo (za šest let pozorování) zaznamenáno, což je u zejména severoamerických rostlin velmi pozitivní. Nejen kvůli tomu se jedná o rod perspektivní pro zahradní použití.
Novinka? Ani ne
Překvapit může skutečnost, že v české knize Květiny zahradní v zimě venku vytrvalé od Martina Fulína z roku 1925 nalezneme popis druhu Pycnanthemum angustifolium (synonymum k P. virginianum) a vyobrazení druhu P. pilosum. Zápis potvrzuje, že vše nové je ve skutečnosti jen zapomenuté staré.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
