Theodor Gaza, jenž žil asi v letech 1400–1475, se narodil v Soluni, proto měl ve jménu přívlastek Soluňský: Theodorus Gaza Thessalonicensis.
Když byla Soluň v roce 1430 dobyta Turky, Gaza odešel do Itálie, kde se živil opisováním rukopisů a výukou řečtiny. Několik let překládal do latiny Aristotela a další antické autory. Jeho překlady byly uznávány jako velmi kvalitní. Přeložil Theophrastovu Historia plantarum a další řecké práce.
Věnoval se i výkladu přeložených děl, zvláště Aristotelových prací týkajících se přírodních věd. Vypracoval také řeckou gramatiku, která se stala ve své době hlavní učebnicí řečtiny (vyšla jako čtyřdílná až po jeho smrti, v roce 1495 v Benátkách). Brzy byl natolik uznávaný, že ho v roce 1447 přijali na nově založené univerzitě ve Ferraře jako profesora řečtiny. Aktivně se účastnil diskuse o Platónově a Aristotelově pojetí světa. Bránil Aristotela a ve Ferraře založil akademii zabývající se Aristotelovými názory. Jeho protivníkem byl Gemistus zvaný Plethon (1355–1452/54), který pod patronací Cosima de Medici založil naopak Platónskou akademii.
Gaza celý život doufal ve spojenectví římské a řecké církve, které by spojilo Evropu v boji proti Turkům. Proto se zúčastnil koncilu, který známe jako basilejský, ale ve skutečnosti se konal ve více městech: v 1431–1445 v Basileji, Ferraře a Florencii (1438 ve Ferraře a 1439 ve Florencii). Naneštěstí v té době římská církev prožívala papežské schizma. Snaha o řešení tohoto problému byla cílem už koncilu v Kostnici (1414–1418), který známe v souvislosti s Janem Husem.
Nakonec basilejský koncil dojednal sjednocení s některými východními církvemi, ale po pádu Konstantinopole v roce 1453 se jednota opět rozpadla. U nás je tento koncil známý pouze uznáním tzv. kompaktát.
Když byl papežem Mikuláš V. (1447–1455) – učenec a původně univerzitní profesor –, přišel Gaza (1450) do Říma. Po roce 1455 pak odešel do Neapole, později do Kalábrie.
Gazania ridgens Kiss Mahagony
Rod Gazania popsal německý botanik Joseph Gärtner roku 1791. Právě on pojmenoval rod po Theodoru Gazovi Soluňském.
Foto archiv
Zdroj Zahrádkář 11/2013
Begonie, česky také někdy nazývaná kysala, byla pojmenována po francouzském státním úředníkovi, který sloužil Ludvíkovi XIV.
Oblibu historických růží můžeme připodobnit k přízní, které se těší starožitností. I některé růže jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.
Rod třapatek (Rudbeckia) byl pojmenován na počest dvou švédských lékařů, Olofa Rudbecka staršího (1630–1702) a jeho syna Olofa Rudbecka mladšího (1660–1740), jméno vytvořil Linné.
Vistárie (Wisteria), známá i jako glycina, se jmenuje podle Caspara Wistara (1761–1818). Celkem logicky by se dalo čekat, že latinské jméno bude Wistaria.
Vysokou násadu stolních hroznů můžeme regulovat, tím zvýšíme nejen jejich kvalitu, ale i vyzrálost. Jakmile mají bobule velikost hořčičného semínka, je vhodné na místech se stísněnými plody vystřihnout špičatými nůžkami celé hrozny.
