Historie italské soutěže Concorso Internazionalle dell’Iris se píše od roku 1954. K vítězným kosatcům od jara 2019 patří kultivar Chachar Zdeňka Seidla.
Florentská kosatcová soutěž se koná ve spolupráci města Florencie a Italské kosatcové společnosti. Letos proběhl její 61. ročník. Porotci tentokrát hodnotili kosatce vysazené do soutěžních políček v roce 2016. Jsou součástí zahrady umístěné nad řekou Arno. Na svahu nad zahradou se z náměstí Piazzale Michelangelo turisté těší z výhledů na historické město. Právě v takovém prostředí zvítězil kosatec Chachar pěstitele a šlechtitele z Hlučína.
Za kosatec Chachar získal Zdeněk Seidl ocenění Zlatý Florin 2019
„U vchodu do zahrady jsou vysázeny vítězné kosatce. Jedním z nich býval i kosatec Libon vyšlechtěný zesnulým Vojtěchem Šmídem, jenž zde zvítězil v roce 1985. Bohužel tento kosatec ve Florencii uhynul,“ připomíná Zdeněk Seidl.
„Měl jsem tu čest být ve Florencii celkem třikrát členem hodnotící komise. Také na jiných soutěžích v Evropě. To mi umožnilo se seznámit s tím, jaké parametry musí mít kvalitní zahradní kosatec. Začíná to výběrem rodičů, pokračuje selekcí, kde je třeba být tvrdý a nekompromisní. To je to nejobtížnější, protože vztah k ‚dětem’ bývá obvykle sentimentální.
Občas se to povede. Chachar byl po svém vítězství v Paříži v roce 2017 znovu oceněn v roce 2019 ve Florencii. Do první desítky kosatců se dostaly i další tři kosatce: dva semenáče (E06.05 a E21.07) a odrůda Hrom A Blesk, která byla navíc oceněna jako nejlepší raný kosatec.
Jsem rád, že se vítězný kosatec z Česka objeví na záhoně, kde už dnes bohužel chybí kosatec pana Vojtěcha Šmída. Snad tam Chachar vydrží déle, aby dělal čest svému jménu.“
Foto autor
Nově vyšlechtěné lilie každoročně zaplavují trh. Jak vybírat mezi tolika kráskami různých velikostí, tvarů a vybarvení?
Rod Gaura se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně se přikláním k používání botanického jména gaura, které dobře zní také v češtině.
Rostou především v oblasti Středozemí, Turecka, střední až východní Asie a několik druhů rovněž v Severní Americe.
Oblibu historických růží můžeme připodobnit k přízní, které se těší starožitností. I některé růže jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.
